Ponorka

Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. (24.07.2011)

.......Film, jenž se určitě stal pro Petersena přelomovým v jeho filmové kariéře. Na svoji dobu celkem drahý, přesto už více jak 20 let přináší milovníkům válečné a psycho tématiky potěchu a hodně radosti. O to více potěší v r. 2004 vydání DVD 208 min. v nezkrácené verzi, lépe řečeno přidaním nepoužitého materiálu a vyčištěným zvukem. Je to opravdový bonbonek na smlsnutí...... (27.11.2004)

Světe div se, ale jedna z nejlepších protiválečných demonstrací vznikla v Německu, odehrála se výhradně pod mořskou hladinou a velel jí charismatický ďábel Jurgen Prochnow, který postupně prošedivěl a nechal se zlákat nabídkami i od führera Uwe Bolla. Wolfgang Petersen kormidluje svou životní pouť jako velezkušený mazák a odporným zápachem války a utrpení dáví diváka možná s trochu kolísající, ale po celých 200 minut znatelnou a obdivuhodnou intenzitou. V prvních dvou třetinách jsme podrobně obeznámeni s charaktery hlavních hrdinů a s jejich nicotným, víceménně nechtěným válečným podílem, abychom si v závěru mohli ohryzávat nehty a držet těm zoufalým náckům palce takovým způsobem, že se nám na nich udělají modřiny. Nezbývá než hluboce smeknout před výtečnou klaustrofobickou výpravou, chytrým scénářem s jasným poselstvím a heroickým projevem všech herců, jejichž zarostlé a vyděšené obličeje mluví v podstatě za vše. "Vraťte mi mou svobodu". 90% (13.10.2013)

Musím mluvit potichu. Jinak mi to totiž nedá, po 216ti minutách pod vodou ve stísněném prostoru, kde každý se spoléhá na toho po jeho boku je to pomalu samozřejmostí. Epos, o skupince lidí, kterou spojila jedna ponorka, byli jako rodina a brali válku jako nucené zlo, bohužel. Neřešili zdali je dobré pro válku to či ono. Byli rádi, že žijí, že vůbec přežili každý den v tom horoucím pekle, v hlubině, kde každou chvíli čekáte, že pod náporem tlaku vylítne jeden šroub, druhý šroub...Jejich psychika se zde vzepřela a dokázala prakticky nemožné a nejen to, dokázala si získat řadu srdcí nejednoho diváka. Válečný film, který takřka není o válce takové jako si člověk dokáže představit, je to o lidech, kteří pocítili lidskost vůči ostatním, kteří spolu prožili nezapomenutelné zážitky a snažili se dostat z toho pekla, z té smrsklé skořápky, která určí zdali budou žít nebo utonou na dně oceánu. --- Jaké to je, být stále pod vodou, když plujete a nepřítel je někde nad Vámi? - Je tma. - Tma? - Ano, a velmi ticho. (13.05.2007)

Dvousetminutová verze tohoto válečného velkofilmu mi připravila jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec. Můžeme si všimnout, že se tvůrci zcela vyhnuli jakékoli nacistické ideologii, aby z Němců svrhli stín spoluviny války a jakoby říkali, že si vše rozhodli ti nahoře, zatímco vojáci v ponorce si zpívali It´s a Long Way to Tipperary. Velmi realisticky zobrazená nálada mužů, kteří se ocitli tváří v tvář smrti "uvěznění" v ponorce během druhé světové války. Filmu dominuje naprosto vše, od scénáře, režie přes herecké výkony. Skutečná filmová lahůdka! (09.05.2009)