Pomsta

Pomsta je sice stylizovaný exploatační film, ale především chytrá aktualizace rape and revenge pro jednadvacáté století. Největší přínos se skrývá v promyšlené scéně znásilnění, která je vystavěna úplně jinak, než jsme zvyklí. Přesouvá totiž pozornost od samotného aktu k muži, který situaci nečinně přihlíží a poté odchází. To je zásadní rozdíl oproti žánrovým kolegům. Takové Plivu na tvůj hrob diváka vysloveně „zve k účasti“. Sedmdesátková klasika toho docílí promyšleným stylem – časté detaily na tvář oběti, absence nediegetické hudby – a brutální třicetiminutovou (!!) scénou skupinového zneužití a mučení. Předlouhé sledování budí nepříjemný pocit, že na sexuálním násilí nějak participujeme. Legitimizujeme ho pohledem. V Pomstě však není tak děsivý exploatační přístup ke znásilnění, jako spíš společenský rozměr kořenící ve způsobu, jakým muži odmítají respektovat hranice. Ke znásilnění vede iluze mužské nadřazenosti, neschopnost akceptovat odmítnutí, ale také pasivita jiného muže, která zločin umožňuje. Proto není nutné ho sledovat přímo, zprostředkovaný pohled pasivního muže je podobně děsivý (ne-li děsivější). Divák tak ve zbytku filmu vidí (brutální) vyrovnávání účtů s toxickou maskulinitou a proměnu genderové dynamiky. Stylizované násilí přichází jako trest. A právě v tom nacházím největší přínos Pomsty ve vztahu k rape and revenge filmům obecně. Francouzská exploatace velice obratně komunikuje s tématy objektivizace žen a sexuálního obtěžování. // Zajímavá je také změna perspektivy po první třetině, která je nejviditelnější v práci s velkými detaily. Prvních třicet minut (před znásilněním) přebírá film perspektivu mužů – na ženu nahlížíme jako na objekt a skrze množství detailů prozkoumáváme její tělo. Při znásilnění se situace obrací, v detailech sledujeme pouze odpudivé věci – otevřené rány, slintající ústa nebo špinavá těla. Od zlomového momentu vystřízlivíme z fetišizujícího pohledu mužů a přebíráme perspektivu dívky. // Hravá je i nekompromisní tělesnost. Tahání střepů z otevřených ran a vyvalené vnitřnosti po výstřelu dokazují, že se debutující Coralie Fargeat dobře orientuje v tradici New French Extremity. V některých momentech dá vzpomenout na High Tension nebo Mučedníky. // Existuje poměrně dost filmů, které koncept rape and revenge definují (Plivu na tvůj hrob, Poslední dům nalevo, Thriller, Ms. 45), exploatují (Plivu na váš hrob 2) a upravují podle lokálních pravidel (Female Prisoner #701, Red to Kill), ale konečně tu máme jeden, který ho zajímavě aktualizuje. (07.08.2018)

Tuhle křehkou, až vyžloidní (jen závist) sexy holku nechcete dožrat! A už vůbec ne jí načechrat peří, prozkoumat hloubkově útroby, rozmazat make-up, nebo nedejbože poškodit nějaký orgán v těle. Možná vypadá trochu uměle, taková barbie na hraní pro odpudivé slintající zazobané prasáky, ale zdání může klamat. Když slepičí mozeček nepatřičně vybudíte, dějou se věci. Tak držte chlapci protentokrát své chtíče na uzdě a možná to přežijete! (21.05.2022)

Mladistvá verze Furiosy, v hyper-stylovém kabátku ala Drive. Nechybí spousta násilí, mraky krve, brutality a hypnotického soundtracku. Jestli Gosling nosil cool bundu ve znaku škořpióna, zde hlavní hrdinka pro změnu vyznává orlici na těle. Samozřejmě spousta scén nehýří zrovna realistickým podtónem, ale pro fandy splatterů, drsných ženských hrdinek a specifické formální stylizace to možná bude zábavná festivalová jednohubka. Docela odvaz, ale taky docela hovadina. (24.05.2018)

Filmy ma sprevádzajú takmer 70 rokov. Zostavil som 10 najobľúbenejších pre ČSFD a 100 najobľúbenejších pre moju webovú stránku. Aby som bol korektný, zredukoval som počet odpadových filmov na desať a vybral som také, ktoré moji sledovaní užívatelia hodnotili výrazne lepšie. Okrem týchto filmov som Ľudskú stonožku vyhodnotil za najodpornejší a Pomstu za najhlúpejší film. Ani jeden z nich som nedopozeral a ani nehodnotil, pretože sú mimo môjho intervalu. Komentár som však napísal, aby ostatní vedeli o mojom názore na ne. (19.11.2023)

Zábavný francúzsky exploitation úlet z kalifornskej púšte. Formálne atraktívny, splatterovsky brutálny a hlavne s labužníckym soundtrackom ako z talianskych hororových video-nasties. Forma je v ňom ale uprednostnená až príliš. Scenár mohol pracovať nápaditejšie s prostredím a nemusel strácať čas s pre príbeh zbytočnými a hlavne nezmyselnými scénami (podpálenie stromu, neurotické stavy jednoho z násilníkov atď.). [Sitges FF] (11.10.2017)