Jako štvaná zvěř

Hudba: Giancarlo Chiaramello *** Tento film nemá zrychlení z nuly na sto pod deset sekund, pomalu se rozjíždí a každým dalším okamžikem stupňuje napětí. Ale od francouzského filmu sedmdesátých let bych přece jen čekala trošku víc. Nelze popřít, že scéna u rybníků je úchvatná, ale stále nějak neumím pochopit chování Heleny. Tvářit se hrdě sama v lese proti partě ozbrojených chlapů? Jasně, kdyby se tak nechovala, film by mohl mít stopáž tak deset minut. Ale vadí mi, když scenárista svým postavám nevdechne potřebu logického chování. (21.04.2011)

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)

Tenhle film je z mého pohledu strašná škoda a nevyužitý potenciál! La Traque je spíše nudnou, ukecanou drámou, osobně nevím, jaká exploatace zde proběhla, jelikož krev, násílí a napětí zde vůbec nebylo i ono Znásilnění bylo velmi nepřehledné, rychlé a zkratka to nemělo vůbec štávu. Velmi jsem se při filmu nudil a těšil se na konec. (28.09.2013)

I v mé duši zanechal hluboký šrám, po pouhém jednom zhlédnutí před mnoha lety. Tento zoufale obyčejný, zváleným senem zaprášený příběh, ale jako řetěz omotaný kolem krku těžký film, při jehož finále jsem cítil, jak se i já propadám do bezedné bažiny... Do poslední chvíle jsem nevěřil tomu, že se zachovají jako zrůdy. Vždyť to byli všechno tak tuctoví a obyčejní lidé ze sousedství. Jako já. Nebo i vy... (03.01.2013)

Kultovní fláky Straw Dogs a především Deliverance zanechaly v tomhle francouzském thrilleru nesmazatelnou stopu. Jak prostředím venkova a podzimních lesů, tak celkovým námětem i samotným zpracováním: znásilněná oběť napospas skupině lovců se snaží zachránit a utéct do bezpečí. O nic víc tu nejde. Syrovost, špína a beznaděj z něho přímo cákají, což je taky jedině plus. Jenže ten film se za celou dobu nikam nepohne. Spíše než o ubohou dívku se tu jedná hlavně o ty myslivecký zmrdy, z nichž každý jinak přemýšlí, koná, a navíc něco skrývá. Je to vlastně takový umírněný hixploiter, ve kterém nejde o mrtvoly, jako spíš o emoce. A ty jsou v úplném závěru pošlapány vskutku nemilosrdně. (06.11.2011)