Toman

Má důvěra v Ondřeje Trojana opětovně potvrzena, nezklamal mě ani tentokrát, po filmu Želary a Občanský průkaz si připisuji do úspěšného trojlístku i tento snímek. I když musím přiznat, že pocitově příjemně či dobře mi z něj vážně není. Komunistická pakáž je tu vyobrazena velmi zdařile, tj. nechutně, jedné se z toho žaludek obrací. Inu, touha po moci a po penězích už ohla páteř mnohým, nejen všiváckému Zoltánovi. Natočeno je to velice pěkně, nudit jsem se nestihla a herecké obsazení celkově potěšilo. (12.10.2018)

Zdeněk Zoltán Toman. Raději pije skotskou a kouří Lucky Strike, než vodku a partyzánky, na svůj původ si taky již nevzpomíná. Má jasný cíl, pro vítěství (pseudo)socialismu dokáže s chladnou tváří vyždímat prachy prakticky z jakékoli situace či stavu, který panoval v poválečné Evropě. Je to pro stranu, k obalamucení národa a všech poctivě pracujících, za které se bolševik schovával. Nechají dočasného bratra soudruha vzlétnout, aby mu šly poté lépe přerazit hnáty a charakterově pokřivený diplomat záhy zjistí, že jeho praktiky byly oproti nelidské stalinistické politice, která již překročila hranice Československa, jen dětská hra o kuličky. "Tady Gottwald...zklamal jsi, Zdeno...". Pro mě zcela bezchybné, při své délce velmi svižně odvyprávěné, skvěle gradující, excelentně zrežírované i sehrané a plné silných kontrastů...divák tohoto filmu ví, jak dějiny pokračovaly. "Mě přece nedáš, Klémo..." (Rudolf Slánský). [Kino Citadela - Litvínov] (07.10.2018)

Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. (13.04.2020)

Souhlasím s tím, že Toman je zajímavá postava naší minulosti. A když už o sobě dneska může mít film každý jelito, proč ne taky on. Ve smysl nedávající době se salámisticky zařídil podle sebe a já mám pocit, že to tenkrát byl jedinej klíč k úspěchu. Vadilo mi ale pár věcí. Hlavně to, že všechny rozhovory na mě působily jako přednes našprtanejch monologů na povel, takhle se spolu lidi přece nebavěj... Pak taky nevím, jestli Toman opravdu byl takovej suchar anebo jestli Jirka Macháček zrovna trpěl zaraženejma větrama, ale dvě a půl hodiny čučet na studenej čumák, to člověka moc nerozpálí. No a to je poslední mínus - dvě a půl hodiny. Zas tak zábavnej, aby musel trvat skoro stejně dlouho jako celý poválečný období, ten film teda není. (07.09.2019)

V důsledku neusledovatelné, protože to z desítek jmen (kdy každé je představeno designově podivně nepadnoucím titulkem v obraze) a linií není vytyčeno nic, co by měl divák sledovat - pomalu z každé interakce a dialogu vyvstává námět na samostatný film a než pochopím, že záměr filmu je zůstat právě u toho a nevytvořit klasické vyprávění, už je dost pozdě, jména důležitých postav jsem zapomněl, protože jsem nevěděl, že jde o důležité postavy, a poměrně nevím, co se zbytkem stopáže dělat. Odvážná tvůrčí volba (a jsem ochotný uvěřit, že jde o záměrnou volbu, jak tvrdí Trojan), která by potřebovala trochu lépe rozjet, aby bylo jasné, o co se pokouší. Problém toho filmu je fakt jeho první třetina, kde sled scén prakticky odmítá dávat záminky k vzniku významů a vůbec nenavádí diváka, jak by měl sledované číst (ke konci film začne být funkčnější, protože je mnohem klasičtější, začne pracovat s emocemi a empatií - prostě stane se normálním filmem, takže trochu antiteze dosavadní snahy). Jinak Macháček to sice nedává, jeho rozsah (resp. absence jakéhokoliv rozsahu) na tuhle roli prostě nestačí, ale je to lepší, než jak jsem se bál. Chápu, že Macháček má pro mnohé charisma a ve správných rolích plně respektuju herce, kteří spíš prezentují sami sebe, než že by hráli - ale jako lead v takhle komplexní pozici vypadá Macháček prostě ztraceně a jeho pokusy o herectví, možná první v jeho kariéře, prostě nefungují. Tady film možná zachraňuje, že ani okolo protagonisty neexistuje pevná vypravěčská linie, takže nevadí, že jde o stejně topornou postavu jako v případě desítek vedlejších postav. 55 %, 2 a 1/2, - a celková náklonnost k tomu filmu, byť by mohl být proveden trochu zručněji a přehledněji a koncentrovaněji. (30.09.2018)