Saulův syn

Simulátor života ve vyhlazovacím táboře. Vjem dusivé reality je hodně silný. Zvolená forma, kdy hloubka ostrosti dovoluje z plasticity obrazu vystoupit povětšinou jen hlavní postavě a všechno dění okolo je potlačeno do rozmazaného druhého plánu, takže zvěrstva na diváka působí jen coby ruchy, je sice hodně originální, ale emočně se možná trochu míjí účinkem... Každopádně svým tématem i provedením (práce s kamerou, nevídaně autentická mizanscéna atd.) velmi výjimečný film... (09.05.2016)

(BE2CAN, Lucerna) Váhám mezi čtyřkou jako uznání za zásluhy, nebo trojkou za zážitek. Po tom hajpu z Cannes jsem čekal víc. Je to jiný pohled na zrůdnou mašinerii holocaustu, zabíraný za zády jednoho chudáka, který se tím zvěrstvem proplétá. Záměr jasný, provedení nepochybně odpovídající, ale nevím, jestli mi to na ploše 107 minut úplně stačí ... (10.10.2015)

Film bez minulosti i budoucnosti, který (nejen) kvůli tomu bude popisován jako "holocaustí Jdi a dívej se". Díky zvolenému formátu "dlouhých scén přes rameno" je nebývale intenzivní, sugestivní (ta práce se zvukem!) a zadře se ani ne tak pod kůži jako rovnou do morku kostí... Dokonce možná až příliš, protože je to neustále v pohybu a tak našlapané, že divák (ani postava) nemá byť jen jediný moment oddechu. Hrozí tak, že to ke konci svého diváka otupí, jakkoli hrůzy během šichty Sonderkommand jsou zobrazeny "jen tak jakoby mimochodem" v druhém plánu a jako každodenní rutina čili jsou v důsledku toho ještě o to více mrazivé a znepokojivé. A ať už vás to otupí či ne a ať už to vydýcháte či ne, tak je nesporné, že Saulův syn je jednou z výjimek potvrzujících pravidlo, kdy se filmové kvality a důležitost i naléhavost námětu kloubí v jeden funkční celek, kterému "festivalové haló" právem náleží. Když pro nic jiného, tak proto, že takovýto pohled na filmové ztvárnění holocaustu skrze industrializaci smrti byl již sakramentsky zapotřebí, jelikož zatímco v literatuře se čas od času objevuje, tak v kinematografii doposud citelně scházel. (10.10.2015)

Zrovna tak silně, jak na mě zapůsobila úvodní půlhodina, mě (s výjimkou úplného závěru) rozladila následující hodina, roztahaná a plná situací, které se mi zkrátka a dobře zdály až příliš přitažené za vlasy. Samozřejmě nevím, jak to ve vyhlazovacích táborech chodilo, a je dost možné, že se tam takové věci opravdu mohly stát, nicméně to věčné přenášení těla, přecházení z jednoho oddělení na druhé, vymlouvání se... Na můj vkus to bylo až moc fantastické a s tím realistickým pojetím se to akorát tlouklo. Přes všechny výtky (z nichž jedna by směřovala i k tvůrcům českých titulků, kteří bůhvíproč nepřekládali vše a já tak měl pocit, že mi leccos důležitého uniklo, protože maďarsky umím říct akorát segedýn) filmu ovšem nemůžu upřít naprosto fantastické zpracování, k děsivé dokonalosti dovedený nápad "Přimějeme diváka, aby se cítil jako hlavní postava.", odpudivě působivou kameru a výborně udělaný zvuk, který zkrátka doma u počítače nebo u televize nemůže být takový jako v kině plném nedutajících lidí. Pokud někdy budu mít odvahu, podívám se znovu. Ale teď bych si raději dal zase nějakou komedii, prosím. (24.02.2016)

Díky kameře velmi sugestivní film. Ta totiž nevyhledává děj, ale děj vyhledává kameru. Je to vlastně prosté, kamera sleduje hlavního hrdinu a to co se děje v jeho okolí snímá. Neviděl jsem podobně natočený film a proto tento přístup velmi oceňuji. Příběh je tak zbaven nepotřebného balastu, ale i určité filmovosti, která mě přece jen v konečném důsledku chyběla. (22.02.2016)