Bratři

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)

Po technické stránce řemeslně kvalitní film, který si své podporovatele i odpůrce našel dávno před premiérou a i po ní bude diváky rozdělovat. Tomáš Mašín natočil výpověď napříč generacemi, která se vyhne možným diskuzím i obhajobám, vyhne se komplikovaným debatám na téma, zda jde o film o národních hrdinech nebo o vrazích. V několika momentech intenzivní záležitost, v jistých momentech je příliš zajímavé téma, které vede dodnes k debatám o státním vyznamenání, možná až příliš bagatelizované. Mašín přitom rozhodně nemusel hned natočit nový Rašómon nebo Poslední souboj, jeho řemeslná schopnost je pořád dostatečně silná a akční pasáže jsou správně intenzivní. Rozhodně dobře odvedená práce, Marek Epstein skutečně patří mezi nejlepší české scenáristy i v momentech, kdy mu několik faktorů hází klacky pod nohy… (26.10.2023)

Na naše takové normální zabijáky mám nemlich stejně rezervovaný názor jako verbal, čili ad jeho komentář, no a jako potomek člověka, který za své hrdinské počínání během druhé světové seděl společně s dalšíma Maděrama v letech 50., a  za držkování a zřejmý odpor i v letech 70., v obou případech na Borech, v prvním turnusu i s "vycházkami" do uranových dolů, bych oběma zásadně vymezeným stranám společenského sporu naznačila, že stačí používat mozek, zapojit rozlišovací čidla detekující seniorskou aroganci, podivně neutuchající a mně osobně nesympatickou touhu po oficiální pochvale a hlavně absenci pokory v časech, když už člověku není dávno dvacet a měl by umět férově vyhodnotit komplexní důsledky dávných činů, aspoň sám před sebou. K tomu mimořádného Filipa netřeba. Pánové hráli dobře, Táňa i Matěj Hádek byli skvělí, film to je pěkný. (08.02.2024)

Kontrovérzní historie okolo bratří Mašinů, kteří byli komunistickým režimem zaškatulkovány za sprosté vrahy, nepatří ke kapitolám, které bych zatím ještě někdy stihl probrat v dějepisu (:D). Takže vlastně cením podobnou rekonstrukci udalostí, která může být určitě pro mladou generaci přínosem a potěšit i fandy historických filmů. Nejen Vilhemová, ale ani pánové Hess ani Nedbal mě nějak extra neberou (moc hezouni pro mé frustrované já.:D). Ale je docela sranda, jak vážně vypadají jako bráchové a předvedli vcelku důstojné výkony v rolích, které se s nim odteď ještě chvilku potáhnou (takže teď už si u Nedbala nevybavím hlavně jenom Vánoční příběh a Krakonoše z konce minulého roku.:D). Řemeslná stránka je zdařilá a při přestřelkách, nahánečkách a honičkách bezvadně duněl zvuk po celém kině. Za emoce mě tady vzaly ale hlavně  třeba scény s hraním na piana nebo výslechy rodiny. Celkově rodinná linka tady pro mě měla největší potenciál. Vše okolo samotných bratrů na mě možná  naopak působilo trochu odtažitě a nepíšu to úplně rád. Notabene, když je ten jejich příběh plný štěstí tak vděčný. I tak si myslím, že oskarové ambice zůstanou nenaplněny. Stejně jako mé ambice nad čtvrtou hvězdu. Je to v pořádku udělané, ale asi mi tam něco chybělo a nedokážu přesně říct, co.  Ale možná změním názor, až někdy uvidím podruhé. (31.10.2023)

Má to moc pěknou kameru, lokace a například scéna s Tatianou Dykovou hrající na klavír na dvoře mezi slepicema je nadmíru dojemná. Ale příběh je úplně špatně, podobně jako v Miladě tady vůbec neprobíhá vysvětlení historických souvislostí, takže o odbojové skupině nemůže být řeč. Dejme tomu, že český divák si to přebere, ale na Oscarech uviděj Amíci průměrný drama o bandě mladejch kriminálníků, kteří se bůhví proč chtěji přes mrtvoly prostříílet do zahraničí. (02.02.2024)