Ján Hus
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Michael KocábHrají:
Matěj Hádek, Jan Dolanský, Milan Kňažko, Vladimír Javorský, Marika Šoposká, Michal Dlouhý, Petr Lněnička, Jan Plouhar, David Novotný, Hartmut Krug (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší. Třídílný televizní film o Janu Husovi je jedním z největších televizních projektů současné České televize nejen svou náročností, ale především svým významem. Tragický osud tohoto velikána naší historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954. Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo tedy nabíledni, že se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování. Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu. Spisovatelka Eva Kantůrková vede diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje. Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně. Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu. Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře. Konečným rozsudkem nebyl odsouzen jen on, ale i jeho předchůdce, dávno mrtvý Jan Viklef, jehož kosti nařídil tentýž koncil vykopat, spálit a popel rozptýlit v řece.
Do příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy mocenské spory králů Václava a Zikmunda sužovaly Čechy. Zikmund se chtěl zmocnit českého království, uvěznil Václava v Rakousích, nechal drancovat královský poklad, jeho Kumáni vypalovali české vesnice. A odvážný kazatel Jan Hus volal z kazatelny: „I pes, i had si chrání svůj pelech! Jsou snad Češi horší než psi a hadi?" Pak vzbouřil půlku univerzity, když sepsal apelaci všem mistrům a zemskému sněmu. Byl to on, kdo královně Žofii přinesl nabídku vlivných přátel, aby mohla pod jejich ochranou odjet do Bavor k rodině, protože by teď v Praze nebyla v bezpečí. Královna kategoricky odmítla. „Jsem česká královna, mé místo je tady!" Jan Hus veřejně kritizoval nepořádky v církvi, především způsob života Božích služebníků, například že nosí drahé šaty, nebo že vysedávají po hospodách a hrají hazardní hry. Byl přesvědčen, že hříšný kněz nemůže udělovat svátosti, nemůže být služebníkem Božím... Vysloužil si tím jejich nenávist. Stěžovali si na něj u krále, u arcibiskupa, jezdili žalovat papeži. Obviňovali ho z šíření Viklefova učení. A záviděli, že jeho Betlémská kaple byla pravidelně přeplněna věřícími, zatímco jejich kostely věřící navštěvovali jen sporadicky. Neshody na univerzitě kvůli Viklefovu učení eskalovaly a vyústily ve chvíli, kdy král Václav požádal univerzitní mistry, aby jej doprovodili na koncil v Pise. Německá část univerzity odmítla, a protože svými třemi hlasy proti jednomu německému získávala vždy většinu, král se rozhodl křivdu napravit Dekretem kutnohorským. Rozzlobení Němci na protest opustili Prahu. Viklefovo učení bylo vnímáno církevními hodnostáři jako kacířství a tomu obvinění se nevyhnul ani Štěpán Páleč. Přes Husovo varování odjel do Říma, aby se obhájil, cestou ho ale v Bologni nechal zatknout kardinál Baltazar Cossa. Když se po dlouhé době vrátil do Čech, byl to už jiný Štěpán Páleč. Jeho odvahu vystřídal strach. Mezi dosud věrnými přáteli, Husem a Pálčem, se objevily první pochybnosti a názorové neshody.
Jan Hus odsoudil odpustkovou papežovu bulu a papeže nazval Antikristem. Kupčení s odpustky způsobilo velkou vlnu nevole věřících a pro výstrahu ostatním byli uvězněni tři rebelové. Rozhořčená reakce Jana Husa na jejich popravu přivolala papežovu klatbu na betlémského kazatele a na Prahu interdikt. Zákaz všech církevních obřadů, křtů, sňatků i pohřbů. To byla pohroma nejen pro středověké věřící. Jan Hus musel opustit Prahu. Ani doma, v Husinci, však nebyl v bezpečí. Přijal pozvání Jindřicha Lefla a odjel na jeho hrad, kde se mohl ukrýt. Tam ho navštívil Zikmundův posel Jan z Chlumu se vzkazem, aby Hus odjel do Kostnice, kde bude mít šanci se ze svého obvinění hájit. Královský glejt mu měl zajistit nejen osobní bezpečí, ale také možnost vystoupit s disputací před Kostnickým koncilem. Hus souhlasil, nechtěl dál žít v ústraní, jako kazatel chtěl plnit své poslání, lidem vykládat pravdu písma. Věděl, že se do Kostnice sjela církevní elita a doufal, že všichni nebudou k jeho pravdě hluší. Že by si Zikmund neuvědomil, že papež nepodléhá světské moci, tedy králi? Hus nebyl v Kostnici přijat jako host koncilu, ale jako kacíř, který se těžce provinil proti církvi a její jednotě. Kostnický biskup ho zavřel do vězení a koncil ustanovil komisi, která měla posoudit Husovo kacířství. Členem komise byl také Štěpán Páleč a zoufalý Hus se k němu obrátil s nadějí, že konečně bude vypovídat někdo z jeho přátel. Zjištění, že Štěpán Páleč patří k hlavním žalobcům, mu vzalo poslední zbytky naděje i síly.
Ve svých kázáních Jan Hus zdůrazňoval, že opravdovou lásku k Bohu dokazuje jen život podle Kristových přikázání a jen takový může být služebník Boží. Připouštěl, že zbožný laik má větší právo udělovat svátosti, nežli zkažený kněz. Taková kritika církve nejenže nesmírně popuzovala její představitele, ale zároveň je děsila. Především Husův výklad Božího slova považovali za znevažování víry a církevního řádu. Věděli, že jeho vystoupení ohrožují jednotu církve. Nemocný a dlouhým vězněním vyčerpaný Hus ztrácel sílu k obhajobě, přesto se ale nevzdával naděje, že bude konečně pochopen. Ke všem žádostem o jeho propuštění z vězení byla církev netečná. Dokonce ani král Václav a král Zikmund neměli šanci zvrátit rozhodnutí Kostnického koncilu, držet Husa v žaláři a trvat na tom, aby odvolal, co kázal. Jako důkaz k jeho odsouzení měl sloužit výpis článků, které měl Jan Hus napsat ve spisu De ecclesia. Když se ale před Kostnický koncil konečně dostal pravý výpis Husových článků, komise zjistila, že Štěpán Páleč je zfalšoval. Bylo už ale nemožné, aby církev v případě Jana Husa stáhla své obvinění. Betlémský kazatel, jehož názory byly pro věřící nadějí i jistotou víry v Boha, ale nedokázal popřít sám sebe. Nemohl odvolat, co nekázal a nemohl odvolat ani to, co kázal. Byl pro církevní moc příliš nebezpečný. A proti církevní moci byli bezmocní i králové. 6. července 1415 vzplála hranice, na níž byl ke kůlu přivázán Jan Hus. Muž, který zemřel v ohni, protože žil v pravdě. Muž, kterého církev ukrutnou smrtí umlčela, aby jej lidé citovali i po šesti stech letech.
(Česká televize)
Videa (6)
Recenze (284)
Svobodovo pojetí je vyvážené, nebo spíš vyvažující, a sice v tom nejbazálnějším, totiž v samotných živlech. Proti finálnímu spalujícímu ohni kostnické hranice užívá v celém příběhu vody. Důležité diskuse Husa a jeho přátel probíhají v řece, aby si plamenní kazatelé zchladili žáhu. Král Václav před palčivým světem opakovaně utíká do škopku s vodou, kterou na něj lijí nějaké krasavice (tu lazebnici už mu prostě nikdo neodpáře), naopak sličnými jinochy obsluhovaný budoucí papež provádí ve vaně výslechy vězňů. Jak pomoci ztýranému vyprahlému Husovi v žaláři? Jak jinak, než vzpomínkovou scénou v řece z předchozích dílů. Vyvažuje se i ideologické pojetí Husa Vávrova, jenž byl především aktivním programovým vůdcem prostého lidu v jeho třídním boji, kdežto Svobodův Hus je bezmocná oběť intrikánského politikaření. Vůbec jsem z těch tří dílu nepochopil, proč zrovna chudáka Husa, jehož osoba i hlas zanikají v okolním dění, chtějí všichni zničit nebo zachraňovat. Nepochopil jsem ani, proč se slovutní mistři pořád perou o toho Viklefa, což bude tím, že jakékoli theologické myšlenky (stejně jako myšlení tehdejších lidí) Svoboda v rámci vyvažování programově vyloučil. Zlý mužský svět je pak vyvažován ženským elementem (Hus neodchází kázat na venkov, ale sedlačit k hodné mamince, a že je zamilován do královny, jsme všichni prokoukli). Taky dobový bulvár je vyvažován intimtiou - beltémský kazatel promlouvá něžným hlasem k cca 15 lidem někde ve sklepě. A ti jsou z toho úplně naměkko. Jinak jako film nic moc, občas se i něco nepovedlo (viz Šandík nebo slunicko2), ale Hádek byl milej, Zmikund fajn, Javorského Václav hlavní hvězda celého seriálu. Naopak úplně nejhůř dopadl chudák Páleč. Smiřsestim. Stejně se to mělo jmenovat Václav IV. ()
Na televizního Jana Husa jsem se poměrně těšil, ovšem místo toho, aby Mistrovi toto "dílo" bylo poctou, je spíše hanbou. Michael Kocáb a jeho elektrická kytara na hranici - "Tento jest arcikacíř!" Další kacíři - Tomáš Dastlík (a já ho měl v DPB tak rád), Jan Dolanský (koulet očima a třepat bradou už by významněji asi nešlo) a Marika Šoposká (dušinka čistá, rozmilá). Všichni bez výhrady vinni. Matěj Hádek v roli Husa docela schopný (až na ty halucinogenní pasáže), Kňažko, Javorský, Dlouhý výborní. ()
Původnímu filmu Otakara Vávry se mohlo vytknout černobílé vykreslení postav a dobový kontext posouvající postavu Husa do národní a sociální roviny. Ale k jednotlivým postavám jsem si jako divák mohl vytvořit určitý vztah. Tady? Když je v té záplavě postav jedinými životnými postavami Václav IV., Štěpán Páleč a papež Jan XIII., tak je něco v nepořádku. Tento film mohl původní nákladný velkofilm trumfnout jenom tím, že se zaměření na vykreslení postav, jejich motivaci. I zde trestuhodně selhává. Jan Hus mi zde připadá jako blábola, který dokola opakuje furt ty samé nesrozumitelné teze a za žádných okolností se nemůžu dopátrat toho, proč jedná jak jedná. Největším šokem je ale pro mě rádoby moderní vyobrazení královny, která mi spíše připadá jak nějaká puberťačka, která dokonce Husovi tyká. Už jsem jenom čekal, až se po vzoru hollywoodu s Husem vyspí. Mezery v příběhu jsou nejvíce patrné v době odpustkových bouří (zhruba polovina filmu prvního dílu), které tady tvůrci přejdou zhruba během 5 minut, ještě mizerně natočených a s historií nesouvisejících scén (poprava na liduprázdné ulici?). Nejhorší je, že to co jsem právě vytkl jsou prvky, které měly filmu dominovat. Kdybych měl hodnotit mizerné kostýmy a ještě horší výpravu (Husova Betlémská kaple vypadá jak nějaký kumbál, kam se sejde pár otrhanců, mezi kterými stojí královna - v tu chvíli mi zatrnulo, aby ji ti pobudové neznásilnili), tak míříme pomalu k odpadu. ()
"Všichni stojíme před soudem božím.." To třeba i všichni stojíme, ovšem velezkušený režisér Jiří Svoboda stojí i před soudem diváckým, a ač léta platí za jistě velmi slušného řemeslníka, tentokrát si možná ukrojil až příliš velký krajíc.. Nový Jan Hus není vyloženě špatný, nicméně.. Jedno velké nicméně.. Zatím po dvou částech těžko soudit, leč zdá se poněkud paradoxní a také velmi výmluvné, tedy kromě stovky hodnocení už během první části, že jak Vávrův velmi rozporuplný historický opus, tak i ten výroční Svobodův vyznívá jako na objednávku natočený projekt, byť tentokrát s poněkud čistšími motivacemi, nesmírně poplatný době svého vzniku.. Jako velmi iritující složky snímku však lze už nyní zcela jistě vnímat jak zbytečně přepjatý Kocábův soundtrack, který trestuhodně zbytečně ubírá na vtírající se napínavosti a často přímo ruší nejen svou modernou, i jak už jsem si poslední léta zvykl, neskutečně bizarní šroubované dialogy, které prostě nelze nazvat jinak než hybridy.. Vladimír Smutný se sice tentokrát nehoní za kýčovitými obrazy, byť tu naopak poněkud překáží ta temná manýra jako z Tudorovců, jimž se však většina postav svou neživou umělostí nepřibližuje ani na dohled, ovšem některé dlouhé záběry zase zavání zbytečností, nemaje jakéhokoliv smyslu či funkce.. Ostatně ty směšně karikované postavy samotné nikomu nedávají příliš možností k nějakému charakternějšímu herectví, byť především Matěj Hádek s Honzou Dolanským to celé táhnou hodně nahoru, navíc nechápu, proč se u nás stalo zvykem v těchto historických záležitostech tolik přehrávat.. A aby Hus, vysokoškolský rektor, působil jako rozohněný mládeneček, chvílemi i dost arogantní, to se mi dost těžko trávilo !! Musím však přiznat, že se rozhodně těším na zbylou část triptychu, o jehož přílišné rozmáchlosti by se však rovněž daly vést diskuze, a to určitě není málo.. Což však rozhodně nelze brát jako omluvu, protože snímek nedokáže využít to množství klišé k něčemu většímu, přes svoji třeba vizuální čistotu působí nesmírně uměle a účelovitě, když nakonec o samotném Husovi při takové stopáži řekl málem jen, že se rád koupal a měl hlavu plnou královny Žofie.. Jiří Svoboda tak vyloženě nezklamal, zato Kantůrková s bývalým panem ministrem však na celé čáře.. ()
Pan Otakar Vávra může klidně spát - jeho Janu Husovi se nový film ani nepřiblížil. 1) Vávra měl k dispozici peníze a jasné ideologické zadání. Uměl si vybrat špičkové profesionály. Svoboda si musel vystačit s velmi skromným rozpočtem televizních pohádek, tolerantnějším ideovým zadáním a především s obrovským očekáváním. Divák by chtěl výpravu jako ve Hře o trůny, odideologizované civilní pojetí a nové (rozumí se lepší) ztvárnění._____ 2) Eva Kantůrková se emancipovala od Vávrova pojetí Husa jako sociálního a národního reformátora, aniž ovšem zpochybnila pojetí obrozenecké. Co Jan Hus učil, v čem byl wiklefista a v čem nikoli, z čeho vlastně ho koncil obviňoval a co že to odmítal odvolat, se ve filmu prakticky nedozvíme. Vůbec nejsou prezentovány názory druhé strany (katolické církve). Historií políbený divák se nudí a nepolíbený se neorientuje. Slabost scénáře vyniká zejména při srovnání s Kohoutovou Ecce Constantií. 3) Jazyk (nejenom) postav je silně matoucí. Na jedné straně škrobené archaizující větné konstrukty, na druhé straně moderní mluva. Postavy používají soudobou češtinu a němčinu, Hus navíc cituje biblické texty v kralickém překladu, jak uvádí všímavý komentátor Šandík. V Kostnici, kterou reprezentuje Karlštejn (to už jsem málem vylítl z kůže) se mluví německy, za to prakticky všichni na koncilu používají (i v hovorech mezi sebou) češtinu._____ 4) Důvěřivý divák je ovšem zmaten ještě více. Plamenná kázání recituje (věru, nenapadá mě vhodnější výraz) Hádek v Kapli Božího těla u chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře zřejmě proto, že těch pár komparsistů by se v Betlémské kapli ztratilo a na větší počet nebyl rozpočet. Královnin dřevěný altánek supluje rezidenci, což divák pochopí, když dvůr v plné kráse jednoho krále a dvou dvořanů pak uvidí. Akční scény (jeden či dva pokusy jsem zaznamenal) vystřihl režisér z přebohatého fondu českých televizních pohádek či, ještě hůře, historických televizních inscenací ze 70. let. Jim se ostatně film blíží nejvíce. Nemluvím už o Husově flirtování s královnou, karikaturním zobrazení papeže Balthazara Cossy či dialozích, které chvílemi připomínají Cimrmanovy autorské začátky._____ 5) Jan Hus 40letého Matěje Hádka je intelektuál universitních disputací a ne vášnivý reformátor a bojovník za pravdu. Štěpán z Pálče přehrávajícího 37letého Jana Dolanského je pak jakési nové vtělení Jidáše. Balthazar Cossa (40letý Tomáš Dastlík) byl možná nádoba hříchů a neřestí, ale především (všeho)schopný manažer, což film ignoruje. Zikmund (47letý Michal Dlouhý) byl větší osobnost, než ukazuje film, i když je dobře, že už není, sláva Bohu, liška podšitá._____ 6) Líbil se mi 33letý Jan Plouhar (Jeroným Pražský) a především vynikající 53letý Vladimír Javorský, který dokázal vdechnout nejednoznačnému Václavu IV. mnohovýznamovost a především uvěřitelnost._____ 7) Hudba 61letého Michaela Kocába se dává plně do služeb režisérova pojetí - v tomto smyslu je výborná._____ 8) A ti ptáci... ()
Galerie (98)
Zajímavosti (26)
- Kostýmy byly navrženy známou výtvarnicí Alenou Schaferovou. (M.B)
- Na otázku, zda se nebojí srovnání s hercem Zdeňkem Štěpánkem, odpověděl Matěj Hádek: "Vůbec ne. Na to jsem ani nepomyslel. Tím si člověk jenom zbytečně zaneřádí hlavu a k ničemu to není". (Olík)
- Natáčení filmu probíhalo 58 dní a to na Barrandově, na hradech Zvíkov, Křivoklát, Kost, Švihov, Karlštejn, Točník, Nymburk, Zvíkov, v Anežském klášteře v Praze, v Lipnici nad Sázavou, v okolí Terezína, také v Milevsku, Jetříchovicích, Kolíně a Třebíči. Natáčení upálení Jana Husa (Matěj Hádek) probíhalo v Kutné Hoře. Proces v Kostnici byl natočen v Chebu. Scény z vnitřku Betlémské kaple byly natočeny v Kutné Hoře v kapli Božího těla. (Kuny27)
Reklama