Stranger Things - Season 4

Je to sice 5 hvězd s hodně odřenýma ušima, ale stále 5. Záporák je super, atmosféra taky. Přibylo krve, smrti a vydloubaných očí. Děti trochu povyrostly, takže pryč je naivita a přichází vyznávání lásky, což je to nejnesnesitelnější, co v této sérii je. V závěsu je zbytečná natahovanost - hlavně ruská linka a poslední díl. Poslední díl je jinak našlapaný a samotný závěr dokonale naladí na poslední sérii. ST opět pobavil, ale chce to do příště odstranit zbytečné chyby, jinak se to Dufferům vymkne z rukou. (06.07.2022)

Svojim spôsobom oproti predošlým sériám krok trochu iným smerom, čiže nemohol byť každý spokojný, ale na druhú stranu niekto maximálne. Podľa mňa dosiaľ najlepšia sezóna, kedy Dufferovci už ohmatanú látku a jej potenciál dokázali vyťažiť takmer na maximum. Trochu ich v tom brzdia niektoré dialógy, niektoré epizódy by sa dali skrátiť, ale celkovo je to pastva pre oči a aj útok na emócie. Občas sa vyskytne infantilný wtf moment, ale ono stále treba asi uspokojiť (a zároveň aj získavať) aj mladšie publikum.  Paralelný rytmizujúci strih medzi dejovými líniami tvorcom vychádza naplno. (16.07.2022)

Ačkoliv nemůžu říct, že bych byl vyloženě zklamán, nemůžu hodnotit výš. Nejsem totiž ani tak zklamán, spíš se naplnila má očekávání. Pozdější řady Stranger Things nikdy nedosáhnou kvalit těch prvních. Především z jednoho důvodu: je to totiž hrozně velké. Je mi fuk, že to Dufferovi předem avizovali. Jedná se totiž pravděpodobně o syndrom, kterým začne trpět každý seriál, když se začnou přidávat série – a to neplánovaně či plánovaně. Víte, kouzlo Stranger Things před lety spočívalo především v tom, že dokázaly správně zkombinovat osobní rovinu s rovinou „bigger picture“. Takové drobnosti, jako lezení oknem za přítelkyní do pokoje nebo sice vážné, ale pořád osobní starosti, jako je pohřešování syna, dávaly první řadě něco, s čím se člověk dokázal ztotožnit, něco, co sice v mnohdy tísnivé rovině ale přesto dokázalo seriálu dodat každodennost. Čtvrtá série sice na tohle úplně nerezignovala, ale od zhruba třetího dílu je středobodem většiny děje boj se záporákem z jiné dimenze. Jo, cením, že se Hopper už nechová jako retardovaný fotřík a že se postavy neprohánějí po vycíděné ruské základně uprostřed USA. Nicméně… Dufferovi tvoří stále větší a větší obraz, stále více a více propojují a vysvětlují, ale já bych prostě jen rád prožil s postavami ten civilní strach o blízké. Jasně, je tu Max, která dost možná nepřežije Vecnovo řádění, ale mně daleko víc sedělo, když postavy pořádně nevěděly, co se v Hawkinsu děje, po lese se potuloval možná tak jeden demogorgon a frajeři se ve škole rvali o holku. Méně je někdy více, ale zmlsanému publiku – vidno dle komentářů – prostě tyhle mega propojené vesmíry a mytologie sedí. Není divu, jsme ve věku marvelizace. Ze čtrté série jsem si teda nejvíc užil to, co zde sklidilo nejvíc kritiky, totiž první dvě epizody, kdy se celý děj teprve rozjíždí a postavy řeší své všednodenní starosti, a pak shledávačku na konci. Samotný záporák Vecna se ze začátku jeví zajímavě, ale horor postupně opadá, jak je jeho tajemství odhalováno (megaklišé „lidi jsou zlí, a tak je budu zabíjet, sice ze mě bude největší hajzl na světě, ale neva“), a ty rádobydramatické pauzy v každé větě a pomalá mluva jednoho doženou k přání, ať už se konečně vymáčkne a přestane házet ten drsný ksicht. Zároveň mám problém s tím, že ve spoustě scén není pořádně nic vidět – kritika, kterou si vysloužila bitva o Zimohrad ve Hře o trůny, by se dala aplikovat i zde. Asi byla blbost pouštět si poslední epizodu za bílého dne. V souvislosti s tím, jak se Hawkins na konci série promění, si té tmy a studených filtrů nejspíš v páté sérii užijeme dosytosti. (1 382.) (18.07.2022)

Po naprosto skvělé 3. sérii, která byla zatím moje nejoblíbenější, jsme se dočkali naprosto gigantické 4. série, která svojí délkou a budgetem bere dech. Avšak i přes obrovské očekávání se to opět povedlo - povedlo se nasytit nenasytné diváky novým příběhem, dokonalou 80´s hudbou, úžasnými postavami a nádechem nejúžasnější doby, tedy osmdesátých let v USA. Nebudu zde vypisovat co vše se stalo/nestalo, pouze smeknu kloboukem nad všemi, kterým se už 6 let daří produkovat jeden z nejlepších seriálů všech dob - Stranger Things. (11.07.2022)

Absolutní dno. Nic nedává smysl. Všechny mé oblíbené postavy jsou zmršené. --- Okej, tak už jsem se trochu uklidnila, ale pořád jsem silně zklamaná. Seriál pokračuje na sestupné úrovni, která začala tím, jak se ve dvojce Hopper začal chovat jako nesmyslný fracek s emoční inteligencí třináctiletého adolescenta. Nicméně si nechci příliš stěžovat na autorské volby ohledně postav a směřování děje (ačkoliv tam návaznost na předchozí chování postav fakt pokulhává, kde to jenom jde), protože to je koneckonců subjektivní až na půdu, ale spíš si budu stěžovat na dílo jako takové z hlediska toho, jak bylo vyrobeno. Nevěřím, že to vůbec říkám, ale trocha toho producentského tlaku a dohledu by v tomhle případě výsledku určitě jen prospěla. Nevyčítám čtvrté řadě, že je "moc dlouhá", ale rozhodně jí budu donekonečna vyčítat, že to je "zbytečně dlouhá". Všechny epizody mají mnoho momentů, které měly skončit na podlaze střižny a maximálně mohly sloužit jako bonusové záběry pro speciální bluray edice pro fanatické fanoušky. A ten bordel, kterým byly poslední dvě epizody, by podle mě mohl chybět úplně a zas tak moc by se toho jako výchozí pozice pro další sérii nezměnilo. Určitě v tom hraje roli to, že Henry z masa a kostí, jehož každé pohnutí svalu v obličeji něco vyjadřuje, je mnohem děsivější a působivější než pod hromadami silikonu uvězněný, omezeně se pohybující Vecna. Utápění se v emocionálních rozhovorech a romantických vztahových propletencích v mých očích znamená jen jediné, a totiž že bratři vůbec netuší, proč byla ta první řada tak dobrá, a kontinuálně se vydávají prozkoumávat ty aspekty, díky kterým zapadají mezi ostatní masu televizní tvorby, místo těch, které Stranger Things z počátku dělaly výjimečnými. (29.7.2022) (03.07.2022)