Vetřelec: Covenant

Ten signál z neznámé planety neměl být „Take Me Home Country Roads“ od Johna Denvera, ale „Hurt“ od Johnnyho Cashe, protože tohle, drahý Ridley, bolelo nejen posádku vesmírné lodě Covenant.. Nepříliš funkčně svázaná hra na dvou písečcích, kdy ten první představuje akční sci-fi, co se sice koupe v odvážných krvavých lázních, ale inteligencí se otírá o AvP a druhý Fassieho androidí exhibici, při které se Walter / David potměšile tváří, jako že on ví, co ostatní ne, sám sobě recituje Shelleyho a hraje si při tom na Stivína, doktora Frankensteina či mocného Stvořitele. Nejhorší je, že já si uvědomil, že to točí Scott, až po finále na lodi, které budilo dojem, že něco z natočeného materiálu zase čeká až na director´s cut.. Ještěže James Franco bezodkladně vzplál touhou opustit plátno, protože místy se vyskytovaly momenty, kdy jsem očekával, že tam rozpustile nakráčí s Dannym McBridem a na krku budou mít přívěsky z vetřelčích pyjů. Výsledkem je bohužel i to, že má shovívavost při hodnocení Promethea začíná dostávat povážlivé trhliny.. (23.05.2017)

Covenant není horor, ani lepší film než Prometheus. // Ridley Scott stárne a možná si plní své sny. Je mu úplně jedno, co na to fanoušci, prostě si jede dál svojí ságu (u Promethea se problémy a logické chyby hodili na Lindelhofa, tentokrát nevím na koho) o stvoření a tvůrcích všeho druhu. Ono to totiž ani tolik není o vetřelcích, ti jsou produkt, výsledný a ikonický. A lidé ve filmu, i přes prvních 20 minut, je to jen maso na mlýnek, způsob, jak ukázat brutální "porod" nebo "krmení" (mimochodem, krmí se vetřelci mrtvími? proč vlatně zabíjí? z čeho tak rapidně rostou, především v závěru?). Covenant jde ve šlépějích Promethea, který byl lépe natočený a obsazený, a snaží se ukázat, jak na sebe mohou "náhodně" navazovat a na konci filmu vám dojde, že opravdu většina posádky byla zbytečná a jde tu o jediné a tím je android. To je v podstatě hlavní postava, Ridleyho důraz na AI ať v Alienovi nebo BR je patrná. David a Walter jsou nosné prvky, které předvádí filozofickou hru, snahu o další hlubší mytologii, která nemá silné základy a sráží většinu dřívějších dílů. Tím se pomalu dostává k pohledu na hlavní myšlenky filmu/spíše série a tím je zmíněné stvoření (nebo i tvůrce, nově tvůrčí proces?). Díky postavě a směru, kterým jde David, tu máme pomalu se uzavírající smyčku, která skončí neodvratným (spoiler - David jako matka někam uloží svá vejce a ty počkají na posádku Nostroma). Tohle není směr, který chci vidět v dalších 2 dílech a bojím se, že ani nemůže být dostatečně vypointovaný (s aktuální úrovní logiky v příběhu). Gratuluji (a závidím) všem, kteří s tím nemají problém a baví je to. (18.05.2017)

Je třeba se smířit s tím, že atmosféra někdejších vetřelců je tatam. Scott přináší novou verzi podle starého scénáře, který obohatil zádumčivým tlacháním dvou adroidů o jejich elektronických snech, avšak pryč je i napětí a hrůza z monster. Spíš se zaobíráme vznikem finální podoby xenomorfa, jako kdyby to bylo nějak extra důležité. Takže, zatímco ve Vetřelci 1979 se jen naklonili nad vajíčko a vzali si příšeru na loď a tam s ní bojovali, zde se děje to samé, jen se sáhodlouhou přestávkou mezi "nakažením" a exportem na loď. Načež samozřejmě samotná naháněčka v chodbách korábu nemá prakticky ve srovnání žádný grády, jedná se jen o rutinní akci. Z vetřelce jde strach asi jako z babičina štrůdlu. Po akci ultimátního mimozemšťana ve filmu LIFE zde Scott se svým zabijákem blatantně selhává. Vetřelec je sice mrštný, ale celkem neschopný a křehký. A hloupý jako ostatně celá posádka. Budiž to tím, že je to ještě mladík, že za pár let, kdy začne obtěžovat posádku Nozdroloma, už trochu nabude formu, nemluvě o kadenci útoků v Aliens 1986. (19.05.2017)

Ridley Scott na stará kolena blbne a snaží se vytřískat co nejvíc z jeho dítěte - Vetřelce. Moc totiž nechápu onu novou vetřelčí trilogii počínaje Prometheusem. Sice je pravda, že první díl alespoň působil trošku zajímavě, jenže Covenant je nejenom pitomej, ale ještě k tomu v příběhu kopíruje první díl Vetřelce. Proč proboha? Nehledě na to, že místy digitální efekty vypadají jak od nigerijského IT učně třetí třídy. Covenant je fakt pitomost, na které nevidím v rámci vetřelčí ságy nic kloudného. (18.05.2018)

Scott stojí na hranici mezi duchovním pokračováním Promethea a poctivým přírůstkem do vetřelčích setkání. O něco úspěšnější je v prvním případě, kdy u dialogu dvou androidů zapomínám dýchat, mozek frčí v přemýšlivé atmosféře na plné obrátky a někde vzadu mi tichý hlas našeptává, že právě za ony klidné pasáže bude tuhle kapitolu spousta lidí nenávidět. Krvavá setkání s legendami opředeným nepřítelem nemají trochu překvapivě tolik prostoru, kolik slibovala trailerová kampaň, čímž si vysvětluji nepochopitelné odchody diváků ze sálu ještě dlouho před pravým začátkem nekompromisního střetnutí. Protože celou mytologii xenomorfů dlouhodobě obdivuji a Promethea jsem si tehdy před pěti lety střihl s radostí hned dvakrát, zůstávám spokojen. Přesto mě mrzí, že k nejvyššímu hodnocení chybělo tak málo, jmenovitě pak trochu smolná nutnost dramatického oblouku, která musí Covenant zavřít v samostatné kapitole. Nechal bych dějové i náladové nůžky rozevřené klidně ještě víc, ty střihačovy bych pak odložil úplně, protože dvě hodiny jsou na dokonalé nasátí vážně málo. (18.05.2017)