Tak tohle je můj život

Po letech jsem se podíval na několik úvodních částí seriálu, který mě v době svého premiérového uvedení v ČT oslovil svou inteligencí a "normálností". A světe, div se. Ono to pořád funguje, až na to, že dnes se moje pozornost přesunula od typických problémů dospívajících k problémům jejich rodičů, zápasících nejen se svými dětmi, ale také s krizí středního věku. Mou nejoblíbenější postavou však nadále zůstává Brian Krakow, asi proto, že v něm docela jasně vidím sebe samého. (30.10.2011)

Všechno už tu bylo řečeno. Dobrej relativně realistickej příběh, dobrý herci...já chci k tomu zmínit jen jedno...vždycky když se v tom filmu ozvalo "Catalano, come on." v podání Jaredova brášky Shannona, málem jsem padla smíchy:-D. Ten chlap má nespornej obrovskej talent, ale buď se s ním minul herectvím, nebo tu roli fakt napsali tak strašně XDDD...chudák (11.04.2010)

"Sometimes it seems like we're all living in some kind of prison. And the crime is how much we hate ourselves." Seriál pojednáva o dospievaní postavy Claire Danes v kruhu jej školy a rodiny. Angela sa snaží vysporiadať so svojou dospievajúcou existenciou celkom adekvátne svojmu veku. Výnimkou je voiceover (zväčša na začiatku a na konci jednotlivých dielov), ktorý je síce pekný (viď citát vyššie), ale občas príliš inteligentný na jej vek. Ináč v niektorých detailoch ide o dosť podobný seriál ako novšie Freaks and Geeks, len komornejší, konvenčnejší, s menej humorom, ale o to serióznejší. A slovo "like" sa tu vo vete používa v enormnom množstve, to však patrí k spôsobu rozprávania mladých Američanov. Čiže to nie je chyba scenáristov, ale ich úmysel. Každopádne, Dylan Moran to geniálne paroduje vo svojich stand-up comedy shows. Odporúčam ako protipól. (05.07.2013)

Tento seriál je tak realistický, že naprosté nerozřešení snad všech zápletek na konci jeho první a poslední řady působí skoro přirozeně. Život taky nikdy nijak nedopadne. Seriál nabízí skutečný dramata, hlavně pro postavy homosexuálního Rickyho a víceméně nešťastnýho, ale nakonec skvělýho Briana, ale asi nejlepší je na něm jistý nadhled a subtilní humor. Hlavní hrdinka Angela je totiž tak naivně a přitom bystře hlubokomyslná a ten její vyvolený tak absurdně krásnej a mentálně retardovanej, že se to těžko dá brát úplně vážně. Kromě toho tu máme kromě teen dramatu i sociální horror - snad nikdy jsem neviděl v televizi takovou kreaturu, jakou je tady Angelina matka. Představa, že se taková osoba pokouší vychovávat děti, a že tyto ji dokonce mají rády, dokládá tragiku lidské zkušenosti. Nakonec je třeba zmínit borce Tina a jinak asi docela zapadlou herečku A. J. Langer v roli Angeliny největší, praštěný kamarádky, na kterou je vážně radost pohledět. 90 %. (25.11.2011)

U nás tento seriál není příliš známý, ale jinde je vnímán jako ten nejlepší seriál pro mládež a je považován za kult. Já s tím nemohu než souhlasit. Americké teen seriály většinou vyprávějí o lidech, kteří nepřipomínají nikoho, koho známe, a kteří prožívají věci, které jsou vzdálené realitě, v níž většina z nás žije. My So-Called Life je však realistický. Hlavní postavy jsou z obyčejných rodin, chovají se rozumně a pochopitelně a řeší otázky, jež se týkají většiny dospívajících. Díky tomu je snadné ztotožnit se s Angelou a cítit se jako součást příběhu. Připadalo mi, že jsem se vrátila v čase a těch necelých devatenáct hodin jsem strávila ve flanelové košili běháním po střední škole, rozmlouváním s přáteli na dívčích toaletách a toužebným očekáváním, že na chodbě zahlédnu toho chlapce, do něhož jsem tajně zamilovaná. Je těžké vyjádřit, čím mě My So-Called Life tolik zasáhlo, ale snad nikdy jsem se nesetkala se seriálem, který by mi navodil tak silnou a příjemnou nostalgii. (24.02.2016)