Coriolanus

Bizarný zážitok, sedieť na Šejkyho politickej hre v Štúdiu SND plnom Hiddlestonových fanyniek, ktoré počas scény, keď sa Coriolanus pobozká so svojou ženou, kričia NIEEEEEE. Ešte teraz sa na tej spomienke smejem. English is easy ale nie keď pozerám niečo takéto a nielenže 100% nerozumiem jazyku ale niekedy ani nestíham chápať, čo sa všetko deje. Ale zážitok to bol silný a páči sa mi koncept priamych divadelných prenosov z Londýna. Už som videla aj King Lear. (Štúdio SND - 30.1.2014) (10.05.2014)

Zdařile zinscenovat Coriolana není lehké. Jednak je třeba se popasovat s faktem, že nejde o nejlepší Shakespearův kus. Ne že by byl snad špatný, ale vše co v něm autor říká, již řekl v jiných hrách a mnohdy i lépe; a tady je to navíc branné dosti zhurta. Další svízel je ona "antická okázalost". S tou se zde vypořádali svébytně skrze cestu absolutního minimalismu, se kterým se pracuje sice velmi nápaditě (až na ty džíny), ale v mých očích to k tomu ne zcela sedne (především kvůli těm džínám). Působí to kvůli tomu trochu jako Cimrmanův Hamlet bez Hamleta. Jinak bez výhrad; Hiddleston svým výkonem dává zapomenout, že je na Gaia Marcia přeci jen příliš mladý (byť je zarážející, že ho ztvárňuje zcela shodně jako svého Hala v Hollow Crown) a ostatní (až na výjimky v podobě nezásadních vedlejších rolí, že Sørensenová?) rozhodně nikterak nezaostávají; především Gatiss s Findlayovou si to kradou pro sebe. (05.02.2014)

Jedním slovem: Neskutečné. Nestačí to vidět jednou - celé představení člověk shlédne několikrát a nejlepší scény nespočetněkrát. Shakespeara mohou hrát jen ti nejlepší herci a to obvzlášť platí pro hru jako je Coriolanus - hru náročnou a nepříliš známou. Sám Caius Martius je postavou, pro kterou člověk nedokáže najít při čtení dramatu mnoho sympatie. Nebyl by to ovšem Hiddleston aby nedokázal postavu odehrát tak nesmírně emotivně a komplexně, že u toho člověku zůstává rozum stát. Veškeré dialogy jsou pronesené precizně ("I present my throat to thee", "Cut me to pieces, Volsces" - člověk to i dlouho po shlédnutí slyší živě v hlavě). Famózní přednes, neskutečná chemie mezi Coriolanem a Aufidiem - oba herci si své role užívají a hrají je bravurně. Scéna, ve které se vyhnaný Caius Martius setkává s Aufidiem v jeho domě je absolutně neskutečná a člověk při ní ani nedýchá - a to mluvím o záznamu představení. Bezchybné dialogy (je to Shakespeare) s charismatickým hlavním hrdinou - co víc si přát. Jako třešnička na dortu působí provedení divadla. Shakespeare většinou nejlépe působí tak, jak byl zamýšlen - s dobovými kostýmy a kulisy. Shakespeare je to nejlepší, a tak si zaslouží ta nejlepší zpracování. Pokud se divadla snaží o minimalistický přístup či hry převádět do současnosti, nedopadá to dobře. Ovšem v tomto případě to dobře dopadlo. Je těžké si představit, jak skvěle hra musela působit pro obecenstvo vzhledem ke stísněnému prostoru divadla. I v záznamu však člověk ocení to, jak na pódiu herci vynikají. A to není všechno. Kostýmy i kulisy jsou sice naprosto minimalistické, to samé se ovšem nedá říct o provedení soubojů a jiných akčním scén. Hiddleston vše zvládá, jako by pro to byl narozen. Souboj s Aufidiem je neskutečný, člověku při tom zůstává rozum stát - jak je možné, že se tohle odehrálo v divadle? Kde jsou speciální efekty? Kaskadéři? Prostě nářez. Člověk by neřekl, že jsou to "jenom" herci. Odevzdání roli je bravurní. I konec je zvládnutý mistrně a efektivně - kdo by čekal to zvednutí? Prostě a jednoduše: perfektní. Jedna z nejlepších věcí, na co se kdy může člověk podívat. (24.02.2018)

Mám ráda Donmar Warehouse. Pokud jste tam někdy byli, možná vás překvapilo jak malý je to prostor - malé jeviště, málo diváků, komorní atmosféra. Mám to tam ráda možná právě proto, že si tamní produkce nemůže dovolit všechny ty nádherné a velkolepé scény, které diváka ohromí už jen při pohledu na ně samotné ... co teprve, když se s tím vším začne hýbat. Donmar tuhle možnost nemá, musí si vystačit s málem. A Coriolanus to zvládl (stejně jako před časem Král Lear, Dimetos a další). Jelikož to bylo mé první setkání s tímto římským generálem, neměla jsem tušení co vlastně čekat. Musím však říct, že to bylo velmi vydařené první setkání. Hra měla spád, snad až na hrdinovu manželku nikdo nepřehrával a pro jednou jsem měla opravdu pocit, že hra, ač napsaná před několika staletími, je skutečně aktuální. Věřím, že pánům se jejich zasloužená chvála dostane od mnohých jiných, proto já svou chválu zaměřím na Deborah Finlday jejiž Volumnia byla charismatická, silná a odhodlaná žena, která se mi rozhodně vryla do paměti (a to se mi bohužel u ženských hrdinek zas tak často nestává) (31.01.2014)

Byla jsem jak na představení, tak na záznamu v kině. Čekala jsem od toho hodně, lístky jsem si kupovala pomalu před rokem, hrozně jsem se těšila. A navíc to má výborné recenze, takže moje zklamání bylo o to větší. Záznam ani nebudu komentovat, nemělo to atmosféru a šla jsem jen, abych se přesvědčila, jestli teda náhodou ty herecké výkony nejsou lepší zblízka. Hiddleston mi přišel, že hraje v podstatě sám sebe, jen tam asi trochu víc hekal a ječel. Nejhorší byla nejspíš hudba, absolutně se nehodila a projekce v rámci designu stage mi přišly dost amatérské a byla to škoda. Je mi dost líto, že mi to přišlo tak odfláknuté. Mark Gatiss byl perfektní, i když to pro něj nebyla žádná výzva, co se týče jeho role. Nejlepší byl Hadley Fraser, na to že je to hlavně muzikálový herec, klobouk dolů, byl skvělý. Deborah Findlay byla taky skvělá, hysterická matka. Hiddlestonův top okamžik byl až v druhém aktu, když ho vyhnali. V první půlce moc nezářil, bylo tam dost zbytečných scén, jako ta sprcha. Sečteno, podtrženo, bylo to super, jsem ráda, že jsem to mohla vidět živě, ale mohlo to být i lepší. (01.02.2014)