Reklama

Reklama

Australský rekordman Ron Clarke přijíždí v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života a spojuje se v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a jenž dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Film vypráví o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. A také o jedinečném vztahu dvou lidí – Emila a Dany Zátopkových – kteří navzdory všem překážkám spolu strávili celý život. (Falcon)

(více)

Videa (3)

Trailer 1

Recenze (194)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Vašek Neužil předvádí opravdu fantastický herectví. Pokud jde o děj, je to u mě stejný kafemlejnek, někových časových pásem co se vzájemně střídá mě nesedí a nikdy sedět nebude. odvádí to od emocí o od souvislého příběhu. Jinak režie Davida Ondříčka je profi, film má atmošku i silný scény, ale i když bych hrozně rád nad 3* jít nemůžu ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

JOSEFE, RADŠI UŽ MLČ. Člověk by až nečekal, že lidi rozdělí film o Zátopkovi. Ono to totiž není až tak složité - je to snímek o vynikajícím běžci a vtipném chlapovi, který se v životě občas zachoval výborně, občas zbaběle. Jako každý z nás, chápete, jako každý z nás!! To se totiž bohužel stává, každý se s tím musí vyrovnat a na konzistenci člověka, potažmo na tom, v čem nejvíc vynikal, to až tak nezmění. Film Zátopkova selhání nebagatelizuje, jen je zkrátka zobrazuje tak, jak tvůrci chtějí (vynikající scéna s Jaroslavem Pleslem), jeho úspěchům se ale logicky věnují víc. A snímek má od začátku tempo, Václav Neužil se do Zátopka snad převtělil, dobová atmosféra, hudba i antuka skvěle pracují, k hercům taky nemám výhrad, Frecheville dodal světovost, od čurd (Heřmánek, Mišík) přes jako vždy přesného Mikluše až k spolehlivé Issové, a já byl doopravdy unesen. Samozřejmě, chyby a hluchá místa se najdou (manželská krize v roce 1968), ale ta stále tvoří okamžiky k divákovu domýšlení a tak vážné prohřešky, jak se někteří snaží tvrdit, to opravdu nejsou. 90%. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory. 65%     ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Je to po dlouhé době skoro až povznášející pocit, moci se zase vypravit do kina na český film s vědomím, že se téměř jistě nebude jednat jen o další sériový anální výtěr s Langmajerem pro otylé pásové dělnice, manuální bagristy a přitroublé Pražáky, slepený z hoven a neinventivního odpadu některé z televizních žump. Ne, Ondříček je prostě nezaprodaná jistota, i teď řádně zatopil všem těm obvyklým, masově mezi dobytkem šířeným IQsupresivům a kulturcidům, a opět uplácal film minimálně evropské, ne-li světové úrovně, na který může být kinematografie našich lůzrů a hnojů právem hrdá. Ona sice nakonec asi nebude, protože se to netýká žádných ukrutně vtipných nebo tragicky dementních afektovaných prkenných pičí v přechodu, trapných impotentních pačuráků v krizi středního věku, Kolečka, Mádla ani Kokotka, a není to ani Trošku přiblblé, což těch 70% lopat a 10% olupených artových hnědopichů, okupujících tu společný prostor Agrofertu, dozajista nikdy nedocení. Tak o dvacet minut zbytečné vaty delší, než by měla na pět pěticípých být, dokonale vypiplaná a vesměs poutavá dobová freska, jež neglorifikuje a prostě zobrazuje sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří jako sportovně fenomenálního poloretarda s velmi gelovitou páteří. Freska, kterou nemalou měrou domalovali i výborně zvolení a zkušeně vodění maňásci. Byl jsem předem dost skeptický vůči Neužilovi s tím, že si jej v takové roli naprosto neužiju, a navíc jsem chtěl děsně vidět Kozubovy sýrově bílé holeně a tu bezesporu atletickou skunk-fuj figuru v červených trenkách, avšak Václav si to naopak zjevně dost užil a zmákl toho vychrtlého dementa naprosto fenomenálně, i když měl hnusnou pleš z koupací čepice, protože odmítl marnivě oholit kštici, aby mu náhodou nějaký ten fešák i během natáčení neodmítnul zafoukat do šalmaje pro přemíru testosteronu. Mikluš se pro role stranických funkcionářů prostě narodil, a i, tentokrát skvělá a přirozená, Marťhan ibn Issa není vůbec napřesdržku, když ji nikdo nenutí parodovat ostravštinu. Takže zase jednou po letech audiovizuálního teroru a diváckého utrpení intelekt i vkus neurážející tuzemský počin, po němž nebudete chtít srkat jogurt nosem, nenaroste vám vole, nepostihne vás impotence a ani vás nepopadne neodolatelná chuť vypnout celebrální funkce a vypravit se v pět ráno s bandaskou do Kolbenky či v devět s falešně koženým úsměvem do oupnofisu. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (37)

  • Světová premiéra filmu proběhla 20. srpna 2021 na 55. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. (SONY_)
  • „Samozřejmě jsem sháněl materiály, četl knížky, hovořil s lidmi, kteří Emila znali atd. Ve chvíli, kdy jsem v sobě Emila měl, už jsem se nepotřeboval soustředit na to, kdy klapne klapka. I kdyby se měnil plán natáčení, točily se jiné scény, bylo mi to vlastně jedno. Protože jsem mohl v Emilovi existovat kdykoliv,“ uvedl Václav Neužil ml., který ve filmu ztvárnil Emila Zátopka. (SONY_)
  • Emilovy sportovní začátky jsou natáčeny na cyklistickém stadionu v Lounech, kde je patrná i klopená betonová dráha. (vladous)

Reklama

Reklama