Trainspotting

„Vybrat si budoucnost. Vybrat si život….ale proč bych měl něco takovýho udělat? Rozhodl sem se nevybrat si život, ale něco jinýho. A důvody? Žádný nejsou. Kdo potřebuje důvody, když má heroin?“ Při druhé projekci, kdy jsem už tolik neporovnával s tematickým Requiem za sen a přijal osobitý styl filmu, mě Trainspotting bavil ještě o něco víc než prve. Užíval jsem si absurdní humor (škoda, že ho postupně ubývá), plky o filmech, „vymazlené“ nechutnosti spolu s halucinacemi (např. probuzení s „hnědým“ překvapením či na druhé straně pasáž s absťákem), parádní soundtrack, celou bandu (anti) hrdinů v čele s McGregorem (a příjemný bonus Kelly Macdonald), zvukomalebný přízvuk spolu se shozením celé té skotské hrdosti a dobrý konec. Kvůli menším poklesům tempa a pár hluchým místům končím na silných 4*. Takže, Spude..“ - „Co, kovboji?“ - „Když je napadne, že se nesnažíš, je to v háji. Řeknou si, ten šmejd se nesnaží, a tvoje podpora je v prdeli, chápeš?“ - „Jasně.“ - „Ale když to přepískneš...“ - „Můžu dostat práci.“ - „Přesně!“ - „Zlej sen!“ (10.03.2010)

"Naší jedinou odpovědí bylo jít dál a srát na všechno." A mojí odpovědí je, že bych nikoho z této feťácké bandy nikdy ve svém životě nechtěl potkat. Snad Spuda, kdyby nás oddělovaly mříže. Takže trávit čas mezi těmito idioty mi připadalo zbytečné, ale několik vydařených fórků se tam našlo a soundtrack taky duněl ve svižném rytmu. Nicméně celoživotní absence heroinu v mé krvi patrně bude důvodem, proč mi naprosto uniká kultovnost tohoto snímku. (10.12.2015)

„Vybrat si život. Vybrat si práci. Vybrat si kariéru. Vybrat si rodinu. Vybrat si zasraně velkou televizi.Vybrat si myčky, auta, přehrávače kompaktů a elektrický otvíráky na konzervy. (…) Na konci toho všeho pěkně zplesnivět. Pochcávat se v ubohym domku a bejt jenom na obtíž sobeckejm, zmrvenejm spratkům, který jsi splodil, aby tě nahradili.“ Tohle není způsob života charakteristický pro Marka Rentona. Mark Renton má heroin, a kdo má víc? Dáte si šleha ráno, odpoledne, večer a den vám uteče ani nevíte jak. Mark Renton není dobrý člověk. Je to feťák, který se stále víc propadá do svého soukromého drogového pekla. Doslova se topí ve vlastních sračkách. ___ Trainspotting je filmem s neskutečnou energií od začátku do konce, při jehož sledování budete podobně jako protagonista pociťovat střídavě euforie a zhnusení. Boyle má obě polohy vyprávění plně pod kontrolou a moc nehrozí, že byste se smáli na nesprávných místech a užívali si scény, z nichž by vám mělo být zle. K vedení našich emocí si přitom nemusí pomáhat ani Rentonovým komentářem, který - což je poměrně vzácné - plní z větší části jiné funkce než vysvětlování toho, co vidíme. Mnoho jiných filmů na knižní mimoobrazový komentář dojelo, ale Rentonův vnitřní monolog je natolik vybroušený a pronášený s natolik neodolatelným McGregorovým akcentem, že filmu naopak pomáhá a průběžně akceleruje jeho tempo. Pro svůj příliš snaživý důraz na efekt dnes film jako takový trochu zestárl, což neplatí o některých nesmrtelných dialozích (- Jak se jmenuješ? - Diana - Kam jdeš Diano? - Domů – Kde to je? - To je tam, kde žiju), ale pořád jde o neuvěřitelnou jízdu a nekompromisní (protože průhledně nemoralizující) generační manifest a jsem docela zvědav, kam se životy Rentona, Begbieho, Chcípáka a Spuda posunou v připravovaném pokračování. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Winnfield, Niktorius, husoko, ANTI-frog (14.11.2006)

Tak to byl jeden z nejsilnějších snímků na námět "drogy" co jsem kdy viděla. Ke klukům, co se se těch feťáckých rolí ujali nemám vůbec žádné výhrady, protože to zahráli maximálně uvěřitelně. I když je ironie, že v reálu jsem viděla zfetovaných lidí asi tolik, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky, takže posuzovat uvěřitelnost je trochu mimo mojí mísu. Na mě to byl tedy hodně depresivní film a jsem ráda, že drogy mě v životě minuly a doufám, že minou velkým obloukem. (15.06.2013)

Kdo říká, že filmový trhák musí mít přes dvě hodiny? Trainspotting mě přesvědčil, že stačí 90 minut, aby se divák pobavil a měl pocit, že zbytečně nepromrhal část života. Film je vtipný, realistický, nechutný, hudebně skvěle podkreslený a v tempu. Při některých scénách jsem se mohl umlátit smíchy (Begpieho výlevy), při některých se málem pozvracel (záchod) a při některých oněměl (dítě). Konec mě však naplnil dojmem zadostiučinění. (15.04.2010)