Režie:
Kenneth BranaghScénář:
Michael GreenKamera:
Haris ZambarloukosHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Johnny Depp, Daisy Ridley, Michelle Pfeiffer, Penélope Cruz, Willem Dafoe, Judi Dench, Lucy Boynton, Leslie Odom Jr., Derek Jacobi (více)VOD (4)
Obsahy(2)
To, co začíná jako luxusní jízda vlakem z Istanbulu do Londýna, se rychle promění v jeden z nejnapínavějších a nejzáhadnějších detektivních příběhů, jaký byl kdy vyprávěn. Předloha Agathy Christie popisuje osudy třinácti pasažérů uvízlých v přepychovém vlaku Orient expresu kdesi ve sněhových závějích na Balkáně. V okamžiku, kdy ve vlaku dojde k záhadné vraždě amerického obchodníka, každý z nich se stává podezřelým. Ve vlaku naštěstí nechybí jeden neobyčejný Belgičan s velkým knírem a dokonale pracujícími šedými mozkovými buňkami. A právě tento nejslavnější detektiv na světě, Hercule Poirot, musí závodit s časem, aby vyřešil smrtící hádanku dříve, než neznámý vrah znovu udeří. (Cinemart)
(více)Videa (19)
Recenze (870)
V některých ohledech je to asi nejlepší poirotovská adaptace, především díky tomu, že disponuje naprosto perfektní áčkovou skladbou herců - ve všech rolích, které mají víc jak tří věty, hrají herci takových kvalit, že v jiných detektivkách by hráli roli hlavní a navíc je to celé evidentně tak drahé, že některé scény jsou snad až zbytečně opulentní. Jenže problém mám s tím, jak je Poirot uchopený jako postava, jeho kouzlo tkví v tom, že jakákoliv akce, nebo i jenom fyzická aktivita je pro něj nepříjemná, nepřípustná a je to ve skrze podivín. A Branagh ho sice hraje skvěle, ale není to Poirot, ten tu běhá a pronásleduje podezřelého, bez opory leze po střeše zasněženého vagonu a jeho výstřednost je tu dílem jen pár scén, nikoliv toho, aby to z postavy vyzařovalo a za návrh té odpornosti, co má přimontovanou pod čenichem a kterou se všichni snaží vydávat za knír, by si někdo zasloužil hodně nepěkné věci. Jenže ono je to fakt perfektně natočené a výtečně vygradované. PS: to že z dr. Arbuthnota udělali černocha je změna, která dokonale podporuje charakter postavy a skvěle se hodí k jeho osobnímu příběhu ()
O moc lépe to natočit nešlo, ovšem já a Agatha Christie se asi jen tak kamarádit nebudeme. Samozřejmě jsem měl dávno vidět původní slavný film a příběh by mě ničím nepřekvapil, ale já si nemůžu pomoct, to rozuzlení mi přišlo strašně hloupé a nevěřil jsem svým očím, že tohle někdo myslí vážně. Kenneth Branagh si i se svým příšerným knírem šel hrdě za svým, přilákal k filmu tolik známých herců, až se tomu u prvního traileru nechtělo věřit a precizně zrežíroval klasický příběh pro novou generaci, tedy i pro mne. U Nilu budu taktéž, a vím, že je to velmi naivní tužba, ale opravdu by to příště nešlo bez toho kartáče pod nosem? 😁 ()
Nie som fanúšik Hercule Poirota, ale zaujal ma Kenneth Branagh, ktorý vie točiť zaujímavé filmy a toto zaujímavý film svojím príbehom rozhodne je. Okrem výborného príbehu a fúzatého detektíva, ktoré mu to v hlavne šrotuje, tu máme aj delikátne herecké obsadenie, fajn výpravu, kostýmy, prostredie zasnežených hôr, či dobovú atmosféru. Miestami mi chýbalo lepšie tempo, ale záverečné rozuzlenie dokáže prekvapiť a záver navnadiť na ďalší prípad. 75% - 4* ()
Máme asi všichni nesmazatelně vepsaný výraz a obličej a chování pana Sucheta coby jeho životního Poirota, nicméně Branagh, klasický to autor Klasiky na Ostrovech, není vůbec špatný a docela mě i bavil! Nicméně, kde se u Klasiky zjeví USA, tam to jde z kopce se skromností, megalomanství a grafika v popředí, ne vždy to však je projev uvážený a vhodný, zde to šlo udělat i jinak, na mě tam bylo moc efektů, v tomto žánru jsem pro střízlivost jak filmařskou, tak hereckou!!! ()
Galerie (90)
Photo © 20th Century Fox
Zajímavosti (27)
- Ve venkovních scénách, které se evidentně mají odehrávat ve velikém mrazu, nikomu nejde pára od úst. (MrAldridge)
- V závěru filmu Hercule Poirot (Kenneth Branagh) přichází k podezřelým, kteří jsou za stolem rozestaveni podobně jako postavy na fresce Leonarda da Vinciho "Poslední večeře". (necisty)
- Natáčení začalo 22. listopadu 2016, natáčelo se ve státech Anglie, Francie, Turecko, Švýcarsko, Itálie, Malta a Nový Zéland. (Varan)
Velkorysá oslava zálibnosti, soukromého požitku z prožívání porozumění kráse plynoucího života, nekonečně laskavého, trpělivě budovaného nekonečně jemného porozumění, jež postupně celý život zrálo a tříbilo se v hlubokém duševním osamění, nedobrovolném, leč vynuceném tím, že člověku tak velké mysli a ducha a schopnosti tak dokonalého ponoru a vhledu není příliš často dopřáno sdílení oněch soustředěných, vzrušujících a výlučných prožitků porozumivého dialogu s komplexní realitou s druhými, jimž vhled překrývají nejrůznější kognitivní limity, emoční bloky či egoistické cíle a často všechno z toho zároveň. *** A chvála efemérnosti a subtility signálů, v nichž se odehrává jak samo vyjevování skutečnosti jakožto velmi cudné a stydlivě i důvtipně v pestrých šátcích zahalené milenky, tak zároveň i její souhlasné přitakávání a milostné zpovolnění, když jí člověk dokáže se stejným dovtipováním se rozumět a jedná s ní, jako by uctivě tančil, aby neporušil řád jejího utváření, ale setrval na každém kroku ve svrchovaném souladu s její vnitřní krásou a mystériem vyšší rovnováhy a spravedlnosti. A mohl si ji právě díky tomu zároveň naplno s rozkoší vychutnat. *** Tento film je tak především nevšedním milostným příběhem. Odkrývá Hercule Poirota v jeho nedobrovolném vnitřním exilu jako stále ostýchavého, milenčinou proměnlivou, plynoucí krásou ustavičně pohotově dojímaného, překvapovaného i těšeného milence, navýsost zamilovaného do objevování pravdivosti bytí. Jako člověka, jenž si s pomocí svého velkého ducha, mysli a nelehkých okolností na rozdíl od mnohých jiných, kteří dali přednost moci, vypěstoval i velké srdce, takže jeho pověst slovutného detektiva je pro něj jen vedlejším produktem oné pravdivosti, a byť je celou společností veřejně oslavovaný jako nedostižný detektiv právě za to, jak svou genialitou po celý život pokorně slouží pravdě, ve svém posledním případě zůstává poslušen hlubšímu řádu věcí a rozhoduje s láskou ve prospěch nikoli společenského nazírání spravedlnosti a pravdy, ale ve prospěch krásy, úměry a vyšší pravdivosti životní. A jelikož se v tomto případě jedná o vzájemně neslučitelná rozhodnutí, proviňuje se tím na formální spravedlnosti společenské a je mu zřejmé, že tím přestoupením hranice bude muset ukončit svou kariéru. Právě proto je to jeho poslední případ, neboť v něm vykoná formální soud nad postavou detektiva, jehož přestal pravdivě ztělesňovat, jehož vnitřním nazíráním přerostl. A to přestože je - jako ostatně celý život - jediným, kdo ví, k čemu doopravdy došlo, a kdo zná skutečnou hloubku, ušlechtilý smysl i praktický dopad a význam svého konání. I to je však řádu věcí, teskné, smutné i hluboce uspokojivé a těšící. *** Tenhle komentář jsem dlouho dlužila, protože i po dvou letech ve mně vzpomínka na tento film rozněcuje ostýchavost, rozechvělost, dojetí, pokoru, úctu a probouzí jakousi zároveň posmutnělou i radostnou intimní sounáležitost s tím člověkem, který není v očích druhých z praktického života vyčleněným pozorovatelem a soudcem ani tak z vlastní vůle, jako z neúprosné banální statistiky výskytu důvtipu a ryzosti pohromadě v jednom těle, byť právě on v sobě má dost odvahy, síly, vitality a nezištné laskavosti k pravému a plnému prožívání a život po jeho boku by mohl být jedním velkým plynulým dobrodružstvím plným odhalovaných vnitřních krás a společným dotahováním gest tam, kde okolní realita přechází ve vlastní bytí člověka a vydává se mu v jeho dosahu do rukou, aby ji se vší svou morální silou a integritou a vším svým důvtipem a pohotovostí harmonicky dotvářel - a pokud možno nic nezkazil. A Hercule Poirot jako jeden ze vzácného mála lidí doopravdy nic nezkazí. Jeho bych věru mohla milovat jako nejlepšího přítele vlastní duše. A hádám, že pro tu zamilovanost, která mě okamžitě zaplaví, když si tenhle jemný filmový skvost v jeho labužnicky pomalém plynutí a zároveň neuvěřitelné náročnosti na rychlost zpracovávání všech umně servírovaných podnětů, má-li si je divák vychutnat, jak náleží, a držet krok, tančit s filmem, jsem i po těch dvou letech s to napsat jen tenhle prachšpatný, nepostačivý komentář. Snad ještě časem dorostu a dozraji, abych ho tu jednou změnila v mnohem výstižnější a klidnější poctu. *~ () (méně) (více)