Reklama

Reklama

Celebrity

  • USA Celebrity (více)
Komedie / Drama
USA, 1998, 113 min

Režie:

Woody Allen

Scénář:

Woody Allen

Kamera:

Sven Nykvist

Hrají:

Celia Weston, Hank Azaria, Sam Rockwell, Kenneth Branagh, Donald Trump, Judy Davis, Aleksa Palladino, Leonardo DiCaprio, Melanie Griffith, (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Komickou stránku protagonistů s jejich existenciálními pseudoproblémy zachycuje nejnovější opus Woodyho Allena. Jeho postavy se buď pachtí za popularitou, nebo si užívají jejích nečetných slastí a početných strastí. Ústřední postavou filmu je zneuznaný romanopisec a scenárista Lee, živící se jako úspěšný novinář. Ač jde o typicky allenovskou postavu, svěřil ji tentokráte tvůrce Kennethu Branaghovi, který dokonale napodobil gesta i dikci slavného neurotika. "Stačilo dívat se na jeho filmy, trochu se přihrbit, trochu změnit hlas a naučit se mávat rukama, což mě jako dítě odnaučovali," smál se Branagh při uvedení filmu na benátském festivalu. "Nejvíce mi ale pomohly skvělé dialogy, jaké píše jen Allen. Umět rozesmát není snadné, proto pro mne byla spolupráce s ním i poučná," dodal Branagh. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (134)

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Pro mě jeden z nejslabších Woodyho filmů, který jsem zatím mohla shlédnout. Není vlastně špatný globálně, ale mezi ostatními díly prostě z mého pohledu dost ztrácí. Líbí se mi atmosféra, černobílý materiál, hudba a výborní herci (i když koktající Kenneth Branagh podle mě není to pravé ořechové). Co mi ale hlavně nesedlo již přede mnou stihl napsat Radyo - nečekané skoky v čase, kdy se rozehrál nějaký příběh, něco se začlo řešit, objevil se nějaký problém a pak najednou skok a jsme někde o kus dál, všechny problémy vyřešeny, jako by nebyly a vypráví se dál, jako by nic. Je mi jasné, že to musel být umělecký záměr, snaha o originalitu, ale na mě to bohužel nefungovalo úplně tak, jak asi mělo. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Mile prekvapeni. Po vcelku negativnich komentarich ve stylu "nejhorsi film Woodyho Allena" a ne prilis priznivym hodnoceni jak na imdb tak na csfd, jsem cekal fakt nakou slabotu, ale ta se nastesti nekonala. I kdyz tu je spousta znamejch hercu, vetsinu jsem jich nepoznal, ale vsichni do jednoho hrali skvele. A nejlip samozrejme Kenneth Branagh. Hodne me prekvapil Leonardo DiCaprio, ten byl dost brutalni. (respektive jeho role, on sam az zas tak uzasnej nebyl). Trochu mi vadilo to preskakovani v deji, neco se zaclo a prd, uz se delo neco jinyho, ale vetsinou se clovek hned zorientoval. Mozna bych dal i 5*, protoze to je skvelej mix komedie, dramatu a takovy ty kritiky celebrit, ale dost mi vadila jedna vec. A to, ze si hlavni roli nedal Woody Allen, nic proti Kenethovi, hral skvele jak uz jsem napsal, ale proste Woody je Woody a navic mi prislo, ze ho Kenneth dost napodoboval a to vcetne mluveni. Taky sem tak nak nepochopil, proc to Woody natocil cernobily, bylo to zbytecny a nevyniknul tak ten zarivej svet celebrit, ale nijak zvlast mi to nevadilo. Skoda toho Kennethovo napodobovani, takle to jsou jen hodne dobry 4*. ()

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Jan Hřebejk kdesi nedávno vyhlásil Woody Allena za nejvýznamnějšího amerického režiséra. Samozřejmě to je trochu nepřiměřené tvrzení vzhledem k tématické a formální spřízněnosti obou režisérů, k nekritickému obdivu Hřebejka ke svému učiteli a k opomíjení veličin, jako je Eastwood, Malick, Scorsese nebo Lynch, ale věc se má tak, že Allen opravdu mezi špičku náleží. Kritické a „negativní“ ohlasy k jeho tvorbě svědčí spíše o tvrdošíjném přetrvávání neadekvátního obrazu Allena jako strůjce variací na stále stejné témata. Jsou-li u nás jeho filmy často hodnoceny se zvláštní a laskavou přezíravostí, příčinou je podle všeho slepota ke skutečnost, že jejich poměrná tématická stálost je polem odvážných formálních experimentů. Jak říkal už Karel Čapek: Spisovatele - jakým Allen nepochybně je - poznáte od frázisty podle toho, že nenapíše „les“, ale bučina, smrčina, bor, bříza, jeřáb, javor klen, nebo že nenapíše „plevel“, ale „kopřiva“. Nakonec stačí jen uvážit variabilitu Allenových „filmů o filmu“ - v Purpurové růži z Káhiry se zaobíral hranicemi filmové fikce, ve Stardust Memories tematizoval sebevědomého auteura a v Hollywood Ending ukazuje stejného tvůrce v područí velkých producentských zvířat, zatímco v Celebritách volí další z mnoha eventuálních perspektiv, konrétně blahosklonný, přesto nijak nevybíravý náhled na herce. Jakby také ano, když Woody sám hercem je. ____ Celebrity jako takové patří zřetelně mezi „organismy“, které nápadně mnoho energie investují do toho, jak vypadají. Předpokládáme, že tím někomu důležitému signalizují něco relevantního. Důležitým příjemcem signálu může být buď divák, kameraman, popřípadě partner (a pak jde o signalizaci sexuální nebo sociální), nebo někdo zvenčí, obvykle konkurent (a signalizace pak může být buď výstražná, anebo krycí). Woody sice v následujícím i v předchozím filmu hrál, v tomhle ale přepustil roli Branaghovi, protože sám sebe za celebritu nepovažuje. Tak vypadají fakta, skutečnost je ovšem taková, že Branath byl beztak nucen přijat Allenův gestikulační rejstřík. Drobná malichernost, řekl by se, no, já v tom vidím spíš jasnou ješitnost. Teprve až s příchodem 21. století přesedlal Allen na žánrové filmy a definitivně se vytratil – jak ikonicky (metonymická přítomnost hrajícího režiséra), tak indexové a symbolicky přes herce, kterým vkládal do úst své dialogy a kteří ho napodobovali. S tím se pojí druhá věc: Woody Allen v rozhovorech často přesvědčuje okolí, že sám sebe nehraje, že je v realitě zcela jiný. To je ovšem v rozporu s jeho nepřetržitým úsilím filmy natáčet a nějak intertextově nebo historicky je tematizovat (viz první odstavec), rozuměje s eskapismem Allena od skutečnosti k fikci. Připusťme tedy, že se Allen rozdvojuje mezi dva odlišné typy: Allena-civilistu a Allena-tvůrce. Pak ono rozdvojení je tak jako tak irelevantní, protože Allen se 85% času beztak nachází ve druhé pozici a do té první vstupuje pouze v momentech spojených s návštěvou hajzlu nebo potravin. To je ovšem navíc problematizováno tím, že Allen v rámci svých fiktivních světů rozvíjí ryze světské záležitosti, jako jsou rozvody, krize partnerství, manželské etudy nebo sex. Tudíž film, potažmo fikce jako taková, je pouhou záminkou k návratu do reality. Woody tedy eskapistou není. ____ Metalepse je termín z naratologie (teorie vyprávění) a nastává tehdy, když se začnou prolínat jinak uzavřené množiny mezi divákem – autorem – vypravěčem – postavami, tedy např. tehdy, když autor (nebo jeho čtenář) sám zasáhne do fiktivního děje vyprávění nebo se postava z této fikce vměšuje do oblasti autora nebo čtenáře. Říkám to proto, že když se ptali předního badatele Gérarda Genettea, čím si vysvětluje zvyšování zájmu o metalepsi, odpověděl následovně: „Mám takové tušení, že ono zvyšování zájmu je v obecné rovině částečně důsledkem relativně nedávného rozšíření metaleptických pojmů za hranice vyprávění, a dokonce za hranici literatury, mimo jiné do oblasti kinematografie. Řekl bych, mám-li se vyjádřit karikaturou, že příčina tohoto rozšíření se jmenuje Woody Allen. Nikdy není zbytečné, otřese-li klidem vědecké disciplíny vnější podnět, i kdyby byl z rodu čtverácké provokace.“ Protože Woody penetruje svoje filmy skrz-naskrz, a to doslova, jelikož je jak autorem (scénáristou) a vypravěčem (režisérem), tak postavou (hercem), ačkoliv s naratologii jako disciplínou patrně moc obeznámen není. _____ Co se týče filmu samotného, charakterizují ho zjevné allenovské dialogy, sic pronášené cizími postavami nejsou logicky tak cool, což se má ve stejném poměru k otázce humoru – nejde v něm totiž o obsah, ale o přednes, lépe řečeno o přednášejícího. Za druhý je třeba zmínit dokonalou, přirozenou a neustále se vyvíjející (proto záhadnou a neuzavřenou) interakce mezi postavami, jev v kinematografii nikoliv samozřejmý, proto o něm hovořím. Za třetí bych vyzdvihl „ekonomii stylu“ (za kamerou nakonec nestál nikdy jiní než legendární Nykvist), kterýžto termín v samotném filmu dokonce zazní, protože Allen své vlastní filmy „zevnitř svých vlastních filmů“ komentuje často a rád, což je nejen vtipné, ale i příkladně sebereflexivní, a odpovídá to oné metalepsi. Za čtvrté kladně hodnotím samotnou Allenovu reflexivitu života celebrit, a to reflexivitu zcela legitimní, protože Allen do světa celebrit sám patří a navíc na rozdíl od některých zištných chameleonů nenahlíží na problematiku z pozice mecenáše, který si pouze odskočil k nezávislé „indie-smart“ filmařině, ale z pozice tvůrce ustáleného v nějaké trvalejší ideologické a kulturní rovině. Jediná obtíž s filmem souvisí s délkou. Je to dané tím, že Allen točí maximálně na dvě kamery, často dokonce na jednu (tedy ne na sedm jako Ridley Scott) a zpravidla toho natočí vždy hodně, protože výborní a zkušení herci, kteří mu chodí do filmů div že ne bez nároku na gáži, takřka nekazí a vše odsýpá, a protože jeho filmy nejsou technicky zas tak náročné a protože ho zkrátka baví samotný natáčecí proces. Výsledkem jsou několikakilometrové celuloidové pásy, jejichž sestřiháním na dvouhodinovou délku ztrácí film rytmus. A rytmus je jak známo věc velice zásadní. Pakliže se jím totiž opomenete zaobírat, je úplně jedno, jste-li s to natáčet originální autorské filmy. Kde není rytmus, nemůže být ani pět hvězd. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Mě tenhle film trošičku zklamal. Kenneth Branagh je sice vynikající herec i režisér, ale tahle role nervózního koktajícího chlapíka mu podle mě přesně nesedla (i když ji zahrál skvěle, ale podle mě on není pro takovou roli správný typ). Taky mně malinko vadily ty nečekané skoky v čase, kdy se děj bez varování přenesl o kus dopředu a vše co bylo před tím rozehráno, bylo již po posunu dohráno. Škoda. Přesto ale musím konstatovat, že Woody Allen coby scénárista a vlastně i režisér si drží dlouhodobě relativně vysokou úroveň a byť jsem některým jeho dílkům nepřišel zcela na chuť, jejich atmosféra má vždycky něco do sebe. ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Celebrita kam se podíváš, kamkoli nohu položíš, šlápneš na celebritu. Dokonce ani pověstných 15minut slávy je moc na místě, kde je celebritou každý, kdo se byť jen otřel o divadelní prkno nebo modelingové molo, hérečka, jejíž tělo patří manželovi, ale hlava jen jí, vlastním banánem přidušená lektorka sexu, učitelka, z které partner z branže vyrobí moderátorku prostě tím, že jí dá do ruky mikrofon, a moře dalších hysterických figurek, které své ego prožívají způsobem, jenž vyprovokoval Woodyho Allena k této velmi trefné a vtipné reakci. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (5)

Reklama

Reklama