Vodník

První díl je jak z žánrové učebnice. 30 let starý mord, nejasná dětská fantazie a boží práce se zvuky a kamerou, která maximálně těží z atmosféry vedrem spalované vesnice, navnadí diváka do plných obrátek. Když ale druhý díl začne až příliš okatě vynechávat některé motivy a postavy, nemusíte být ani o moc bystřejší než komisařka Výrová, aby vám došlo, kdo erbenovsky nechal rozetnou dítě vpůli. Od momentu s fotoalbem už je to čisté „lazy writing“, kdy se vše rozetne tím nejbanálnějším způsobem, a i přes nesporně působivý závěrečný monolog v lese, je to prostě selhání hned několika tvůrčích složek. Vlastně mi, vzhledem k vývoji některých postav, přijde jako zajímavější varianta, že mohla vrahova identita zůstat navždy skryta. (15.04.2019)

Ze série filmových příběhů o vyšetřovatelích z Olomouce je Vodník zaručeně to nejlepší, co jsem zatím viděl. A to ty předchozí příběhy byly, na můj vkus, hodně špatný. Hlavně v logice. Tady je nicméně také celá řada WTF momentů, u kterých bych dokázal do nekonečna diskutovat. Nechci spoilerovat, ale rozuzlení, jak je skvěle natočené, a tam teda opravdu klobouk dolů, tak je absurdní, protože takový jednoduchý zvrat by nevymyslela ani Agátha Christie a z ní jsem tam inspiraci trošku cítil. Přitom režisér tu ve třech dílech výborně buduje napětí. Buduje ho nejenom dobrou filmařinou, ale také poměrně alternativní filmařinou, na kterou si musíte zvyknout. Když totiž, například, zabírá kamerou dveře, tak nezabírá dveře, ale zabírá horní futra. Stejně tak i v případě, když v pokoji stojí lidi. Kamera nezabírá lidi, ale zabírá jen hlavy a strop. O zalíbení autora v architektuře ani nemluvě…sídlo policie uprostřed polí byl totální úlet. Je to zvláštní způsob budování napětí a dokazování určité kvality, která se může a nemusí vyplatit. V případě Vodníka se podle mě vyplatila. Po druhém díle jsme v mém okolí houfně diskutovali o tom, kdo by mohl být vrah. Třetí díl pak začal naprosto dokonalou scénou intervence celé rodiny v místě vraždy před dávnými lety, kde si všichni řekli, co potřebovali a dialogovka to byla stejně tak dobrá, jako v případě legendárních 12ti rozhněvaných mužů. A to je co říct, protože dialogovky v české kinematografii nejsou příliš časté…Zavěrečná scéna rozuzlení byla takřka dokonalá. Myšleno po vizuální stránce ve spojení obrazu s hudbou. Ale jak Klára Melíšková procházela bažinou a dálnicí? To bylo totálně WTF. Jelikož se mi ale líbilo prostředí, námět a způsob, jak tento příběh byl natočen a zároveň jsem přijmul některé zvláštnosti, tak nakonec dávám solidní čtyři hvězdičky. Vodník se příjemně vyjímá od toho všeho, co Česká televize běžně natáčí a v tomto případě to nebylo na škodu. (18.04.2019)

Dlouho jsem přemýšlel co jsem vlastně viděl a ze všeho mě nejvíce vychází sociální drama. Rozhodně ne kriminálka, ještě ke všemu se snahou to zabalit do poeticko snovýho stylu vyprávění. A´t se na mě nikdo nezlobí, ale ta závěrečná vyprávěcí zkratkovitost to bylo něco. Vůbec mě to časově nesedlo. A sídlo policie pro Olomoucký kraj někde v poli, to byl čí nápad ? Hurvínka? Když příběh odhaloval rodinný i jiný vazby, bralo mě to, bavilo mě to a vykreslení charakterů bylo povedený. Jak se to vrací směrem k případu nevěděl jsem jestli se mám smát všemu co mě tvůrci servírovali a nebo se jíst pást s těma koňma, který po Klárce Melíškový dostali v seriálu asi nejvíc prostoru. Ještě jedna provokatérská, někdo by měl říct lidem na ČT, že v ČR není jen jedno divadlo. (15.04.2019)

90%. Knihu Ještě není konec (což je mimochodem lepší název než fádní Vodník) od Michala Sýkory jsem četl jako první, po tom, co jsem viděl Případ pro exorcistu a absolutně mě uchvátila, udělala ze mě autorova fanouška a já zpětně přečetl všechny detektivky, které jsem předtím viděl. O nějaké seriálové adaptaci jsem si při čtení mohl nechat jen zdát, a tak fantazie pracovala na plné obrátky a já jsem si, stejně jako při sledování, nejvíc už líčení osudného letního dne a závěrečný monolog jedné z důležitých postav. Už to ale nebylo ono. Adaptace je adaptace, a tak vyšetřování v knize muselo být bohužel zhuštěno do sice výborného, ale přece jen "pouze" monologu celé rodiny postav. Nejvíce fascinující na tomto příběhu je právě ona rodina, ve které mohou lidé věci ovlivnit a které se stane něco hrůzostrašného, na co moc nemůžou mít vliv. Pro seriál je škoda, že Krobot i Voříšková byli víceméně do počtu. PS to už jste někteří opravdu tak konformní, že kvůli pár netradičně použitým barvám a několika zvláštním záběrům hodnotíme něco jednou hvězdou? To mi tedy hlava nebere! (23.04.2019)

Já teda nevím co hulí pan Tauš (ať už sám nebo s někým v ČT), ale tenhle "styl" je téměř nekoukatelnej. Stejně jako u Modrých stínů se pokouší o nějaký umění nebo co, ale to prostě v kriminálkách nefunguje. Na hodně místech jsem se smál použitým "režijním záměrům" a to by se v případu rozřezanýho mimina stávat nemělo. (01.04.2019)