A.I. Umělá inteligence

Velmi mile mě překvapilo, že Spielberg umí být i opravdu osobní. Sice i teď si to u mě kazí tím neustálím velikášstvím, ale nyní mi to vadí asi nejmíň z jeho dramatických filmů. Měl jsem pocit, že si konečně uvědomoval, že velkolepý a lidský nemůže být příběh najednou. Bohužel neodolal tomu úplně. Kéž by to natočil Kubrick... (04.09.2008)

Tenhle film je mou srdeční záležitostí a stal se jím hned při prvním zhlédnutí někdy v roce 2003, kdy se objevil poprvé v televizi. Mám k němu hned několik vzpomínek, ale tou hlavní je bezesporu to, že jsem v den, kdy ho poprvé dávali v televizi, slavil narozeniny, takže si své první setkání s tímhle filmem pamatuji velmi živě. Ale teď opusťme vzpomínky a držme se faktů. Nejprve se musím přiznat, že nesnáším, co nesnáším, já přímo nenávidím a jsem alergický na sci-fi filmy. Prostě je nemám rád, nikdy se mi nelíbily a nikdy se mi líbit nebudou. Tenhle film mne ale naprosto dostal a pohltil. A ač už je to pár let, co jsem ho viděl poprvé, přesto ho mám stále v mysli a čas od času si na něj vzpomenu. Tenhle film je prostě nezapomenutelný. A ač je o robotech, je tak neuvěřitelně milý a lidský, že to snad ani není možné. Nádherný příběh, u kterého jsem už mnoho srz uronil a mnoho jich při reprízách v TV patrně ještě uroním. Úchvatné herecké kreace Haleyho Joela Osmenta, nezapomenutelný robot "gigolo" v podání Juda Lawa, a především nezapomunetulný medvídek Teddy, který příběhu dodává roztomilost a musím se přiznat, že jsem se v několika scénách bál, že ho David ztratil, ale vždycky se Teddy objevil a mne se ulevilo. A na rovinu říkám, že bez Teddyho by to nebylo ono. K nádhernému příběhu a perfektním hereckým kreacím si přidejte úžasně citlivou režii Stevena Spielberga a máte nezapomenutelný filmový zážitek. A i mimozemšťané jsou zde vykresleni jako inteligentní, milé a skoro až láskyplné bytosti. Nemohu jinak, než udělit maximální počet hvězdiček a dodat, že mé hodnocení filmu je stoprocentní. Tenhle film o touze po proměně z robota na člověka, o touze být milován, o touze nebýt ten druhý v řadě a o splnění velkého dvoutisíciletého snu prostě miluji a milovat ho budu. Je to úžasný film, a ač nenávidím sci-fi, tak tenhle film prostě budu mít ve své hlavě po celý zbytek života... (25.07.2007)

Fantazii se meze nekladou a pan S. se tímto heslem řídí. Vezme skvělého medvídka, spojí jej s klukem na baterky (reklama na duracell a energizer :o) přihodí robertek a Viktorko, dělej si s nima co chceš. No tak sedím s potem v čele u právě tikající bomby a nevím, jestli přestřihnout modrý nebo červený drátek. Na jednu stranu chci přestřihnout modrý a zachránit skvěle hrajícího Haleye a Juda, kteří ze svých chladných obvodů zahřívali mé city, i když část filmu je vlastně přehřívali. V ten moment směřují mé kleštičky k drátu červenému. Ale jelikož jsem orga, která dokáže vyjádřit své city i k mecha (se svým počítačem a ledničkou si povídám a hladím je často) nemám důvod, proč představivost pana S. shazovat. I přes všechny nedostatky se mi moje obvody nepřetavily a já mám další svou filmovou lásku. Teddy, moje postýlka čeká :o) (26.05.2010)

Poměrně nevyrovnaný snímek: v úvodní třetině je divákovi předložena relativně všedně působící vize blízké budoucnosti, ve které rodina začleňuje do svých životů robota-dítě. Potom nastane zlom a další hodinu na divákovy smysly zaútočí mnohem fantastičtější kyberpunkové obrazy, temnější a dobrodružnější. Závěrečná půlhodina opět skáče jinam, tentokrát do vzdálené Spielbergovy budoucnosti s éterickými mimozemšťany. Celkově to robůtkovo putování za lidskostí jaksi nesedí dohromady a neuškodila by ani kratší stopáž, přesto se mi film docela líbil (až na občasnou nudu). Mnohem osobnějším se pak pro mě stalo druhé shlédnutí, kdy mě po mamčině smrti robůtkovo oddané hledání matky opravdu dojímalo a slzné kanálky byly v permanenci. Každopádně bych Spielbergův závěr spíše vypustila a nechala snímek ukončit scénou, kdy robůtek dřepí pod mořem u pouťové atrakce. 77,7% (04.11.2008)

...dovolim si suhlasit s uzivatelom golfista, ktory pise, ze A.I. je kazdym zhliadnutim lepsi a lepsi. Film si od zaciatku drzi svoju ,,nerusivu plynulost a najma delikatnu atmosferu". Prijemne na mna pocas celeho trvania posobil hlas rozpravaca pribehu, ktory vo mne umocnoval pocit, ze sa pozeram skutocne na rozpravku o Pinochiovi. (28.02.2005)