Režie:
Alan J. PakulaScénář:
William GoldmanKamera:
Gordon WillisHudba:
David ShireHrají:
Dustin Hoffman, Robert Redford, Jack Warden, Martin Balsam, Hal Holbrook, Jason Robards, Jane Alexander, Meredith Baxter, Ned Beatty, Stephen Collins (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Největší politická aféra i dech beroucí novinářský počin... Dva novináři deníku Washington Post, Carl Bernstein (Dustin Hoffman) a Bob Woodward (Robert Redford), jsou na stopě zdánlivě banálního případu: do kancelářských budov Demokratické strany zvaných „Watergate“ se roku 1972 vloupalo několik mužů. S každým odkrytím dalších souvislostí ale oba neústupní novináři zjišťují, že mají co do činění s mnohem hrozivějším případem než jen s obyčejným vloupáním zlodějíčků, a celá událost jim začne přerůstat přes hlavu. V sázce je nejen jejich kariéra, vztahy, ale zřejmě také holý život. Přešlapování novinářů na tenkém ledě nicméně odkrývá politickou špínu nebývalých rozměrů, což roku 1974 vyústí až v rezignaci republikánského prezidenta Richarda Nixona... Přelomový film z ranku amerických dokudramat, které spojují fiktivní vyprávění s přístupem dokumentární kinematografie, natočil mistr svého řemesla, režisér Alan J. Pakula, jenž navázal na úspěch svého politického thrilleru Pohled společnosti Parallax (1974). Půvab dramatického snímku Všichni prezidentovi muži tkví v propracovaném scénáři Williama Goldmana (Harper, Butch Cassidy a Sundance Kid, Maratónec), jenž z nepřeberného množství faktů a souvislostí spojených s případem Watergate dokázal vydestilovat soudržný a pro diváka přehledný děj, který navzdory politickému námětu neztrácí nic ze své napínavosti. Mimo věrohodné výpravy a hereckého vyjádření je též potřeba zdůraznit kameramanskou práci Gordona Willise, jenž s Alanem J. Pakulou spolupracoval už na snímku Klute (1971). Všichni prezidentovi muži obrazově vynikají minimalistickým, ale průzračně čistým rámováním, jakož i vynalézavým užitím různých ohniskových vzdáleností objektivů. To umožnilo kupříkladu přehledně rozehrát hned několik akcí v předním i zadním plánu současně, nebo naopak zaměřit pozornost jedním směrem a zbytek informací na scéně nechat rozostřených. Nejen tedy puntičkářská režie Alana J. Pakuly, uspořádaný scénář Williama Goldmana, ale i kamera Gordona Willise stála za tím, že si divák může vychutnat napínavý příběh o největším politickém skandálu poválečné éry, který je navzdory své košatosti podán přístupnou a přitom hodnotnou formou, již docenila i Akademie filmového umění a věd, když snímek vyznamenala čtyřmi Oscary. (Česká televize)
(více)Recenze (312)
Jde o tzv. dokudrama, tedy spojení dokumentu s dramatickým vyprávěním. Z hlediska teorie vyprávění jej ale řadím spíše do linie, kterou pracovně označuji jako „narativní filmy faktu“ (kam spadají třeba Dobrou noc a hodně štěstí nebo Zodiac). Nezajímá mě totiž ani tak reference ke skutečným událostem, ale spíše způsob zprostředkování příběhu. Více viz Douglasovy poznámky ()
Výborný, řádně náročný a na novinářské téma poměrně dlouhý thriller, vyžadující od diváka velkou pozornost. Divák se může velice snadno ztratit v hromadě jmen a pojmů ale pokud máte rádi filmy typu "3 dny Kondora" nebo jiné thrillery 70. a 80. let budete ve společnosti skvělého dua Hoffman-Redford jako v ráji. Je s podivem, jak z na první pohled nepříliš zajímavého tématu, může vzniknout tak napínavá podívaná. ()
Povedená adaptace mé oblíbené knihy byť poněkud zjednodušená. Zvlášť mě mrzelo, že z filmu vypadla část, kdy Woodward s Bernsteinem šli po Haldemanovi a pokoušeli se spojit s Nixonem, aby ho varovali. Tehdy ještě ani jeden z nich netušil, že poznámka Hlubokého hrdla (Deep Throat) je až tak doslovná, že když říká, že jsou v tom namočeni všichni, jde až na pozici úplně nejvyšší. Zvlášť to vyhazování některých scén - a pokud se nepletu, s Deep Throatem jich bylo vyhozeno víc, protože v knize jsem nějak silněji cítila tu jeho nezbytnou roli v celém vyšetřování - je ale jediné, co můžu tomuto filmu vytknout. Noční scény v podzemní garáži, vyslýchání svědků a většinou až slovo od slova opsané části knihy; to je přesně to, co jsem od Všech prezidentových mužů čekala. Je dobré, že se najdou novináři, kteří se nebojí, když jim bývá vyhrožování smrtí (mimochodem, další věc ve filmu vynechaná) a jdou za pravdou, ve kterou věří. A ještě více obdivuju jistého pana Marka Felta, ve filmu známého pod výše zmíněnou přezdívkou Deep Throat, který byl druhým nejmocnějším mužem v FBI a jeho prozrazení jako zdroje informací by ho mohlo stát vše. Přesto se to pokusil riskovat a oběma novinářům dával nápovědy z centra, které je dovedly až k cíli. Což zase jen dokazuje, že FBI má nejspíše odpovědi na všechny otázky, jen si je nechává pro sebe. Věděli jste například, že o atentátu na Kennedyho odhalili sotva setinu svých dokumentů? ()
Hlavně se na to nesmíte dívat jako já - poslouchat to, číst si u toho a ještě lepit modýlek liberecké radnice.Po chvíli už jsem byl ze všech těch fondů, zlodějů, špionů, prezidentských poradců a sekretářek zmaten natolik, že jsem to musel sjet ještě jednou.A tady je moje výtka - až moc nepřehledné.Chápu, že oproti skutečnému komplotu a knize Woodwarda a Bernsteina je to ještě hodně zjednodušené. Víc asi udělat nešlo, aby tohle postupné rozkrývání konspirace mělo nějakou realičnost a dokumentární styl. K tomu tempu - až bych řekl, že to dělal Pollack, ale zase na druhou stranu - od něho by jsme se dočkali i pohledů do soukromí obou hlavních hrdinů, což by celkový spád ještě zdržovalo! ()
Vynikajúca rekonštrukcia aféry Watergate, zaujímavá aj z historického hľadiska...Spolu s dvojicou investigatívnych neodbytných novinárov môžme sledovať postupné zaujímavé odhaľovanie nových skutočností a mien, ktorí sa podieľali na masívnej konšpirácii. Film len odhaľuje fakty, nedočkáme sa žiadnych šokujúcich a pompéznych scén odhalení, režisér sa nesnaží pútať na seba pozornosť, dominuje príbeh. Celé je to veľmi civilné a prirodzené, rovnako ako vynikajúce ústredné herecké duo. Klasika... ()
Galerie (52)
Zajímavosti (45)
- V roce 2007 Americký filmový institut zařadil film na žebříček jako 77. nejlepší film všech dob. (Kulmon)
- Robert Redford (Bob Woodward) řekl Marku Ebenovi, že se s Richardem Nixonem jednou osobně setkal: "Kdysi dávno v Kalifornii, kde jsem vyrůstal. Bylo mi třináct, vyhrál jsem závody v běhu. Nixon byl senátorem za Kalifornii a předával ceny. Je to dávno, ale zůstal ve mně dojem studeného, toporného muže. Nevěděl jsem, o koho se jedná, zajímaly mě krásný holky a sport, politika mi byla lhostejná. Když mi podal ruku, měl ji vlhkou a ten stisk byl neurčitý, rozmázlý." (NIRO)
- Katharine Graham, která byla šéfkou Washington Post, která se zpočátku filmu bála, později film milovala a psala dopisy plné chvály Robertu Redfordovi. (Kulmon)
Reklama