Threads
Režie:
Mick JacksonScénář:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrají:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (více)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
Těžká depresivní vize situace typu „co kdyby“ jedna z etap lidských dějin dopadla hůř, než tomu bylo. Žánru dokumentární se u Threads není třeba bát. Komentáře a statistické údaje neruší, vstupují jen zřídka a náplní zůstávají osudy na úrovni města i konkrétních osob. Přitom se film nepokouší strhnout prostřednictvím přiblížení citů, ale utvořit co nejpřesnější představu o tom, jaká hrůza by po záblesku čekala. Film s hlubokým názvem tak nese hlavně poselství. Poselství šokující, jasné a srozumitelné, aktuální v minulosti i budoucnosti. ()
Pamätám si, ako nám pražskí kolegovia v rámci odbornej prípravy priniesli začiatkom deväťdesiatych rokov mizernú kópiu tohto filmu. Bol to vtedy pre mňa veľký zážitok. Dnes som si film takmer po tridsiatich rokoch pozrel opakovane, v kvalitnejšej verzii a zážitok bol porovnateľný. Je to film, ktorému po odbornej stránke nie je možné veľa vyčítať. Prvá časť, do napadnutia, ukazuje eskaláciu napätia a jej odozvu v reakciách zodpovedných orgánov a organizácií, ako i občanov. Zvláštne je poznanie, že nie samotný útok, ale dni, týždne, mesiace a roky po ňom by boli tým najhorším, čo by tí, ktorí prežili museli absolvovať. Nie nadarmo sa vraví, že v atómovej vojne by živí závideli mŕtvym. Film na rozdiel od hollywoodských katastrofálne katastrofických kravín neprináša ani štipku optimizmu, a to je paradoxne jeho najväčším kladom. Nedokážem si dosť dobre predstaviť, ako sa za tridsať rokov zmenil repertoár zbraňových systémov a či by popri nich aj tento film nevyzeral, ako relatívne prijateľný variant globálneho konfliktu. Už samotné koketovanie nezodpovedných politikov s "obmedzeným" použitím jadrových zbraní je desivejšie, ako filmy tohto typu. Ľudia sú pravdepodobne nepoučiteľní a teória, že každá civilizácia má v sebe zakódovanú tendenciu k sebazničeniu, má každým rokom bližšie k realite. ()
Nikdy víc. Nikdy víc nechci vidět tenhle realistický masakr civilizace. Polodokumentární forma a minimum laciných emocí dělá z Threads nesmírně působivou a tísnivou výpověď o možných důsledcích nukleární války. Od začátku se mi do hlavy vkrádala neodbytná představa rostoucího atomového hřibu za vlastními humny a přepadaly mne drobné panické záchvaty (i)racinonálního strachu znásobené skutečností, že jsem mnohonásobný otec. Možná trochu příliš mnoho osobních poznámek, ale nedá se svítit, Vlákna mi zalezla pod kůži a dlouho se jich budu zbavovat. Nebo možná ne, koupím si pláty olova a začnu přestavovat sklep... Kurva, tu představu bezmoci už totiž nesnesu... Viděno během Season Challenge tour 2015 ()
Nemohu si pomoct, ale s britským pojetím filmového (resp. zde televizního) dramatu mám opět menší problém. Podobně jako např. Podzemní pevnost z roku 1973, i Vlákna se snaží šokovat a deprimovat diváka rozehráním hrůzostrašně tísnivé situace (byť tentokrát nejde o skutečnou událost, ale varovnou vědecko-fantastickou vizi). Do jisté míry se jim to úspěšně daří, ale bohužel pro mě tak činí naprosto odtažitě, s absolutně minimem skutečných emocí ze strany tvůrců a na můj vkus až příliš experimentálním zpracováním. Musím se žel přidat k té menšině diváků, která vnímá tento film jako úplně studený. Dokumentární forma sci-fi založená na spoustě strojových mezititulků, statických nebo až amatérsky stylizovaných záběrech, někdy i se záměrnými výpadky zvuku, celkově s absencí hudebního doprovodu, mi vyloženě nesedla. Lhal bych, kdybych napsal, že na mě v ničem film nezapůsobil, mnoho záběrů z druhé poloviny mě určitě dokázalo zasáhnout a přenést na mě tu tíseň z lidí (o postavách v tomto zpracování až na výjimky moc nelze mluvit). Na druhé straně přečkat prvních 45 minut rozsáhlou sérií odborných reportáží o vědeckých poznatcích na téma atomové války znamenalo pro mě vyčerpání a jestliže mám po zhlédnutí depresi, tak částečně je tomu tak i ze zazdění silného námětu. Jenom díky nadčasovému tématu, silnému poselství a několika mrazivým scénám ve druhé polovině dávám relativně vysoké hodnocení. [65%] ()
Tak bohužel.. Emocionálně chladné, nemrazivé, příliš zkratkovité, montypythonovské postavy (fakt!), vlažný rozjezd, nepůsobivý dojezd. Vlákna by lépe než polodokumentární film fungovala jako čistě hraný nebo ryze dokumentární snímek. Ve dvouhodinové stopáži bohužel nesmírně málo prostoru pro příběh a jeho postavy, které se nemohou rozvíjet a divák tak nemá šanci vytvořit si k nim určité sympatie/antipatie. Dokumentární forma je na tom už podstatně lépe, informací o jaderné katastrofě a jejích následcích nám poskytne dostatečně, jen ten příběh je na ní nalepený značně nešikovně. A těch pár děsivých výjevů (zejména obraz matky držící v náruči mrtvé dítě) ke 4* nepomůže. Jinak formálně autentické, vybledlý obraz a potlačení zvuku u některých scén snad i působivé. Jako celek bohužel nefunkční. ()
Vedle Requiemu za sen se jedná o největší útok na psychiku v dějinách kinematografie. Vlákna diváka neovlivní na pár hodin po projekci, ten film Vám zůstane v hlavě po celý život. ()
až veľmi, veľmi skutočné .. nemám slov .. ()
V podstatě pokračování The War Game, které zase těžilo z It happened here. Vše podstatné už bylo řečeno kolegy, nejhorší na této fikci je samotný fakt, že to fikce vůbec být nemusí. ()
Chvílemi opravdu strhující a mrazivý snímek, který ukazuje jaké následky by měl atomový výbuch ve Velké Británii. Škoda přílišné zdlouhavosti filmu. Ale i tak se jedná o snímek na který jen tak nezapomenete. ()
Nejdem s prúdom, film ma až otravoval, takto si ja apokalypsu nepredstavujem, hoci chápem, že v roku 1984 boli predstavy o tretej svetovej iné, ako dnes. Rušivo na mňa pôsobilo, že sa hraný film dopĺňal o dokumentárne vsuvky. V každom prípade téma je aktuálne najmä dnes. Je až mrazivé, že takéto veci sa začínajú brať ako normál. Možno vybuchne atomovka, snáď prežijeme myslí si generácia odchovaná na digitálnych displejoch. Snáď sa toho nedožijeme, hoci veľmoci nás k tomu chcú uvrhnúť. ()
Vskutku naprosto mimoriadne desivá, britská odpoveď na hneď predchádzajúci, americký, katastrofický titul v podobe The Day After, ktorá ma nielenže vydesila rovno až na smrť, ale zároveň i ktorú by mali úplne povinne ihneď vidieť nielen azda len najmä títo dvaja najväčší, psychopatickí predstavitelia dvoch najväčších svetových mocností, aby si [všetci] veľmi rýchlo uvedomili, akú spúšť by po sebe vlastne zanechali, ak by sa povedzme jeden z nich rozhodol stlačiť »jadrové tlačítko«; automaticky znamenajúce naprostú skazu v rámci celého ľudstva, pre ktoré by boli potenciálne následky extrémnymi, a k tomu i nepredstaviteľne katastrofálnymi [sic], ako si pomaly snáď ani nedokážeme sami vôbec predstaviť. • Britský režisér M. Jackson, ktorý v budúcnosti trebárs vytvorí tak rozdielne tituly, akými boli Osobný strážca & Sopka; sa ešte predtým najprv «odbornou optikou» pozrel čo najbližšie k tomu, čo by totiž nastalo vtedy, ak by sa v danej veci už prekročila pomyselná, „červená čiara”, a v tomto prípade ako s bodom epicentra z anglického [veľko]mesta Sheffieldu, kam v podstate tento hlavný autor situoval i toto strašidelné dianie, kedy najväčšia hybná sila jednoznačne spočívala predovšetkým zo scenáristického kreditu prostredníctvom Barryho Hinesa, ktorý bol tentoraz nabitým až na maximálne možné maximum s obzvlášť silne kladeným dôrazom na diváka → skrz neustále sa postupným spôsobom ponúkajúce sa informácie v samotnej nadväznosti na explicitné, nikoho nešetriace, naturalistické zábery, ktoré mi teda dali rozhodne poriadne zabrať, a to sa pritom považujem za veľmi skúseného diváka s takmer až oficiálne 3600-videnými titulmi! • Nebyť možno práve trocha pomalšej, úvodnej expozície, tak konečné hodnotenie by sa napokon zastavilo až na najvyššej miere totálnej kvality, nakoľko je tak výnimočne n-a-d-č-a-s-o-v-o-u, že ma nenechávala chladným, pretože po samotných „jadrových výbuchoch,” nastávala akási »nukleárna zima«, a to ani nehovoriac o nasledujúcich, pridružených okolnostiach... • Titulnú a čisto iba televíznu produkciu daného, filmového titulu, považujem za sakramentsky vysoko kvalitnú a realisticky nadštandardne spracovanú s neorealisticko-dokumentárnym nádychom, alebo dokonca by som teraz vyzdvihol i to, že „za málo peňazí, veľa muziky”, bolo ústrednou, charakteristickou povahovou vlastnosťou Vlákien, v ktorých sa asi najviac dbalo o to, aby sa navodila hodnoverná a hrôzostrašná atmosféra, ktorá si nikdy extra príliš nekládla servítku pred ústa, totižto to ani nebolo v jej priamom úmysle. ()
Neznamená to, že určitě vypukne válka, ale ta možnost je reálná a všichni na ni musíme být připraveni... slova, kterým se zdravý rozum vzpírá bez ohledu na to, jak často jsou mu opakována. Ta představa je pro člověka podobně abstraktní, jako třeba nekonečno... a proto se na ni nelze připravit. Bohudík. ()
FIlm z kategórie "nezabudnuteľné" a je len paradoxom, že vznikol v "orwellovskom" roku 1984. K môjmu plnému bodovému hodnoteniu prispela aj odvaha Micka Jacksona pre BBC natočiť takúto apokalyptickú (alebo reálnu?) víziu- neprikrášlenú, surovú a šokujúcu. Ani sa nečudujem, že film bol hneď stiahnutý z vysielania, viem si predstaviť klasického vygumovaného TV konzumenta, keď vidí tento film/dokument/víziu. Napriek TV produkcii je Threads vynikajúco natočený, má perfektné scény, ktoré podporujú aj suché faktické komentáre a štatistiky. Už dlho som nemal po skončení filmu taký nepríjemný pocit... "Must see" záležitosť! ()
Stručný návod, jak během jednoho dne srovnat Zemi se zemí aneb jak se to taky někdy může pěkně posrat. Vše patřičně doplňuje statistický žurnál. ()
Polohraný, polodokumentárny snímok apeluje na zdravý rozum a v bezútešnej forme servíruje všetky aspekty jadrovej vojny. Pochopiteľne, pre silnejší zásah do divákovej duše rozohráva aj príbehy obyčajných ľudí. Vlákna sú ich prepletené osudy. Silný film a bohužiaľ neustále aktuálny. ()
Syrový, velmi působivý film. Prostředky, jimiž na diváka působí, jsou mnohdy minimalistické, ale efektu to nijak neubírá. Podle toho, co o věci vím, se autoři poměrně věrně snaží popsat reálné dopady a ani příliš nepřikrašují, ani tomu zase nepřidávají. Nesouhlasím s tím, že autoři "citově vydírají" - podívejte se někdy na autentické záběry mrtvých i ještě žijících obětí z Hirošimy. A to šlo o jeden separátní útok o síle kolem 20 kT (v Threads na GB snadnou desítky bomb o síle 210 MT). Dvě výtky (které ale nesnižují absolutorium filmu) - bylo by lepší část po útoku prodloužit na úkor části před ním. Za druhé by filmu prospělo i trošku vysvětlení, jak přesně jaderné zbraně fungují a co a jak konkrétně způsobují. poznámka 22/10/07 - teorie jaderné zimy, se kterou film pracuje, byla mezitím vědci odmítnuta. Jde o teorii, že se po výbuších dostane do atmosféry tolik prachu, že to na nějakou dobu zastíní slunce. ()
Jo tenhle film je děsivej. Ale mně se to prostě moc nelíbilo. Zvlášť část do výbuchu byla neuvěřitelně nudná a rozvleklá. ()
Více šokující a více a dlouhodoběji zaměřené na následky než Den poté. Ale mě se americká verze líbila víc. 80% ()
For ME 90% ()
Threads se daří plnit to, kvůli čemu vznikly. Šokovat. Nejen z nedostatku finančních prostředků nám předvádí dopad jaderného potenciálu na hořících obličejích, umírajících zvířatech a bezvládných tělíčkách nemluvňat. Nuže proč ne. Nejzajímavější část filmu je až několikaletý aftermatch, ukazující do středověku uvržené zbytky lidstva (sympatické jsou i detaily jako zakrnění jazyka), které se snaží vzchopit z následků katastrofy plus naprosto neuvěřitelně skvělé zakončení flmu (úžasný protipól cyklickým velkofilmům, kde závěrečné zrození potomka přináší vždy naději a příslib, viz třeba Fanny a Alexander). Okej, ale spíš by mě zajímalo, jestli byli tvůrci tak naivní, že stále věřili v klasické "hey mister president, take a little walk with me" s tím, že si hlavouni do důsledku neuvědomují následky svých činů. Což si samozřejmě uvědomovali, stejně neměli na filmy čas a tedy jediný účel Threads v době svého vzniku byl nechtěně šířit paniku a stres mezi lidmi a který díky filmařským postupům, které vždycky zaberou (matka s dítětem, dítě s dítětem, díte se psem, ...) můžou jen zoufale sledovat tikající jaderné hodiny. ()