
Režie:
Sacha GuitryScénář:
Sacha GuitryKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Jean FrançaixHrají:
Françoise Arnoul, Jeanne Boitel, Sophie Desmarets, Sacha Guitry, Odette Joyeux, Robert Lamoureux, Jean Marais, Michèle Morgan, Giselle Pascal, (více)Obsahy(1)
Setkání krále Karla VII. s jeho milenkou Agnès Sorelovou, Louvre v časech Františka I., krádež Mony Lisy, Bartolomějská noc, vražda Jindřicha III., milostné eskapády Jindřicha IV., epizody ze života slavného filozofa Voltaira, poprava Ludvíka XVI., soudní proces s Marií Antoinettou, Pařížská komuna, Dreyfusova aféra a Pasteurovo objevení vakcíny proti vzteklině, to jsou události z dějin Paříže, které do svého historického velkofilmu KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1955) začlenil slavný režisér Sacha Guitry. Touto velkorysou historickou podívanou navázal Guitry na svůj o dva roky starší film KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1954). Zatímco v případě Versailles byl omezen kratším historickým úsekem, dějiny Paříže mu nabídly širší možnosti, což se týká i pestrosti postav. I v tomto případě je film především neuvěřitelnou přehlídkou významných hereckých osobností té doby, někteří herci hráli v obou titulech stejné role (například Guitryho manželka Lana Marconi v úloze Marie Antoinetty nebo Philippe Richard v postavě krále Ludvíka Filipa), sám Guitry si přisoudil roli krále Ludvíka XI. Ve srovnání s Versailles se tu nově objevily i další hvězdy jako Danielle Darrieux nebo Michèle Morgan, v jedné z menších rolí se mihnul i Louis de Funès. Film se natáčel od srpna do listopadu 1955 a premiéru měl 10. února 1956. V porovnání s filmem o Versailles měla ale Paříž o poznání menší divácký ohlas. I když bezmála tři milióny diváků nelze vydávat za neúspěch, nutno dodat, že film KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY navštívalo v kinech sedm miliónů diváků. Stejně jako většina Guitryho filmů byl i tento počin v nedávné době vydán na DVD. (argenson)
(více)Recenze (2)
Sacha Guitry bol významný francúzsky umelec, okrem iných smerov vynikol aj vo filme, čoho sú svedkom jeho historické eposy hlavne z 50-tych rokov. V tomto prípade umne skombinoval umelecký vklad svojich minipríbehov s historickými udalosťami Paríža naprieč storočiami. Dokázal vložiť do príbehov všetok talent, um, ale aj dôvtip. Angažoval mnoho vtedajších hviezd a podobne ako v podobnom predchádzajúcom filme ( Si Versailles m'était conté, 1954 ) aj tu vytvoril atraktívnu veľkolepú historickú fresku. Prvý komentár. ()
Prehľad parížskych a vlastne aj francúzskych dejín. Škoda, že je značne neucelený, na môj vkus príliš komediálny a preskakuje v čase dopredu a dozadu, ako sa mu zachce. V množstve mien a udalostí som sa ako slabý znalec francúzskych dejín často strácal a to nehovorím o množstve vaty, ktorá bola v podobe dialógov vypovedaná a pre samotný dej filmu nevýznamná. Zbytočné boli aj muzikálové vložky. Na druhej strane, satira, ktorá doprevádzala väčšinu historických momentov, bol trefná, námet veľkolepý a divák sa aspoň sčasti niečo dozvedel, aj keď pri danej téme to mohlo byť podstane viac. Škoda, že sa do toho neoprel niekto iný a nepoňal tému viac vážne a kontinuálne. Medzi obrovským množstvom hercov som si všimol i dve známejšie tváre - Jean Marais a Louis de Funes, obe v kratučkých roliach. ()