Ponorka

Skvělý a naprosto nádherný film. Film jsem viděl dříve, než jsem si přečetl stejnojmennou knihu od Lothara-Gunthera Bockheima. A právem je řazen mezi absolutní špičku všech válečných filmů a mám ho na svém vnitřním žebříčku filmů o ponorkách právem na prvním místě. Je to film o lidech (vojácích), kteří se stali (ať již chtěně či nechtěně) součástí válečné mašinerie a odváděli svou práci a chtěli přežít. Minimální patos, minimální ideologie.... Jurgen Prochnow ve své životní roli. (03.02.2004)

K tomuhle není potřeba cokoliv dodávat. Vše už bylo řečeno. Snad jen pusťte si to v naprosté tmě na co největší obrazovce se zvukem 5.1. Pak přímo ucítíte ten obrovský tlak vody, ohmatávající sonar trup vaší ponorky lovícím britským torpédoborcem i pach zpocených nemytých těl spolubojovníků.......Nutno vidět a zažít ! Dávám plnou nálož hlubinných pum * * * * * (01.08.2011)

***Věděli jste, že: Německou válečnou ponorku, která se v několika záběrech objeví v závěru filmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy, si filmaři vypújčili právě ze souběžně vznikajícího filmu "Ponorka". Scény ze Spielbergova filmu Petersenův štáb natolik přesvědčily, že jejich model ponorky snese cokoliv, že jej vystavili drsným vlnám. Ponorka šla ale okamžitě ke dnu.*** (15.03.2007)

Válka je nesmyslná a tohle je další film, který to jen potvrzuje. Zatímco si vůdce tahal po mapičce ponorčičky, v těch opravdových seděli pod masivem vody chlápci, kteří měli za úkol likvidovat, ale většinu času se klepali o život, protože ti na druhé straně měli ten stejný úkol - tak, jak praví podtitul filmu "když se z lovců stali lovení". Je pitomé to říct, ale držela jsem jim palce a myslím, že Director´s cut právě svou délkou tu vydýchanou, hutnou atmosféru strachu a ticha, přerušovaného jen kvílivými zvuky přítomnosti "okolního světa" a zřídkavými výbuchy úlevy, jen umocnil. Počáteční nadšení postav, které toho moc nenamluví, přesto je důkladně poznáme, rozumíme jim, cítíme s nimi, se mění v pochybnosti a slova jako "vůdce, vlast, čest" postupně pozbývají v touze přežít na významu. Velká poklona patří panu Petersenovi za skvělý scénář a režii, též nesporné kvalitě hereckých výkonů, z nichž tou mojí postavou byl Johann. (03.06.2005)

Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. (24.07.2011)