Království

9/10 Nevědět o tomto seriálu nic, stejně by si postupem času s ním určitě spojil jméno Larse von Tiera. Riget je údajně snímán přes sépiově zabarvené filtry ruční kamerou, což navozuje zvláštní hypnotickou atmosféru. Ve snové hladině spatřuji "inspiraci" Městečkem Twin Peaks. Tak samozřejmě srovnávat paní Drusse s agentem Cooperem se nedá, ale obě postaviy jsem si zamiloval stejně. Kdo je režisérovým fanouškem, tak určitě by tento seriál neměl opomenout. (30.11.2006)

První série je tím nejlepším, co kdy Trier zplodil, i když to nemá ujasněné, čím to chce vlastně být víc. Ta druhá to sice ujasněné má, ale kromě jedné epizody je to jen vaření z vody, která se ničemu jinému, než zvyšovaní bizarního chování postav nevěnuje. Stranou pak jde jak příběh (ten teda hodně), tak i humor, kterého tam není málo nikdy, ale v posledních dvou dílech značně ochabne. Ale co se postav týče, na paní Drusse a jejího přihlouplého syna nikdy nezapomenu, stejně jako na Bratříčka, to je totiž fakt něco nevídaného. Vůbec si z toho panoptika budu dost postav pamatovat, ale ne všechny v dobrém slova smyslu - třeba na to rádobyfilozofické duo postižených jsem si vůbec nezvykl a jejich účel zde jsem sice pobral, ale rád bych je viděl mluvit i s nějakými dalšími postavami... A jelikož je to od Triera, tak si tu samozřejmě neodpustil svůj narcismus a na konci každé epizody vždycky vyleze před oponu s nějakým tím svým obrovským moudrem... Podrobněji u komentářů k jednotlivým epizodám. Silné 3* (19.07.2022)

Lars von Trier JE blázen, všichni to víme, ne? A proto miluju téměř každé jeho dílo, ať už je to jakýkoli film nebo tenhle jedinečný seriál. Kde jinde narazíte na člověka, který se denně dívá dalekohledem na svou vlast? Přece v nemocnici postavené na místě, kde dříve byly mokřiny a běliči tam bělili své prádlo... (29.04.2007)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Nemocnice jsou pěkně děsivý místa. Ale po první sérii Království od von Triera mě do nějaké z nich někdo jen tak nedostane. Lars není tak extrémní jako v pozdějších opusech, ale na povrch už zřejmě prosakuje hra s divákem a jde-li to tak nazvat, tropení si legrace z něj. Patrné je to zejména v Trierových vstupech pod závěrečnými titulky. Království je pozoruhodnou žánrovou směskou. Každý z žánrů a nápadů je rozvinutý, žádný z nich není jen laciným odkazem či vsuvkou. Trier uměl a umí, o tom není sporu. (03.01.2013)