Mon oncle Archimède
Mein Onkel Archimedes
My Uncle Archimedes
Režie:
George AgathonikiadisKamera:
Petr HojdaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ondřej Vetchý, Miroslav Donutil, Dana Černá, Veronika Freimanová, Tadeáš Štourač, Petr Štěpán, Stanislav Zindulka, Tomáš Töpfer, Jiří Dvořák, Ivan Lupták (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Miroslav Donutil a Ondřej Vetchý jako nerozluční přátelé v příběhu o velké odvaze a vlastenectví. Film o řeckém migrantovi z konce 40. let minulého století, který přijel do Československa, aby uprchl před občanskou válkou a našel zde svůj nový domov. Hlavní hrdina Archimedes (O. Vetchý) je jedním z vojáků, kteří do Československa přijíždějí v první migrantské řecké vlně. Děj je vyprávěn očima dnes již dospělého chlapce Arise, synovce Archimeda, který vzpomíná, jak se útěkem z Řecka do tehdejšího Československa jeho strýci změnil život. Archimedes nachází brzy po příjezdu velkou oporu v sousedovi Novákovi (M. Donutil), který svým zapšklým přístupem k bolševikům nejprve Archimeda moc nechápe, i když ho má rád, ale je nakonec jediný, kdo mu porozumí. Jejich společná snaha o to, aby se Archimedes v Československu dobře usadil, ale i následná snaha o to, aby mohl zase emigrovat zpět do Řecka, navozuje roztomilé, dojemné i komické situace. Ty jsou důkazem toho, že když je někdo dobrým člověkem, je nepodstatné, kde se narodil nebo žil, jak vypadá a jakou řečí mluví. Scénář Petra Hudského vznikl na základě autobiografických vzpomínek režiséra George Agathonikiadise. (Česká televize)
(více)Recenze (116)
Jeden z nejlepších filmů poslední doby, ve kterých hrají Ondřej Vetchý a Miroslav Donutil. Oběma tahle forma civilního herectví sedí a moc se mi líbilo neokoukané téma řeckých migrantů z konce 40. let. Mám ráda tyhle melancholicky laděné filmy, které vyprávějí o síle přátelství. ()
Příjemná záležitost, na které je sice občas vidět menší televizní rozpočet, ale sleduje se pěkně a je fajn, že se ještě takhle dokáže udělat za skromných podmínek milý obyčejný film z těžké doby, kde se ale pro tentokrát místo smutku sází spíše na jemmný humor a přátelské hodnoty mezi dvěma zprvu odlišnými lidmi v podání velice solidní herecké dvojice Donutil-Vetchý. Jen škoda některých nelogických lapsů. Hlavně konec je sice v něčem poetický, ale ještě by potřeboval trochu pročesat. Jinak ale pěkně. ()
Nápad a vývoj událostí jistě zajímavý. O tom žádná. Ale já jsem po celou dobu sledování nevěděla, jak mám tenhle filmový příběh vůbec uchopit a k čemu se přiklonit. To se mi dlouho nestalo. Ondřej Vetchý dokáže zahrát cokoliv a taky to samozřejmě dokáže náležitě prodat. Za to ho mám ráda a jako herci si ho vážím. Tady jsem s ním měla problém. Vůbec jsem mu nezbaštila, že je řecký emigrant. Prostě mi jako Řek nesednul. To se někdy stane. O řeckých emigrantech, kteří utíkali do tehdejšího Československa, bych uvítala něco mnohem víc dramatičtějšího. Na druhou stranu tenhle kolotoč byl viděn dětskýma očima. To je jiný pohled než ten dospělácký. Takže se stále nemůžu zbavit rozporuplných pocitů, které ve mně tenhle příběh vyvolal. ()
Režisér Agathonikiadis je původem Řek a tento film natočil jako autobiografickou vzpomínku, když se po válce s rodiči jako malý řecký migrant dostal do komunistického Československa. Zajímavý pohled na tehdejší uprchlíky, kteří utíkali z Řecka před režimem do země, kde si mysleli, že komunismus a Stalin je nejlepší volba a lidskost sama. Vážné téma, které kdyby ubralo na humornějších a méně uvěřitelných situacích, bylo by určitě ku prospěchu celého snímku. Neboť zfilmováno je to velmi dobře, Donutil mě po dlouhé době herecky bavil a velmi potěšilo obsazení minimálně půlky divadla Husa na provázku a také brněnské lokality, kde se film natáčel. ()
Úsměvné, ale zcela mimo realitu. 1) Zaujalo mě telefonování z veřejného automatu do Československa. Ti tvůrci mají ale fantasii._____ 2) Jo a zmiňovaný převrat v Řecku se odehrál v roce 1967 a ne 1968._____ 3) O nesmyslech spojených s opakovanými pokusy o emigraci píší kolegové komentátoři. ()
"Měla krásné oči." "Jako všichni komunisti." ČT se hned ze začátku roku vytáhla s opravdu kvalitní televizní produkcí a tento nenápadný snímek je toho důkazem. Dozvěděla jsem se zase něco nového z našich dějin, závěr mě překvapil, trochu rozesmutnil a jenom mě utvrdil v tom, že bychom měli být vděční za to, v jaké dnes žijeme době. Skoro 4*. ()
Svoboda, o které jsme si mysleli, že ji máme navždy, trvala pouhý okamžik. A byla pryč. Ta chvíle však byla dost dlouhá na to, abychom poznali její chuť a celou její krásu. A protože trvala tak krátce, nestala se pro nás samozřejmostí. A my si jí nepřestali vážit. Jedinou skutečnou zbraní proti trápení, krutosti a nenávisti je smích, láska a přátelství. Ti lidé řečtí obměkčili nejedno srdce české. Ti lidé čeští dali Řekům domova, po kterém snad ani nesnili. Během jednoho roku, temného roku 1949 zrodil se v jednom činžovním domě tam kdesi na předměstí Brna příběh dojemný, tragikomický, lidský. Takový, po kterém všichni ve skrytu duše touží, ale zažít by ho nikdo raději nechtěl. ()
Je fajn, že ve výročí po 70ti, respektive 50ti letech vznikl tento film. Adept na vysílání v listopadu či únoru. Mohli ho klidně natočit Řekové, ale já mám rád české herce. Rozjezd i celý děj byl trochu vlažnější, ale především vtip Mirka Donutila jej rozzářil. Jemné připomenutí toho, jací byly komunisti. ()
Tak tomu říkám vyšperkovaný příběh. Správné postavy, herci, hlášky i děj. Dva úplně obyčejní lidé, možná v některých bodech až primitivové (jeden Čech a jeden Řek) vymýšlejí, jak se bezpečně dostat do Čech. A samozřejmě se jim ne a ne dařit. To vše je doplněné o skvělé hlášky typu "doufám že ho to zanese na východ" nebo "tak milý člověk a takový debil" či "Chci zadní nohy, svině", apod. že prostě nejde tento film mýt nerad. Česká televize se s koprodukcí Německa a Francie opět předvedla. Tohle rád uvidím kdykoli jindy. Ač z doby přetemné, tak vtipné a nijak příběhově nenucené. 75% ()
Jeden z priemerných filmov, venovaný kritike (aj keď úsmevnou formou) režimu a histórii v ČSSR. Donutil sa neprejavil na plné obrátky, Vetchému takáto rola veľmi nesedela. ()
Je to příjemný počin připomínající neznámou historii, místy naivní- ale myslím že schválně- v souvislosti s řeckou povahou...dojalo... ČSSR pojalo v souvislosti s občanskou válkou 12 tisíc Řeků... Pro srovnání se současnou histerickou situací ..... ()
Hodně příjemné překvapení. Čím menší propagace nenápadného TV filmu, tím lepší výsledek. Tragikomický i laskavý příběh řeckých utečenců, kteří se dostanou do socialistického Československa. Výborní dva hlavní představitelé (i když Vetchý se na toho Řeka zase až tak moc vizuálně nehodil), kterým zdatně sekundovaly jejich manželky. Dost odlišný přístup k migrantům na rozdíl od mediální kampaně, která je nám poslední dobou vtloukána do hlavy. Jestli to nebude tím, že to točil Řek ... My jsme měli v baráku obdobné Řeky přímo za sousedy a byli to skvělí lidé, kteří dost čecháčků silně převyšovali. Jejich jazykové perly při učení jsem bohužel nezažil, o to více jsem si vychutnával hlášky ve filmu ("dej mi nožičky svině ! ") i jiné perly ("doufám, že ho to odnese na Východ" apod.), které určitě časem také zlidoví obdobně jako hlášky z jiných úspěšných filmů. Tedy pokud ČT uvažuje o nějaké blízké repríze. Myslím, že tento TV film by si brzkou reprízu docela zasloužil a možná by se uživil i v kině. Myslím, že "Griffin a Phoenixová" byl také původně TV film a do kin šel až posléze a s hodně velkým úspěchem... ()
Půvabná komedie z velmi neveselé doby a prostředí. Jak to Mirkovi Donutilovi sedlo, tak Ondra Vetchý se dost trápí. Tady měl být Řek a třeba by to bylo za pět hvězdiček. I tak se na to dobře dívalo, myslím po filmařské stránce, zobrazená doba a téma spíš mrazí. ()
Názov filmu zvádza, že pôjde o rozprávanie z pohľadu chlapca, ale tak to nie je, okrem pár momentov, keď rozprávač potrebuje objasniť situáciu. Dalo sa očakávať, že hlavné vtipné momenty budú vyplývať z jazykových nedorozumení. Ale film v podstate nie je komédia a rýchlo to prejde na vážnejšiu nôtu, ako žiadna cesta nevedie k opusteniu socialistickej rezervácie a ako sa v nej rýchlo stratia akékoľvek ideály. Okrem tých ideálov o slobode, k čomu je na konci veľmi pekný preslov. –––– To jsou přeci hrdinové. A hrdiny nemůžeme dávat do basy! –––– To nemůžeš žít jako my? Držet hubu a krok. Nevyčnívat. ()
Mno, dobri herci, slabsi vyprava (nevadi) a par jakoby vtipu. Do toho trosku tepani do zla 50. let. No, podruhe uz to nikdy neuvidim. Celou dobu jsem si rikal, ze je tam Vetchyho a Donutila skoda a bylo mi jich lito. Slabsi prumer, spis pro televizi.. ()
Nemůžu si pomoct, film Můj strýček Archimedes mě dojal a to i při opakovaném zhlédnutí. Logiku v mém hodnocení převálcovaly emoce. Nevěřil bych, že budou tak silné. ()
Na televizní film jde o velmi slušně natočený snímek, který spíše humornou formou vypráví o osudech řeckého migranta v Československu koncem 40. let. Celý film táhnou především dva hlavní představitelé Karel a Archimedes v podání Miroslava Donutila a Ondřeje Vetchého. Hrají jako vždy velmi dobře a vhodně se doplňují. Příběh je zajímavý, ale také lehce naivní, stejně jako hlavní hrdina. Některé dramatické situace jsou zjemněné a působí buď humorně, nebo melancholicky, což ale nemusí být na škodu. Ne vždy je nálada na drama a na reálnou sondu do těžkého života za komunismu, občas se chce člověk uvolnit a příjemně naladit. V tom případě je Můj strýček Archimedes to pravé. ()
Ježkovy voči, to byl roztomilej film. Zábavnej, vtipnej, milej. Donutila jsem dlouho neviděl v tak uvolněný roli. Velice příjemně odpočinková záležitost. 😊 ()
Takové Pelíšky po řecku, ale mezi Donutilem a Vetchým to fungovalo fakt dobře. Na TV film dost dobré, ten budget tam byl ovšem znát. ()
Běží to teprve asi jen deset minut, ale už teď se mi to líbí a vím, že bude líbit. Je tam Zerdaloglu z Opavy - geniální komik! No a teď ještě Zdena Herfortová v brněnském bordelu - no comment :) Jsme právě za půlkou a je to čím dál lepší. ()