Tankový prapor

Josef Škvorecký se svým jemným sarkasmem a sebeironií dokázal ve vzpomínkách nenuceně vzletnou elegancí glosovat minulost a odhalit absurditu doby i života v příčinách a důsledcích. Tankový prapor ve filmové adaptaci Víta Olmera zachytil jednoznačnou rozpolcenost života padesátých let dvacátého století, kdy osudový cynismus v absurditě společenského uspořádání dosáhl jednoho z vrcholu krutosti. Čas dokáže období omezenosti reflektovat v jemných tazích, proplétat nadsázku s tragikou a strachem a v několika vrstvách uchopit a zapůsobit. Ve výpovědi doby, ve varování i v úsměvu shovívavosti a vstřícnosti. Filmová podoba Tankového praporu je oddechnutím z konce nesvobody a v nakažlivém nadšení chtěla v první řadě pobavit. Hlavní postavou krasosmutnění je rotný Daniel Smiřický alias Danny (velmi zajímavý Lukáš Vaculík) v autobiografické ozvěně dvojí tváře života, který slibuje i hrozí, odměňuje i trestá. Zpřevrácená struktura uspořádání dokáže ponížit i zlomit, ale také přináší velkolepé okamžiky, kdy je dovoleno dotknout se i vzdušných zámků. Vše má své příčiny a výsledky dostávají absurditu doprostřed všeho dění. Bezcitná tvář života je major Borovička alias Malinkatej ďábel (dobrý Roman Skamene), zlomyslný diktátor nad osudy vlastních podřízených, které se s uspokojením snaží na duchu zlomit. Přívětivější tvář rozpolceného života je Janinka Pinkasová (zajímavá Simona Chytrová), osamělá citlivá duše, která se chce přiblížit ke hvězdám. V rozverné nadsázce si atmosféra pohrává s kapitánem Matkou (dobrý Vítězslav Jandák) i nadporučíkem Růžičkou (dobrý Miroslav Donutil) a přirozená neschopnost stranického vedení je zábavně znevažována škádlivostí. Škodolibost života je Lizetka Neumanová (pozoruhodná Ivana Velichová), symbol povrchnosti dysfunkčního uspořádání. Z dalších rolí: tělesná četařka Babinčáková (sympatická Martina Adamcová), zklamaný, ostražitý a laskavý Janiččin manžel a nadporučík Pinkas (příjemný Jiří Kodeš), lehkovážně chybující podporučík Malina (zajímavý Vlastimil Zavřel), svědomitý a nadšený osvětář poručík Prouza (příjemný Martin Zounar), snaživý poručík Hospodin (sympatický Martin Hron), brumlající rotný Josef Soudek (příjemný Milan Šimáček), Dannyho spolutankista četař Žloudek (Zdeněk Vencl), ležérní řidič tanku desátník Andělín Střevlíček (příjemný Michal Kocourek), odevzdaný vojín Bamza (Bohdan Tůma), příkladně uvědomělý a angažovaný straník a neschopný rotný Maňas (Stanislav Aubrecht), přátelský vojenský lékař svobodník Mlejnek (Václav Vydra nejml.), či rozverný vojín Mengele (Michal Suchánek). Schizofrenní atmosféra doby je ve vzdušné nadsázce cynismu života přes vzepjetí absurdit vykreslena citlivě a vkusně. Baví, rozesmává, je jiskřičkou naděje a nádechem osvobozujícího uvolnění. (18.11.2017)

Není to úplně na 4*, ale tři by bylo málo. Film asi spíš pro chlapy a asi taky spíš pro nás starší, kteří totalitní vojnou prošli i když ne v tak příšerné době 50. - 60. let. Pro nás je to opravdu dost pravdivé a hořce úsměvné. Je to taky mimochodem poslední film Víta Olmera, na který se dalo koukat. (30.03.2003)

A bude se prcat.... ale ono není moc co, Tankový Prapor je jeden z prvních velkých porevolučních počinů, a chtělo by se říct, že podle toho taky vypadá, ale ruku na srdce, to by nebylo právě fér. Některé scény (a je jich dost) jsou přece už dnes kultovní... S odstupem doby a trochou nadhledu dám 70%. (26.03.2003)

Plejáda herců ve filmu, který budí spíše rozpaky...nejde o žádnou velkou zábavu, ani o pokus zfilmovat román - je to moc nadsazené a strašně groteskní. No Černí baroni to rozhodně nejsou... Navíc ta Simona Chytrová se asi mihne v každém dílku Víta Olmera... (15.08.2002)

První porevoluční soukromý film, musela být komedie a komedie z vojenského prostředí z groteskními figurami důstojnického sboru v čele naší lidově demokratické armády se švejkujícími soudruhy vojáky se povedla. (14.07.2006)

Rok 1991, svoboda slova a filmoví tvůrci se do toho bez jakýchkoliv rozmýšlení pustili opravdu zvostra. Tankový prapor se s tím totiž nemaže a zobrazuje to všechno tak odvážně, že pár let dozadu a mohli si herci a režisér předkopávat hrob na Olšanských hřbitovech. Fakt je, že je to legrace, která jen tak neomrzí. Na to jak je to krátký, to totiž na každé zkouknutí příjemně potěší. Ti vojáci se s vojenskou povinností prostě neserou. Spolu s Černými Barony je Tankový prapor to nejlepší co se příběhově vojáků ve Švejkovsky lenivém pojetí u nás urodilo. (16.03.2008)

Ne ne a ne. Prostě nemohu přijít Tankovému praporu na jeho tankovou příchuť a tak mi nezbývá než se dívat do prázdná, když některý milovník tohoto filmu začne hláškovat repliky herců, které jsou pro jedny kultovní a pro druhé zbytečnou záležitostí. Lukáš Vaculík za svých mladých let byl vycházející hvězda, která však vylétla do půlky své hvězdné cesty a pak začala pozvolna zase padat dolů. Ani plejáda skvělých herců pro mě nezachrání tento film. (04.06.2006)

Jako komedie slusnejsi nadprumer, ale jinak o nicem. Na prvni shlidnuti potesi podruhe uz nudi. (25.07.2002)

Filmová adaptace legendárního textu Josefa Škvoreckého se dočkala realizace pod vedením velezkušeného Víta Olmera v roce 1991 jako první československý soukromý snímek někdy od roku 1948. Už to je zápis do historie. Finanční prostředky do něj investovala firma Bonton a jak se později ukázalo, bohatě se jí to vyplatilo. Je to jeden z nejnavštěvovanějších českých filmů vůbec. Románová předloha s erbovním hlavním hrdinou a Škvoreckého literárním alter egem Dany Smiřickým byla určitě hůře zfilmovatelná, ovšem scénarista (sám spisovatel, byť módní, Radek John) z ní vybral to vhodné k vizualizaci plus zachoval významovou podstatu románu - satiru vůči lidovědemokratické armádě za éry nechvalně proslulého ministra obrany generála Čepičky. Vít Olmer natočil bezesporu dobrý film, i když z odstupu času je na něm vidět řada nešvarů porevoluční kinematografie (a tvůrčích handicapů pana režiséra). Celý film pak doslova udělal a ostatní herecké představitele zastínil Miroslav Donutil ve své asi nejnezapomenutelnější roli... Podobné filmy: Černí baroni (23.12.2006)

O dost lepší než Černí baroni. Tenhle humor mě fakt dostal. Miroslav Donutil jako vždy nemá chybu. (31.08.2003)

„Jozef, máš spojenie?“ – „Ále, čoby, šak je to furt voľajaké... pokurvené.“ (26.07.2008)

Temnější, méně vtipný a politicky hodně vyhrocenější starší bratříček Černých baronů, mnohdy spíše drama nebo tragikomedie než komedie. Vděčný výraz "Cožee?!" se objevil ocitovaný Jiřím Kodetem v Pelíškách ve scéně setkání Kodeta ve škole s Jaroslavem Duškem a vyvolal ve mně i v kině lavinu smíchu. Jiné sousloví "Jak je to možné?" používám s úspěchem dodnes zase já. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=GvueoKTTPrg (17.02.2009)

Klasika začátku 90. let se spoustou nezapomenutelných hlášek. Nebýt přítomnosti pánu Skamene a Donutil, tak by moje hodnoceni šlo o dost dolů. (01.12.2007)

"Udělal jsem to z nedbalosti a lehkomyslnosti." Každý, kdo někdy sloužil v rotě ČSLA s dalšími soudruhy reakcionáři, tak musí mít Tankový prapor rád. Já mám tedy raději knižní formu, protože nejeden vtípek se na obrazovku přenést nepodařilo, ale s jízdou npor. Růžičky na tanku, kanonádou rtn. Maňase či sexem ve vězení rozhodně jsem spokojen. Jen mě mrzí, že mi pro výkon služby pracující lid nesvěřil k ochraně vlasti tank a že mí velící důstojníci nebyli až takoví dementi jako tato bolševicko-alkoholická sebranka. (08.01.2017)

Já toho Olmera nechci vyloženě zatracovat, protože jeho filmy z 80. let mám vesměs rád. A vlastně se mi docela líbila i třeba taková Nahota na prodej, kde se povedlo vystihnout atmosféru tehdejší doby. Co se týče Tankovýho praporu, tak mi to připadalo jako nějaká parodie na seriál Chlapci a chlapi. Akorát Vaculíkovi asi zapomněli říct, že nehraje ve vážnym filmu. Pamatuju si, že někdy v pubertě mě to bavilo víc. Teď už mě ty sexuální/fekální "vtipy" nějak neberou. Ale pár hlášek se docela povedlo a dokonce snad i zlidověly, takže ty 2 hvězdy si film asi zaslouží. (15.12.2023)

Vedle Černých baronů bohužel zoufale nevtipné a vlastně celkově nezajímavé. Dějová roztříštěnost bije do očí snad stejně, jako nesnesitelné exhibice některých herců, v čele s Donutilem a Skamene.... (10.01.2009)

První porevoluční soukromý film. Vzhledem k jeho sporným kvalitám by to bylo to jediné, co by stálo za poznamenání, kdybych neměl pocit, že právě tenhle film natolik předznamenává pád české kinematografie do hlubin tápání a hledání, sexuálně hláškovací výplně, vyrovnávání se s minulostí, špatných hereckých projevů a Miroslava Donutila. (19.03.2012)

Výrazně horší než Černí baroni s hrubším humorem a méně sympatickými postavami, i když filmové řemeslo Olmer v tomhle případě nezapomněl. Funguje to jako sled více či méně vtipných příhod z vojenského života než jako snímek se silným příběhem. V mém případě se zamhouřenýma očima dávám tři hvězdičky. Celkový dojem: 50 %. (30.05.2011)

Ojedinělý přesnější výstřel tankisty Olmera a spolu s Bony a Klid asi jediný autorův film, s kterým se mi podařilo částečně "navazat spojeni" - ostatní jeho díla mají pro kinematografii stejný přínos jako předčasná ejakulace Vaculíka pro kvalitní sex. I když přiznejme si, že bez Donutila by to celé možná bylo jen jako rezavý sovětský tank po 136 ofenzívách.. (05.04.2009)

Tohle je nejlepší Olmerův film. Je dokonce lepší než knižní předloha, což se jen tak nevidí. Film mi připomíná Černé Barony, ale s přehledem je překonává. Navíc je zde spousta známých tváří, což potěší. (21.07.2005)