Vojna a mír

Nataša slaboduchá, Bolkonský sociopat a Bezuchov imbecil. Tak se chovají zahrané postavy slavného románu, o kterém víc lidí slyšelo, než ho četlo. Navíc jsou vztahy mezi postavami ledově chladné jak ruská zima, Natašina milostná vzplanutí vznikají naprosto z ničeho - jsou jen řečené, nikoliv však prožité či aspoň ukázané. Až jsem měla pocit, že Nataša prostě potřebuje chlapa a je jí úplně jedno, jaký bude. Bitvy jsou odbyté a bez napětí. Bezuchov působí jako šílenec, který vždy někam vtrhne a obtěžujícím způsobem začne blábolit nesmysly. Jediný rozumný byl v tomhle směru generál Kutuzov, který ho bez zaváhání poslal na bojiště. Patrně doufal, že ho tam picnou a ruská společnost se Bezuchova jednou pro vždy zbaví. Bolkonský jen tupě civí a evidentně mu chybí byť jen záchvěv empatie. ____ Režie to těžce nezvládá, takže první tanec Nataši a Bolkonského na plese, kdy by se měla rozhořet vášeň, prokládá flashbacky z minulosti, čímž scénu vzplanutí totálně udusí. Namísto toho klidně nechá diváka několik minut zbytečně civět na to, jak Bezuchov civí na bramboru. SHRNUTÍ: Jako kdyby chtěli z Vojny a míru udělat Vyprávěj. (29.01.2021)

Totální literární klasika a hned na úvod nespočet postav. Pak se ale oním širokým záběrem témat přeci jenom nějak prokousáme a v šestidílném formátu je tak dost prostoru na vykreslení toho hlavního. Jen těch postav je skutečně moc. Holt Tolstého stěžejní dílo, takže chápu. Vydařené kostýmy a dobře zvolené interiéry by snad měly být už standardem. Tři hvězdy jsou asi málo, ale mně tyhle ruské látky nikdy dvakrát neimponovaly. (12.01.2019)

Opravdu mi vadilo, jakým způsobem se scénář a rozpočet vypořádaly s naprostou většinou první části názvu, klíčové bitvy se odehrály prakticky mimo kamery, o požáru Moskvy jsem psal už v komentáři k šesté epizodě, a mé hodnocení by tedy mělo být nižší, ale zpracování romantického dramatu mě na druhou stranu potěšilo, Paul Dano zahrál podle mě úplně geniálně, jen jsem z toho necítil typickou ruskou náturu. Celek se mi ale každopádně líbil, přestože si tvůrci mohli více vyhrát s detaily. (29.01.2019)

Ako sprostredkovať veľkolepé dielo širokému publiku? Povinné čítanie, viac než 1 000 strán, historická dráma... Námet je „zaťažený“ povesťou akoby náročnej zatuchnutej literárnej klasiky. Výsledkom sú rozporuplné autorské rozhodnutia. Pozitívne i tie menej priaznivé. Ak sa divák nechytí na začiatku, tak seriálu nedá druhú šancu. A tak vidíme zo začiatku hedonistický život, spoločnosť v prebytku, intrigy, rozprávkovú naivnú romantiku, explicitnosť, vypäté vášne všetkého druhu... Čistá široká cieľovka. V ďalších dieloch ide našťastie aj o niečo viac.___ Som presvedčená, že nemá zmysel doslova kopírovať predlohu. Stačí sa pozerať adaptácie od BBC zo 70-80-tych rokov. Nové spracovanie má priniesť nový náhľad na látku. A to táto verzia skutočne priniesla. Väčšia vyhranenosť, „prifarbenie“ charakterov môže byť prínosom. Pre jednoznačnejšie porozumenie spletitosti vzťahov. /Ak niekto nemá chuť lúštiť narážky./ A naopak iné vzťahy seriál nezobrazuje miestami tak romanticky a priamočiaro ako v knihe ale iba príjemnými náznakmi.___ Ako klad preto považujem skratku v ďalších dejových líniách v prospech atmosféry. Je nutné ukázať nielen, že sa Nikolaj zúčastnil svojej prvej bitky ale aj jeho stratu odvahy, či to, že nechcel stratiť tvár pred svojimi známymi. Pes vo vojne, pomalosť plynutia času v depresii, protirečenie si vlastnému odhodlaniu zmeniť sa, lúpenie a nepokoje, užívanie si každého kúsku jedla... Tiché zábery vypovedia viac, než dialóg. (I keď bolo toľko nedostatočne využitých metafor, príležitostí.. ach.. nebo nad Slavkovom, vyschnutý strom...)___ Konečne ďalšia generácia spozná z inej strany Vojnu a mier. Štýlom blízkemu tejto dobe. Čo môže primäť ľudí pozrieť si staršie seriály, filmy, prečítať predlohu. Predsa len, meniace sa charaktery i názory v priebehu vekov, zlo a dobro v každom človeku, úvahy o tak večných otázkach a skutočných stránkach života- to stojí za to skúmať ďalej. Teším sa možno opäť o 10-15 rokov na ďalšiu verziu. (08.02.2016)

Série, která mě přiměla přečíst knižní předlohu (zábava na měsíc a půl zhruba), což je co říct... Po přečtení tedy můžu směle prohlásit, že tato verze je knize velmi, velmi blízko. Zachytila všechny důležité momenty a postavy a udělala to tak, že se mi to líbí. Až jsem si řekla, že Tolstoj má určitým způsobem blízko k Austenové a mohl se s ní poradit v jediném bodě, kde jsem nebyla spokojená (osud Soni). Ostatní záležitosti- výprava, herci, hudba, všechno za jedna. Ve chvíli, kdy se do sebe Andrej Bolkonskij a Nataša Rostovová zamilují, se vy zamilujete také. (30.09.2018)