Reklama

Reklama

Les Misérables - koncert z Londýna

(divadelní záznam)
  • Velká Británie Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary

Obsahy(1)

Dvacet tisíc diváků v hledišti, desítky hvězd na jevišti. Oslava 25. výročí londýnské premiéry. Výročí premiér úspěšných světových muzikálů provází většinou velký koncert. V případě Londýna se obvykle odehrává ve slavné Royal Albert Hall. U Les Miserables neboli Bídníků producent Cameron Mackintosh velmi dlouho váhal, kde koncert k 25. výročí londýnské premiéry uspořádat, a jak ho pojmout. Mnozí měli v tu dobu ještě v dobré paměti velmi povedenou akci k 10. výročí, kde se mimo jiné představili Valjeanové ze všech jazykových mutací – a že jich nebylo málo! Kromě japonštiny či norštiny tu pochopitelně zazněla také čeština. Mackintoshovi bylo jasné, že čtvrtstoletí je třeba oslavit jinak a ve větším formátu. Vznikla myšlenka zaplnit obrovitou londýnskou arénu O2. Na hlavní představení plné hvězd (koncertů proběhlo více, ale právě jen tento měl unikátní obsazení) byla hala čítající dvacet tisíc míst zcela vyprodaná. Účinkující vystupovali sice v kostýmech, ale před mikrofony, scény byly postaveny pouze v náznacích, ale o to více se pracovalo s osvětlením. Obsazení bylo vskutku fenomenální: z Broadwaye přijel afroamerický inspektor Javert – Norm Lewis, ale také Nick Jonas (ano, člen populární chlapecké skupiny Jonas Brothers), který sice již odrostl své někdejší roli Gavroche, ale zde se stal na jeden večer Mariem. Jako Eponine se představila Samantha Barks, která později stejnou roli získala i ve filmovém zpracování muzikálu. Překvapením bylo obsazení známého britského komika Matta Lucase (Malá Velká Británie) do role Thénadiéra. Lucas se ovšem projevil nejen jako znamenitý herec, ale i jako obstojný zpěvák. Kanaďan íránského původu, charismatický Ramin Karimloo, zde zpíval Enjolrase, ale v tu dobu už na divadelních prknech běžně hrál i Valjeana. Fantine si zazpívala filipínská hvězda Lea Salonga (ta nedávno navštívila i Prahu), která byla kdysi na Broadwayi skvělou Eponine. Hlavní role pak otevřela netušené možnosti opernímu tenoristovi jménem Alfie Boe, kterého do té doby znali jen skalní příznivci opery. Boe už měl za sebou úspěchy v broadwayském provedení Bohémy a zpíval hlavní role v londýnských operních domech, ale hvězdu z něj udělalo právě toto představení. Jeho provedení slavné árie Bring Him Home zvedlo ze židlí celou arénu a následující desetiminutové ovace (z nichž v záznamu pochopitelně uvidíme jen sotva minutu) mu navždy změnily život. Na závěr se pak na pódiu sešli čtyři nejvýznamnější představitelé Valjeana – kromě Boea to byli Colm Wilkinson (první londýnský Valjean, pro nějž byly některé árie psány), a dále John Owen-Jones a Simon Bowman, aby společně zazpívali Bring Him Home, a po jedinečném provedení sborové scény One Day More (v níž účinkovali téměř všichni herci a zpěváci, kteří byli na premiéře před 25 lety) následoval proslov Camerona Mackintoshe a autorů hudby a libreta. Koncert je pozoruhodný v mnoha směrech – především ale v množství pozitivní energie a čisté radosti, které daleko přesahují dokonalou profesionalitu, a které divák může vnímat doslova v každém okamžiku. (Česká televize)

(více)

Recenze (44)

troufalka 

všechny recenze uživatele

Asi bych nedopočítala o kolikáté provedení Bídníků se jedná. Proto jsem s Les Misérables trochu váhala. Přece jen není muzikál zrovna divadelní žánr, který by mi byl blízký. Ale zvědavost zvítězila a to bylo dobře. Profesionální provedení, kde bylo díky osvětlení a velkým projekčním plátnům vidět protagonistům do tváře. Emoce projevená hlasem a výrazem tváře. Byť v některých olamžicích na úkor čistoty zpěvu, ale o to opravdovější. Silné obsazení s mezinárodní účastí, často zamrazilo. Bídníci vás převálcují. Prefektně zvádnutý prostor, žádné hluché místo, spousta dobré muziky. ()

Unnamed 

všechny recenze uživatele

Verze z roku 1995 byla dle mého lepší - ať již obsazením (nechápu co v této verzi dělal Nick Jonas, ty jeho grimasy a zpěv... brr, to bych byl ještě rád za filmového Eddieho Redmayne), pěveckými výkony (sympatičtější mi byla většina zpěváků z 10. výročí, výjimkami jsou Samantha Barks jako Eponine, Lea Salonga jako Fantine - v 10. výročí zpívala Eponine; dále noví Javert i Jean Valjean byli zajímaví), atmosférou či překvapením na závěr večera. Není to však velká výtka, jelikož verze k desátému výročí byla jednoduše fantastická. 4* ()

Reklama

filmmovier 

všechny recenze uživatele

Úchvatný zážitek a já stále nemám slov. Jen při představě, že na místě, v té obří O2 aréně, to muselo být ještě milionkrát lepší. Běhal mi z toho mráz po zádech - sice tam všichni tři hodiny všichni jen stáli u mikrofonů, ale takovým fantastickým způsobem... Naprosto dokonalé písně, ty nejúchvatnější pěvecké výkony a prvotřídní herecké obsazení naprosto všech rolí a navrch nádherná Cosetta a Eponina. A ten závěr, ve kterém se sešli tvůrci, původní obsazení, všichni anglicky mluvící Valjeanové, navrch obrovský sbor a velkolepá výprava. A je to mnohem úžasnější, velkolepější a překvapivě i více strhující než film s Jackmanem (který má u mě taky za pět a samozřejmě na tom nehodlám nic měnit). Na poslední den v roce jsem si nemohl přát nic lepšího, protože nic lepšího neexistuje. Zaslouženě nejlepší muzikál a já bych ho někdy chtěl vidět na vlastní oči. Třeba až mu bude padesát, protože není pochyb o tom, že se toho dožije, ve stejné síle, jakou má už třicet let. To se prostě musí vidět, a až to uvidíte, tak se vám podlomí kolena a budete brečet blahem, z toho jedinečného zážitku. 100%. ()

HawkeyeSaw 

všechny recenze uživatele

Dávám 4* jen pro srovnání s verzí z Royal Albert Hall (1995), která přeci jen v preciznosti a provedení koncertní formy 25té výročí předčila. O2 aréna jednak byla zkrátka slabším prostředím, počet členů company byl také výrazně nižší a na koncertní ztvárnění obsahovala scéna dle mého názoru až moc kulis a herecké stránky věci. Tím se inscenace dostala na pomezí klasického muzikálové provedení a nastíněný hybrid byl v tom směru zkrátka trochu slabší, než čistě (pouze) kostýmový koncert z roku 1995. Např. ztvárnění Konfrontace v podání Colma Wilkinsona a Philipa Quasta (1995) stojí proti verzi z tohoto koncertu o několik příček výš, právě kvůli tomu, že do ní nebyl vkládán herecký prvek z muzikálového jeviště, ale šlo čistě o precizní duet. Po hudební a pěvecké stránce jinak celkově i v této verzi naprostá dokonalost, těším na další výroční koncert. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Muzikál - Bídníky miluji. Už od dob co jsem je slyšel poprvé a na mém názoru nic nemění ani dnes již jistá ,,ohranost'' písní. Tento koncert z Londýna byl asi to nejlepší co mohla TV (ze všech stanic) nabídnout. Děkuji tímto ČT Art. Ani Menšík, ani další Donutil by mne totiž nedonutili se tak královsky bavit (o trapácích na Nově ani nemluvě). Koncert měl neskutečnou výpravu a to teď nehovořím jen o zpěvácích hlavních postav, ale i o obrovském tělese orchestru a sboru vokalistů. Kostými, zpěv, skutečná hudba, to vše bylo velmi kvalitní a mělo to opravdové grády... Co mne však šíleně rušilo byly kouřové a světelné efekty a zejména ramena z příhradoviny, která jak nějaký rozložený transformer se neustále natáčela nad pódiem...Já vím, byl to megakoncert v mega HALL , ale přesto... Druhou mojí výhradou je sám Javert. Předně nejsem rasista. Ale proč byl proboha pro jeho roli vybrán černoch? To je jako kdyby Angeliku hrála Whoopi Goldberg ! A poslední co mi nesedlo, zpěváci sice zpívají o stošet, ale nehrají. Celé je to velmi statické, čelem k publiku. Když umírá Éponine (Samantha Barks - Ëponine i Bídníků z roku 2012), dozpívá, stojí a ukloní se !!!! Když je útok na barikádu, studenti stojí, občas mávnou puškou a jen jsou pouštěny výstřely z repráků.... To i naše verze muzikálu byla tedy akčnější... Netvrdím, že to tam mělo vybuchovat ohnivými koulemi, ale té statičnosti čišel chlad a strohost. To jsou ale možná jen mé osbní poznatky, někdo jiný to mohl cítit jinak. Každopádně po včerejšku si mám zase sto chutí pustit poslení filmové bídníky. Dávám 4 stříbrné svícny. * * * * ()

Galerie (27)

Reklama

Reklama