I Spit on Your Grave III: Vengeance Is Mine

Přímé pokračování remake I Spit On Your Grave z roku 2010 připomíná spíš feministický Death Wish (Přání zabít) než zrestaurované Zarchiho dílo. Na druhé straně je třeba přiznat, že tohle je opravdu regulérní pokračování příběhu Jennifer Hills a ne jen nekočné opakování původního syžetu, kdy se stejnému nebo jinému hrdinovi děje v zásadě úplně to samé co v předešlém dílu, akorát je to natočeno lépe nebo hůře za více nebo méně peněz, podle toho jestli je série na vzestupu nebo se řítí do horoucích pekel. Takže Jennifer Hills si změnila jméno. Je z ní teď Angela. Trpí depresemi z prožitého pekla a pokouší se s tím něco dělat (navštěvuje psycholožku, chodí na v Americe tolik populární skupinové terapie, skamarádí se s odbarvenou drsňačkou Marlou) . Osud jí ale nepřeje. Kdyby přál, nebylo by o čem točit film. Krátké exploze brutality vychází většinou jen z Angeliných představ a připomínají úderné grindové vypalovačky. Šup sem, šup tam a je dobojováno - respektive Angela se vrací do reality, v níž k žádnému krveprolití nedošlo a ten kdo jí zrovna vytočil je pořád naživu. Dvě parádní čísla si ale Angela přeci jen postupem času připraví. A jsou to obě hodně brutální zúčtování, to je třeba říct. Jinak ale jde spíše o průměrný krimi thriller béčkové produkce. Problém tedy může být v tom, že většina lidí si pod značkou I Spit On Your Grave asi představí něco jiného. Gore je obecně solidně udělané a zvláště ty dvě scény, které se neodehrávají jen v představách hlavní hrdinky, ty jsou podle mého názoru parádní. To že se Jennifer – Angela nemstí jen za své příkoří, ale přerodila se v ženského Zorra je změna, která není dotažena do konce. Ona ta příkoří, která svým obětem muži způsobovali, a za která jsou trestáni, nejsou explicitně vidět, jen se o nich hovoří, takže divák si nemůže k těmto zhýralcům vybudovat dostatečně velký odpor na to, aby u nich bestialita Angeliných zákroků následně vyvolávala - připouštím že - trochu zvrhlé uspokojení (jako třeba u Zarchiho originálu). A to i přes zjevnou snahu tvůrců nutit tyto nešťastníky vypadat a chovat se co možná nejnesympatičtěji. A těch lidí, kterým se Angela během filmu tak či onak mstí je hodně (ne každého samozřejmě zabije, třeba starému oplzlému ožralovi za jeho hloupé kecy stáhnou s kamarádkou Marlou na ulici kalhoty a on se hrůzou pomočí ?!?), jdou jak na běžícím pásu, jeden za druhým, za sebemenší prohřešek si zaslouží tvrdý trest. Jednotlivé kauzy spolu přímo nesouvisí, jde prostě o různé muže, kteří se podobným způsobem provinili na různých ženách, takže se vztek v divákovi nehromadí ale spíš tak lehce pobublává. No jo no, třetí díl I Spit On Your Grave je bezesporu amorální film, o tom není pochyb. To co mně chybí je nějaké to explicitní rape, revenge by docela ušlo. Pojetí filmu coby krimi thriller zabývající se dalšími osudy Jennifer Hills jsem ochoten přijmout, psychologická studie Angely-Jennifer mne vysloveně nepřesvědčila, ale tohle není film aspirující na Oscara, takže jsem ani o moc víc nečekal. Vlastně jsem se ani moc nenudil, filmařina průměrná, stejně jako herecké výkony, atmosféra původního Zarchiho díla samosebou žádná, takže sečteno a podtrženo něco kolem padesáti procent. Na můj vkus prostě (až na dvě tři scény) málo slané a takové celé mdlé. Možná to ale dámy mohou vidět poněkud jinak. (12.03.2017) (méně) (více)