13 hodin: Tajní vojáci z Benghází

Kolik akční parády by divák dostal, kdyby neexistovaly zisky studia Paramount. Takhle je Míša Bay neustále nucen točit ty blbé Transformery. Od 13 hodin jsem dopředu neočekával nic. Na film jsem s napětím nečekal a i při prvním traileru v kině jsem si řekl, hm... nehraje tam nikdo známý, takže na to někdy kouknu. A ten okamžik samozřejmě nastal, protože Bayovy filmy nehodlám ignorovat a bohužel kouknu tedy i na ty 5. Transformery. Řeknu vám rovnou, že pokud se jedná o návaznost scén, Bay v tom má opravdu bordel. Ale efektivita samotné akce je pořád neskutečná! Navíc tihle neznámí vojáci jsou fakt sympaťáci, sice bych potřeboval minimálně ještě jednu reprízu abych je dokázal lépe identifikovat, ale zase je to pro mě důvod si tenhle akčňák pustit brzo znovu. 75% (19.10.2016)

Asi to není špatný film, ale osobně mě moc nebavil a z počátku jsem i uvažoval, že z kina odejdu. Hlavní postavy mi nebyly moc sympatické - strašně mi vadily ty jejich hipsterské fousy, kvůli nimž jsem je od sebe v podstatě nedokázal rozeznat. Pár momentů je tam docela silných, ale jako celek se mi tam z mé strany příliš často vkrádala značná znuděnost. Z poslední doby mě více oslovil podobně laděný film Kandahár (rovněž natočený podle skutečné události). (03.02.2016)

Solídna fuška s remeselne nakrútenými drsnými akčnými scénami. Budovanie ticha pred búrkou vonkoncom nie je zlé, len v praxi to vyzerá tak, že film má pomaly dve a pol hodiny, z toho prvú hodinu a štvrť sa temer žiadna akcia nekoná a potom pre zmenu nemá doslova konca-kraja a končí sa až záverečnými titulkami. Dovtedy režisér okrem atmosféry buduje postavy a vzťahy medzi nimi, ale napriek typovo presnému kastingu postavy nezaujmú, sú bežne nahodené, ich rodinné telefonáty nudné a banálne. Potom našťastie na mesto padne tma, začnú pišťať pneumatiky, autá horieť a komando vojakov a kancelárskych krýs zostane zabarikádované (či skôr uväznené) v rozľahlom komplexe. Vojaci sú síce vnútri a majú výcvik a zbrane, ale „oni“ sú vonku, chcú ich vidieť stoj čo stoj mŕtvych a je ich strašne veľa. Potiaľto OK. Biednejšie je to so strihom (ku koncu je hlboká noc, potom sa obzor začne trhať prvými slnečnými lúčmi, potom je ZASA noc, následne skoro denné svetlo a potom znova tma) a logikou ako na strane ozbrojencov (rafinovane si so sebou privezú autobus plný zbraní a munície a ešte rafinovanejšie ho nechajú na dostrel vojakov, aby ho tí mohli odpáliť), tak Američanov (hoci tušia, že osobné auto, ktoré na chvíľku zastavilo pred ich bránou, má za úlohu zistiť súradnice, na ktoré následne budú vypálené rakety, Američania nič neurobia s tým, aby „nešli do väzenia“, pritom predtým postrieľali asi 180 tisíc mužov a zaujalo ma tiež to, ako neustále nechávajú priblížiť sa ďalších a ďalších nepriateľov tesne k múrom základne, hoci s pár granátometmi alebo aspoň odstreľovačkami by ich zneškodnili do 300-metrovej vzdialenosti a do rána mohli hrať karty a piť kávu). Mimo koncového telefonovania vás tento film bohvieako emočne nezasiahne, vlastne takmer vôbec. (07.01.2017)

Michael Bay rozhodne nepatrí medzi mojich obľúbených režisérov. Skôr je mnou tolerovaný, o čom svedčia hodnotenia jeho filmov. Ale neplánovane pozretých 13 hodín ma zaujalo. Prvoplánovo som si pri bojových scénach, ktoré boli nakrútené tak realisticky, že bol divák vťahovaný do prestreliek, pripomenul zostreleného čierneho jastraba. Nezvyknem oceňovať pyrotechnické efekty a filmové triky, pokiaľ sú samoúčelné a nahrádzajú kvalitný scenár a dobré herecké výkony. Ale to nebol prípad tohto filmu. Druhoplánovo som ocenil zobrazenie ľudských slabostí, kompetenčných a byrokratických prekážok, alibizmu, ktoré stúpali alebo klesali podľa zastávaných funkcií. A tiež to, ako sa v mysliach vyššie postavených činiteľov stávajú tí poslední, ktorí to všetko znášajú, iba číslami zo štatistiky. K očakávaným, a v prípade Baya asi aj neodstrániteľným nedostatkom filmu, patrí jeho brnkanie na strunu amerického patriotizmu. V každom prípade však považujem 13 hodín za mimoriadny a pre Michaela Baya výnimočný film. (09.11.2016)

Bay se hledá a neví kudy kam. Sice stárne a v jistých tvůrčích aspektech dozrává, zároveň však ale dramaticky ztrácí svůj režijní rukopis a z toho, co v devadesátkách a nulkách bavilo miliony fandů a skalních uctívačů tohoto mega hitmakera nezbylo skoro nic. Dneska už jsou to víceméně experimenty, které mají evokovat jakýsi posun divákova vnímání, ale sakra já chci zpět ten starý Armageddon a 14 střihů za vteřinu a ne half digital copycat Black Hawk Down, kde je umírání a marine feeling sice podobně syrový, ale formálně se to ztrácí před očima. Divák je výbuchy a kulkami nakonec přece jen udolán, ale ne úplně v pozitivním slova smyslu. Není to tak jak by mělo být. (05.02.2016)