Láska a odpuštění

kleopatra tady píše, že první předpoklad, aby nás zaujal film, je znalost Beach Boys a jejich písní. Musím se tedy přiznat, že songy jsem znala převážně z filmů, Love Actually a spol. a je ostuda, že jsem ani netušila, kdo je zpívá. Teď už to vím! A jsem moc ráda, že to vím! Film mě úplně rozebral. Chvílemi jsem se mohla vzteknout, až skoro vyletět z kůže, v dalším jsem uronila slzu, případně napjatě a s chloupky v pozoru na rukách a na tvářích sledovala tvorbu jejich hitů. Jen jedna věc mi vadila, že když už člověk s napětím pozoroval a hlavně poslouchal zrození kterékoli z jejich písní, tak pak ji bohužel neslyšel celou, nebo alespoň její větší část. To mě vždycky úplně zabolelo. Přece to nemůžete takhle usekávat, když je to tak hezký! Jinak neobyčejně povedený film, jak už to tak u těch hudebních bývá. (06.08.2020)

Jednoznačně nepochopená záležitost, kterou tu odhaduji hromadně sepsula do podprůměru banda teenagerů co ví o Beach Boys asi tolik jako Hollies nebo Yardbirds... Pro mne jsou Beach Boys ikonou Ameriky šedesátých let, doby prvních letů do vesmíru, auťáků s ploutvemi a hlavně spolu s Bee Gees neskutečnými vokálními skupinami, kde každý z hlasů zatajuje dech. Ze západního pobřeží USA se tyto dvě vlny zaplavující Ameriku prodraly až do Evropy kde každá v určitý čas z předních příček hitparád spláchla i dobře zakousnutý hmyz z Liveropoolu...:-) (Nic proti hmyzu!! :-) Takový film tu zkrátka chyběl a i když je věnován hlavně (a právem) frontmanovi Beach Boys - Brianu Wilsonovi, divák díky tomu, že se jedná o bratry nahlédne i do zákulisí téhle skvělé kapely. Můžeme tak sledovat jak Bryan podobně jako sopka postupně začne pod erupcemi vlastních nápadů měnit trochu stereotypní muziku kapaely o létě, holkách a surfaření a i když se to skupině nelíbí, čas i kritika mu dá záhy zcela za pravdu. Jedná se totiž o nadčasové a opravdu geniální záležitosti... Můžeme tak sledovat jak vznikala fantastická God only knows, kterou já osobně po Yesterday považuji za druhou nejhezčí milostnou píseň na světě... či neméně slavnou Good Vibrations atd... Netušil jsem nic o Brianově složitém vztahu s otcem ani o jeho běsech v devadesátých létech hojně živených šarlatánským psychoterapeutem. Paul Giamatti umí hrát vyčůránky, ale tady si střihnul stoprocentního zmrda! Naštěstí Brian nakonec potkal princeznu, která jej zachránila ze spárů zlého černokněžníka. Zní to jako blbý závěr filmu, ale je to zkrátka fakt. :-) Jediné co jsem nepochopil byla účast Cussacka. Zatímco šedesátky byly zpracovány parádně a kluci byli typově vybraní tak, že šli od sebe skvěle rozpoznat, Cussack byť sebelépe hrající Bryana zachváceného vnitřními hlasy a pod opiáty mu prostě podobný nebyl ani za mák. Postavou, účesem, barvou vlasů, prostě ničím... To je asi tak jediné co bych vytkl. No a já si teď jdu za tepla pustit Pet Sounds a Summer Days! A nikoliv z CD, ale pěkně na kotoučích na starém magneťáku po tátovi... Za mne je to za 5 barevných prášků! * * * * * (05.10.2015)

Trochu chaotické vyprávění, které nedokáže oddělit jednotlivosti důležité od jednotlivostí podružných, tudíž není v jeho moci z doširoka rozhozených střípků poskládat přesvědčivý a výstižný portrét Briana Wilsona. Krom toho: Nepochopím, jak mohli autoři vybrat pro ztvárnění ústřední postavy ve dvou časových rovinách TAK diametrálně odlišné typy herců. Připadalo mi, jako bych sledovala dva na sobě nezávislé příběhy, které vůbec nic nespojuje - možná i proto mě průběžné přeskakování v čase (které bych za jiných okolností uvítala) neobyčejně iritovalo a konečný výsledek pokládám za poněkud tristní. P.S.: S trochou nadsázky by se dalo říct, že nejpodařenější jsou závěrečné titulky, během nichž můžete sledovat skutečného Briana Wilsona. (05.01.2018)

"Na pravý ucho jsem na 96% hluchej, protože mě přes něj táta mlátil." Táta Wilson byl vůbec fajn chlap, když prodal práva na písničky Beach Boys s tím, že je za pět let nebude nikdo znát. To bylo prozíravé. Jen škoda, že je neprodal mně. No nic. Hudbu Beach Boys mám rád, ale nesnáším filmy o lidech, kteří mají hlasy v hlavě. Tady se to tak nějak protnulo a já jsem z toho necítil žádné Good Vibrations, ale pouze depresi a v té se utápím nerad. Dokonce jsem to chtěl dvakrát vypnout, ale skvělé stvoření zvané Melinda mne přesvědčilo, abych to dokoukal. Kvůli ní jsem to udělal rád, ale jakmile mne v tom nechala samotného, tak jsem trošku trpěl. (13.01.2017)

Film tedy nic moc, nepodařilo se to zkloubit do nějaké přesvědčivé (včetně představitelů Briana Wilsona - důvěryhodně vypadal až ten pravý v titucích) vizuální formy. Snad jen ty zkoušky byly trochu zajímavé. Přestože jsem v roce 1969 utekl z povinné školní brigády a jel do Brna na koncert "Kluků Plážovníků" a "Pet Sounds" považuji za jedno z nejlepších hudebních alb (bez ohledu na hudební styl a formu), podobně jako autoři fimu, nejsem jejich "freak". Za Brianovu mentální dezorientaci může v podstatné míře LSD, podobně jako u Petera Greena a dalších), jehož LSD vyřadilo z hudby také na zhruba dvacet let. Pozn. 1: Kromě toho je ve filmu řada nepřesností, které také neodpovídají řádné profesionální práci. Pozn. 2: Četl jsem i knihu o Brianu Wilsonovi, které mě zaujala více než film (název z koule už neuvedu). Co si z ní nejvíc pamatuji (zaujalo mě), byly pravidelné celorodinné vícehlasé zpívánky. Na podobné ještě vzpomíná i moje matka (94 let), dnes se tato tradice už dočista vypařila. Na ně právě Brianova hudba navazuje v jeho skvělých kompozicích. (01.02.2019)