Żeby nie było śladów
Nezanechať stopy
Leave No Traces
Režie:
Jan P. MatuszyńskiScénář:
Kaja Krawczyk-WnukKamera:
Kacper FertaczHudba:
Ibrahim MaaloufHrají:
Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak, Jacek Braciak, Agnieszka Grochowska, Robert Więckiewicz, Tomasz Kot, Aleksandra Konieczna, Adam Bobik, Łukasz Gawroński (více)Obsahy(2)
Polsko, 1983. Zemí otřásá případ Grzegorze Przemyka, středoškoláka, kterého policie ubila k smrti. Film založený na skutečných událostech sleduje příběh Jurka, jediného svědka, který se přes noc stal nepřítelem státu číslo jedna. Represivní režim se snaží využít celý svůj aparát, včetně tajné služby, policie, médií a soudů, aby Jurka a Grzegorzovu matku umlčel. Druhý film Jana Matuszyńského (Poslední rodina), který soutěžil o Zlatého lva na festivalu v Benátkách, autenticky zachycuje náladu předrevolučního Polska a události, které vedly k pádu totalitního režimu. (Aerofilms)
(více)Recenze (47)
Bezmoc jedince proti komunistický mašinérii v plný nahotě. Jo, tohle voni uměli moc dobře, vymazávat pravdu z veřejnýho mínění, klidně i absurdním způsobem. Bez zatnutejch pěstí se film nedá sledovat, a proto pouštět tohle dokola ve školách. Citlivej a přesnej film s úžasnou atmosférou. 80% ()
Zlatý polský renčičky. Co říci? Film po všech stránkách v rámci řemesla v pořádku. Hudba jasně dokresluje atmosféru syrového dramatu s tématem spravedlnosti se skvělými hereckými výkony. Ta délka filmů nad dvě hodiny začíná být dnes v celku úmorná, ale nemohu mluvit s tím, že by film neřekl nic, co by nebylo důležité. ()
Z tohohle filmu vám nebude dobře. Nicméně pokud byste si říkali, že snímků, které se divákovi snaží přiblížit totalitu, nesvobodu, zlo, strach, nedůvěru, ohýbání pravdy, morálky, absurdnost či beznaděj, jakou asi pociťují lidé žijící v nedemokratických režimech, je tady už přece plno a nemusíte si to "vytrpět" s nějakým dalším znovu, zastavte a dejte Nezanechat stopy šanci. Ta témata jsou v něm zpracovaná tak, že vás to pohltí, hned tak nepustí a nebudete litovat, že jste se podívali. A je to o to silnější, když si uvědomíte, že se Poláci z lecčehos bohužel do dnešních dnů nepoučili... Intenzivní zážitek, skoro bych se nebála říct filmová dokonalost sama... 95 %. ()
Dobrý a dôležitý námet, lebo nespravodlivosť a arogantné komunistické svine treba trestať aj takýmito filmami. Aj keď mi nedá nepoznamenať, že nie len včera, ale aj dnes a aj zajtra sa stávajú prípady, keď pod policajným obuškom umrie nevinná (myslím tým naozaj nevinná) obeť a neštekne po nej ani pes. Sám ich poznám niekoľko. Problém ale bol v tom, že sa tento 165 minútový film vliekol jak sopeľ. Jednotlivé zábery mohli kľudne zpredu a zozadu osekať, okresať, či hoci len obrúsiť, nikto by o nič neprišiel, film by bol o polhodinu kratší a ja som mohol dať aspoň štyri. A napokon jednu celú hviezdu odoberám za prehrávanie pani prokurátorky, lebo až tak ma to jej prehnané herectvo dokázalo iritovať. Dobre, že jej nedali ešte aj žuvačku do huby. ()
Hodně těžký polský film inspirovaný skutečnou událostí z roku 1983, kdy komunističtí policajti umlátili mladýho středoškoláka a pak nastal hon na jeho kamaráda jediného svědka události. Nespravedlnost a beznadějnost boje v takové míře, že se na to nekouká moc lehce, ale na druhou stranu technicky a herecky výborné a naprosto brilatní je ten retro vizuál. PS: Respektuju polské filmy víc a víc, ale rozšířil se nám tu takový nešvar - ježkovi voči, proč se točí v délce přes dvě a půl hodiny? ()
Při pohledu na dosazenou prokurátorku Aleksandru Koniecznou se ve mě vařily hovna přátelé. Bravo bravo bravo!!!! ()
Někde na netu jsem četl, že filmový magazín Screen Daily vidí paralelu mezi policajty brutálně zabitým Grzegorzem Przemykem a rovněž policií zlikvidovaným afroameričanem Georgem Floydem. Jak tohle mohou srovnávat? Zatímco mladý nevinný Grzegorz se stal obětí policejní komunistické zvůle, recidivista, feťák a muž vyhrožující těhotné ženě zabitím Floyd jen dostal, co si zasloužil, ikdyž dost nešťastným způsobem. Západ prostě vůbec nechápe, co se za komunismu dělo. Ti, co jednali vždy ve jménu lidu a pro blaho lidu dovedli takto beztrestně ničit fyzicky i psychicky životy jim nepohodlných lidí. Ano, toto byla pravá tvář komunismu! ()
Příběh se silně ponurou atmosférou, ze které doslova číší všudypřítomná bezmoc, beznaděj, nemožnost cokoliv udělat, cokoliv ovlivnit, jelikož bolševicko-estébácká pakáž si vše zařídí po svém, udělá co se jí zlíbí, zamete pod koberec a to za použití jakýchkoliv drsných metod nátlaku. Pro ně zákony a ústava byly pouze bezvýznamné cáry papírů, důležité bylo, co chtěla strana. Mistrovské dílo o době, která se snad už nikdy nevrátí. ()
Vcelku brutální stopáž, ale pro vykreslení praktik milice a státní tajné bezpečnosti za komunismu jistě omluvitelná. Pravdivý a těžký film, až se mi chtělo zvracet stejně jako Jurkovi. Rozbité rodiny, pokřivené charaktery, bezmoc. A alespoň ta jedná kladná postava generálního prokurátora na straně moci (a pravdy), jenže na zrůdy krajské prokutátorky Bardonové, generála Kiszczaka to nestačilo... ()
Působivý, chytře udělaný (a zbytečně dlouhý) film jako obžaloba soudnictví minulého režimu, což se na Západě rádo vidí. Ale co se současnými oběťmi manipulace, kdo se jich zastane?(70%) ()
Jo, takhle to kdysi vypadalo v tom úžasném "táboře míru" pod vedením moudrých soudruhů z SSSR. To jste mohli skončit na policejní stanici jen proto, že jste se pošťuchovali na ulici. S posilováním vlivu Rusáků v Evropě se toho můžeme dočkat znovu. V roce 1983 jsou dva kamarádi Grzegorz Przemyk a Jurek Popiel na ulici zatčeni policií a předvedeni na služebnu, protože Grzegorz nemá u sebe doklady a tvrdí, že je podle zákona mít nemusí. To policajstké gumy pěkně nasere a zmlátí jej pendreky, především do břicha, aby nešla vidět povrchová zranění. Tím mu však způsobí silná vnitřní zranění trávicího traktu, kterým následně podlehne. Informace se dostanou na Západ díky BBC a píše se o tom v zahraničních novinách. Jurek chce za každou cenu spravedlnost pro svého kamaráda, kterého umlátili "zasraní komunisti". Ti se to také snaží ututlat prostřednictvím Generála Czeslawa Kiszczaka, který podléhá ministerstvu vnitra. Dohodnou se, že to všechno hodí na sanitáře, kteří těžce zbitého Grzegorze odváželi do psychiatrické léčebny. Jurekovým spojencem je Grzegorzova matka Barbara Sadowska, členka Solidarity (opozičního hnutí). Státní moc se jí snaží zastrašit, stejně jako Jurkovu rodinu, které vyhrožuje zabavením farmy, zatímco na sanitáře vyhrabou nějaké prohřešky z minulosti. Z Jurkova fotra se nakonec vyklube pěkná kurwa, která donáší tajným na vlastního syna, a také vytvoří nátlak na Sadowskou, která mu úplně neodolá. Ale Jurek se nebojí a jako osamělý bojovník se postaví zlovůli komunistického režimu a především té zasraně odporné babizně prokurátorce, cynické komoušské svini, která by měla shořet v pekle. Dojde k naplnění spravedlnosti a potrestání vymytých komunistických sadistických fízlů, nebo zvítězí státní moc, teror, útlak, represe a snaha zakrýt vlastní zločiny? Jeden z mnoha skvělých polských filmů, zabývající se tragickou minulostí, který je nepříjemně realistický, sugestivní, brutální a nevybíraví co se obsahu týče. Tyto filmy jsou ovšem velice důležité, abychom se z nich poučili a nevolili si znovu podobné zlo, které si neváží lidských životů a lidské důstojnosti a pro které jsou lži a manipulace každodenní náplní. ()
Osemnásťročný Grzegorz Przemyk (syn básničkárky a členky poľskej demokratickej opozície Solidarita) bol v máji 1983 počas stanného práva proti opozícii a hnutiu Solidarita, pravdepodobne zadržaný pre to, že nechcel ukázať občiansky preukaz. A nastal teror. Dostal brutálna bitku od komunistickej milície, počas ktorej utrpel fatálne zranenia. Dva dni po bitke umiera. A začína sa nerovný boj za spravodlivosť a potrestanie vinníkov... Mimochodom, na Grzegorzovom pohrebe sa zúčastnilo viac než 20 000 ľudí, bol to aj akýsi tichý protest proti komunistickému režimu. Ťažký a intenzívny film podľa skutočný udalostí. Komunistický režim v Poľsku bol snáď ešte horší ako u nás v Československu a diali sa tam ešte väčšie zverstvá. Tvorcom tohto filmu sa podarilo vynikajúco navodiť 80-kovú atmosféru, herecky najviac vyčnievali Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak a Jacek Braciak. V roku 2022 bol film poľským kandidátom na Oscara a tento film len potvrdzuje kvalitu poľskej kinematografie. jJediné, čo sa dá filmu mierne vytknúť je príliš dlhá stopáž. Myslím, že minimálne o 15 minút to skrátiť šlo. P.S.: A aby som nezabudol, je z tej kategórie, kedy sa tá bezmocnosť z nespravodlivosti prenáša aj na vás... ()
Tak na prvotinu režiséra to sice nemá ,ale po psychické stránce tak pořádnej nářez. Jen si říkám , "Bože , v jakejch sračkách jsme to žili" , kde i termín "rakoviny duše" je slabá metafora pro ten systém.Zajímavé je,vidět vedle sebe jednu nespravedlnost 25 lat niewinności (2020) a druhou systémově zdokonalenou. P.S: Toho pomrkávání na diváka v podobě Beksinského obrazu v kanclu advokáta , jsem si stihnul všimnout. ()
Velmi intenzivní se všudypřítomným pocitem až klaustrofobie z toho, jak režim utahuje šrouby, tlačí a vydírá každého, kdo se objeví na scéně. Komunismus je svinstvo, komunisti jsou svině! 90% ()
Poliaci prekvapili a prišli s jedným z ďalších snímkov z čias totality, ktorí verne a skľučujúcim spôsobom zachytáva tunajší režim a jeho mašinériu v plnej kráse. Dámy a páni rusofili, takto nejako to vyzerá aj v dnešnom Rusku, kedy sú potláčané ľudské práva jedna radosť a vládna mašinéria vás zvalcuje za čo i len trošku odlišnejší názor. Tento film je dobrým mementom toho, kam sa nechceme dostať a že sloboda nie je žiadnou samozrejmosťou. Palec hore za réžiu. 80 % ()
Bezvýhradne dokonalé v každom ohľade, mrazivé, intenzívne, atmosférické. 100% ()
Policajti ubijí k smrti studenta a jeho kamarád jako očitý svědek společně s chlapcovou matkou žádají potrestání viníků. Jenomže příběh se odehrává ve Varšavě roku 1983 a komunistický režim nepotřebuje skandál, který by ho mohl oslabit. Poutavé drama o tehdejší hnusné době plné hnusných lidí, kterým vévodila obludná paní prokurátorka. Pouze ta 160 minutová délka filmu byla trochu naobtíž. ()
Tisíckrát omletá téma o tom, že komouši boli svine, ale podané s takou dávkou autentickosti a krutosti a zabalené v tom nádhernom vizuále, ktorý z plných pľúc kričí komunizmom a osemdesiatkami. Dalo sa to veľmi jednoducho posrať, fakt. Ale pán Matuszyński nie je obyčajný rutinér a vie, čo za myšlienku chce týmto filmom predať. Vďaka (už spomenutej) autenticite, presvedčivým výkonom (Sandra Korzeniak všetkých po jednom válcuje), temnej a pochmúrnej hudbe využívajúca hlavne klavír a basu, nádhernej kamere ktorá sa neštíti dlhých a pomalých záberov, a hlavne vďaka vypiplanému, ale za to jednoduchému scenáru vznikol jeden z najstrhujúcejších a najnapínavejších európských filmov, ktorý som mal za svoj (celkom krátky) život vidieť. Naozaj stojí za to, aby nevinný človek nedostal spravodlivosti výmenou za to, že nás žandáre nechajú na pokoji? A čo ďalšie sme za to ochotní obetovať? Čo ma dosť prekvapilo, bolo to že to je síce omletá téma, ale film nesleduje pohľad iba hlavných postáv, ale aj to, ako sa ku celej veci stavajú komunisti. A že sa medzi nimi našli aj takí, ktorí nerozmýšľali riťou, ale stavali sa ku tomu racionálne. Čo ich nechtiac trochu poľudštuje. Takmer dokonalý zážitok, kebyže ustrihli aspoň takých 20 minút, lebo hlavne v polovici to trochu strácalo paru. ()
O tom, ze komunistickemu rezimu vladli cele desatrocia "paranoidni ozrani" sa uz toho dnes vie viac nez dost. Rakovina ludskej slobody v plnej parade, scenaristicky vtahujuca, ale formalne rutinna (prestrelena minutaz tiez nepomaha), so znamymi polskymi, hereckymi "ksichtami", o vtedajsom boji za ludsku dostojnost v betonovej (povacsinou panelakovo strohej) dzungli, plnej cervenych hyen. 7/10 ()
Natočené bez sentimentu a těch našich rozverně nostalgických, zoufalých scénáristických úskoků. Aby se náhodou nenudil někdo, kdo to už nezažil. ()
Související novinky
Febiofest sa po dvoch rokoch vracia do kín
Medzinárodný filmový festival Febiofest Bratislava začína 16. marca do kinosál uvedie 75 filmov. Tie budú rozdelené v 8 sekciách – V strede Európy-súťaž krátkych filmov; V strede Európy – mimo súťaž,… (více)