Frankenstein

Branaghovi tyhle filmy z minulých století opravdu jdou. Umí je vyprávět velmi poutavě, barvitě a přesvědčivě. Mladý Frankenstain přijde o matku a tak nad jejím hrobem slíbí, že už nedovolí, aby někdo další zemřel. Posedlý touto myšlenkou stvoří z mrtvého člověka živého a teprve když vidí výsledek, zhrozí se svého díla. Jenže už je pozdě zastavit lavinu nešťastných událostí, kterou sám spustil. Film má nádhernou výpravu, je podbarvený velmi sugestivní hudbou a herecké obsazení nemá chybu. (13.08.2005)

Velmi povedené zpracování literární klasiky, kterou jsem bohužel ještě nečetla, ale film na mě zapůsobil dobrým dojmem. Naprosto fantastičtí herci, umělý muž má své city a ty ho polidšťují (skvělý Robert De Niro), Frankenstein je zapálený mladý vědec, který si je vědom toho, že udělal chybu, ale z lásky a pobláznění je schopen jí udělat znovu (výborný Keneth Branagh), a takhle bych mohla popisovat dobře zahrané a napsané postavy ještě dlouho... (28.06.2005)

Milý deníčku, už nikdy se nebudu znovu dívat na filmy, které mě v raném mládí definovaly, to zklamání mi za to nestojí. Nevadí mi, že se Branagh silně odchyluje od nejlepšího gotického hororu vůbec, nevadí mi důraz na melodrama, nevadí mi vsunutí obehraných motivací a zpřehlednění. Vadí mi, že zatímco Shelleyová měla zcela očividně co říct i mimo prostého „člověk fantazíruje a moc to nedopadne“, Branagh nenabízí nic než zmatenou, mizerně (a tím myslím opravdu mizerně) sestříhanou a dost amatérsky režírovanou skrumáž tu hezkých, tu docela divných obrázků bez nějakého dalšího plánu (nepočítám-li jako další plán narážku na Michelangelovo Stvoření Adama, která je asi tak jemná jako mnohačetný úder kladivem do hlavy). Pryč je důraz na osobní zodpovědnost, na morálku, do háje jde psychologie postav a náznak, že Frankenstein je vlastně nebetyčný hajzlík, antihrdina s tendencí vidět v sobě Boha a sobecký hlupák, který do poslední chvíle neprohlédne, dokonce i to úvodní zdánlivě ostře protivědecké ladění vyzní zcela do ztracena. Tím nechci říct, že do filmu promítám, co bych v něm chtěla vidět, a pak se rozhořčuju, když to tam nenacházím. Tím chci říct, že Branagh všechna tahle témata někdy v průběhu filmu nakousne a pak je nechá ležet ladem. Těch pár scén, které ve mně rezonovaly v sedmnácti, sice stále zanechává aspoň slabou odezvu, ale to je tak všechno. Nezbývá než zamáčknout slzu a zpět se nadále neohlížet. (11.06.2011)

Než se Mary Godwin stala Mary Shelley, vymyslela příběh o švýcarském vědci, který ve snaze překabátit kmotřičku smrt přijde o vše, co kdy měl na světě rád. Romantické drama o lidské posedlosti, osamělosti a touze být milován letí pod Branaghovou taktovkou jako střela a zcela v jeho intencích směřuje k vyvrcholení ve stylu takřka Shakespearovské tragédie. „He never gave me a name..“ Teď už snad někteří konečně pochopí, že jméno Frankenstein není synonymem odporného vzhledu a prkenné chůze.. (01.09.2008)

Plnohodnotný frankensteinovský zážitek! Vždycky jsem sice byl k frankensteinovinám nakloněn, narozdíl od trochu nudícího Draculy, ale nečekal jsem, že se mi tenhle film bude tak líbit. Kenneth Branagh je prostě mistr a tenhle film se mu hodně povedl. Je zde nemálo děsivých i esteticky zajímavých scén, nemluvě o výborných hereckých výkonech (Zajímavá je i menší role Johna Cleese, na kterého jsem byl zvyklý spíš z komedií). Řekl bych, že tenhle horor se stal nejlepším filmem o Frankensteinovi, jaký kdy byl natočen. Všechna čest pánové. (31.08.2011)