Hlava-22

na svou dobu jistě technicky velmi pokročilý snímek, i když se najde pár úsměvných nedostatků. originál jsem nečetl a tenhle film mě k tomu upřímně řečeno ani moc nenalákal. děj se trochu táhne a na můj vkus je lehce předialogovaný. nutno však vyzdvihnout klady v podobě nápaditých cyklických sekvencí, již zmíněné technické stránky a zajímavého závěru. tedy se přikláním ke 3,5* a doporučuji. Yossarian ale nesahá Klingerovi ani po podprsenku. 70% (08.12.2009)

Údajně skvělá kniha Josepha Hellera mě zatím úspěšně míjela (No on to není žádný výkon, protože vždycky si najdu důležitější činnost, než jít do knihovny. Třeba zírání z okna. A když už tam omylem zabloudím, tak mě potom musí daná knížka dva měsíce hypnotizovat z poličky, než se do ní pustím) a tak jsem si říkal, že moje šance pochopit tenhle film jsou asi tak stejně vysoké, jako šance, že bych to nandal Einsteinovi v logických hrách (Tak kdybych ho teď vykopal, tak bych ho možná i dal. Samozřejmě myslím za živa). Jenže Hlava 22 ani tak není o tom jestli pochopíte příběh nebo ne, ale jestli si tuhle černo-humornou bizarnost užijete a já se bavil královsky. A musím před Nicholsem smeknout fiktivní buřinku, protože si dokázal s filmem formálně vyhrát jako Heller s psychologií svých postav. Navíc vybral skvělé herce v čele s úžasným Alanem Arkinem a výborným Jonem Voightem, který si z války udělal společnost s ručeným omezením. Také potěšil Orson Welles v roli generála Dreedla. Plusové body navíc za kameru a hudbu. Hodně silné 4*. (01.04.2008)

Kapitán Yossarian má problém. Vláda Spojených států chce vyhrát válku, důstojníci chtějí kariéru a vyznamenání, Yossarian chce v první řadě přežít. To - sami uznáte - nejsou tak úplně shodné cíle, zvlášť když Yossarian s každým dalším zbytečným mrtvým a s každou další ukázkou rozkladu morálních hodnot čím dál víc ztrácí ideály a roste v něm znechucení nad bezohledností a manipulacemi ze strany velících důstojníků. Yossarian je protipólem příkladných, uvědomnělých hrdinů válečných příběhů o odvaze a cti. Je v něm něco z Haškova Švejka a něco z Krylova Neznámého vojína. Yossarian nejdřív šílenství kolem sebe nechápe, ale čím víc ho poznává, tím víc ho touží poslat někam a zařídit se po svém. Při shlédnutí jsem oceňoval ironii, situační komiku a výsměch tradičnímu patetickému pojetí války, ale plně jsem Nicholsův snímek docenil až po seznámení se stejnojmenným seriálem. Snímek se s tím nepáře, je trefnější a cítím v něm větší přítomnost autora předlohy Josepha Hellera. Mimochodem, v době vzniku, který se datuje do doby vietnamské války, měla řada předních filmových amerických publicistů s filmem, respektive s jeho hrdinou, problém. Považovali ho za amorálního zbabělce, který maří protinacistické válečné úsilí. Já ale Yossarianovi a jeho zaječím úmyslům naprosto rozumím. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2021)

To, co na začátku vypadá jako komedie, kde jeden absurdní dialog střídá ještě absurdnější, se brzy mění ve velmi silné protiválečné drama, kde vysocí důstojníci získávají slávu tím, že posílají vojáky stále častěji do sebevražedných misí. Ti samí důstojníci berou válku jako výnosný obchod a zneužívají svého postavení k vlastnímu obohacení. Z vojáků se mezitím stávají šílenci, násilníci, vrazi a sebevrazi. I když film končí alespoň s malou optimistickou nadějí, vůbec mi nebylo dobře z toho, co jsem hlavně v poslední půlhodině viděl. Po tomhle filmu si musí opravdu každý říct, že válka je kurva. (03.02.2006)

Catch XXII je jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou, a její filmové zpracování je důstojné legendy, která se kolem Hellerova románu právem vytvořila. Jenže - pokud jste Hlavu 22 nečetli, budete z filmu nejspíš pěkně mimo, první půlhodku určitě. Ale vidět na plátně mladého Jona Voighta coby hlavu Syndikátu (na kterém prostě všichni vydělají), Majora Majora Majora, starýho dobráka Aarfyho, nahého Yossariana na stromě, památnou scénu hučení na briefingu, perfektního úlisňáka plukovníka Mooduse a kvanta dalších psychotických úletů, to stojí za tu trochu zmatků. Je to "trochu" jiná výpověď o šílenství války než Apokalypsa nebo Četa, a na genialitě jí to nijak neubírá, ale kniha je základ a tohle je k ní "jen" perfektní bonus. 80% (08.01.2004)