Ludvík Bavorský

Nejvytříbenější, leč šílenstvím znetvořený, chřadnoucí král, který nesnesl krásy žal. Povinován v hermelínu, pozvedá korunu a zasazuje do ní...umění-svátost všech krás, intenzivní jas věčného klenotu, vrhajícího do podzámčí paprsky zdobných ornamentů, šíři nadpozemských obzorů. Umění – toť kalich opojný, omamné záření. Moc – toť mramor, tříštivé kosti polykání, kroky volnosti tlumí. Trůn choulostiví, labilitou zatěžkaný. Vroucí lože se zvlní, ubírá sílu oslnivosti absolutního pomyšlení největšího vyznavače, milovníka estetického cítění. Jeho tělo bledne, duše slábne, v měsíční krajinu se mění. Odeznívá magické svícení "náměsíčného," hroutí se sen anděla rozeklaného. Soumrak jasnozřivého, slunce nejjasnějšího. Pod chmurným nebem churaví, rozpadá se stonající, unavené srdce plné iluzí. Už se neuzdraví. Královna noci jímá, do jezírka smrti ho noří. (28.10.2016)

Mám pocit, že Luchino Visconti by si s Ludvíkem Barovským docela rozuměl a kdyby měl možnost žít v jeho době, nejspíš by patřil do suity, která se nechala Ludvíkem živit a tvořila pro něj. Vidím tam stejnou lhostejnost k běžnému divákovi, jakou Ludvík nejspíš pociťoval k řadovým poddaným svého státu. Viscontiho zajímá formální dokonalost kamerových záběrů, lyričnost scén, hudební doprovod, snímek je, jak to říci, přeestetizovaný. Filmař, který by se ohlížel na svého diváka a pracoval s vědomím, že tvoří pro něj, by neváhal určité záběry useknout. Viscontiho to ani nenapadne. Zároveň je posedlý svým hrdinou na úkor výpovědi o době, ve které Ludvík žil. Dělá mimochodem totéž, co dělaly tehdejší elity, které se nijak neohlížely na obyčejné obyvatele a rozhodně je nepovažovaly za rovnocenné lidské bytosti, které mají právo mluvit do věcí veřejných. Přitom právě případ Ludvíka Bavorského byl jeden z těch, které takový styl jednání a myšlení kompromitovaly. Ludvík byl ke správě svého státu zcela nekompetentní a přece měl obrovskou autoritu, která vyplývala toliko a pouze z jeho rodových tradic. Nikdo se mu po velmi dlouhou dobu nedokázal postavit, protože byl ochromen úctou a strachem z majestátu. Pravda, vláda Ludvíka Bavorského byla příjemnější než, řekněme, Caliguly, ale nic to nemění na přízemním faktu, že v demokratických podmínkách, které mimochodem nejsou, jak dobře víme, nikdy zárukou výběru těch nejkompetentnějších, by byl naprosto bez šance na to získat jakýkoliv veřejný vliv. Dvě hvězdičky jsou za nezpochybnitelné estetické kvality Viscontiho snímku, to ostatní mě dalece míjí. Celkový dojem: 45 %. (13.11.2016)

Co na tom, že vás budou mít za blázna, když po sobě zanecháte dílo, které se stane nesmrtelným. Vizuálně opulentní žranice, na jakou jsou diváci mistrových filmů zvyklí. Precizně a přitom nenásilně aranžované obrazy plné oslňující krásy interiérů a kostýmů jsou v protikladu s pochmurně gotickými výjevy krajiny v dešti, nočního zámku či jezera. Helmut Berger se doslova před očima mění v lidskou troskou unavenou životem, která se nehodlá vzdát svých snů, svého vysněného království plného mytických hrdinů konajících chrabré činy za zvuků hudby R. Wagnera. Romy Schneiderová zde není onou naivně roztomilou Sissi, ale realisticky tvrdou a rozhodnou ženou. Nejen kvůli Ludvíkovi nechybí mužská nahota... Pro náročnějšího diváka, který si vychutná nejen krásu obrazů, ale nechá se tiše kolébat na vlnkách pomalu plynoucího příběhu. Nudné? Jak pro koho....osobně bych se díval ještě další hodinu, nejméně... V některých scénách jsem viděl budoucí filmové plátno, na které bude malovat Peter Greenaway... (21.09.2018)

Skutečná Sissi počtvrté aneb Helmut Berger a Romy Schneider v opusu, který netrvá pouhé _čtyři_ hodiny, ale v rámci subjektivního vnímání trvá nejméně celý týden. Jsem přesvědčena o tom, že se Visconti ludvíkovskou látkou zabýval pouze pro své uspokojení z lásky k Bergerovi. A jestliže už tohle silné pouto posílil svou další láskou k Romině a jejímu složitému vztahu k císařovně, nechci si nikdy přečíst žádné hluboké analýzy na tohle téma... lépe zemřít, než si prožít znovu tento víceúhelník marnosti a chtíče. A to nechávám stranou veškeré subtexty týkající se Silvany Magnano a variací se Soumrakem bohů. Nicméně je úžasné jak Ludwig tak přirozeně navazuje na Marischkovu trilogii Sissi, nijak ji nepotírá ani neneguje, jen pokračuje tam, kde bylo srdce císařovny zlomeno. Bylo by nezapomenutelné, kdyby se Romy dočkala ještě vlastní interpretace Alžbětina skonu, teprve po tom by její vlastní život mohl začít. (27.03.2009)

Příběh obyčejného šílenství dalo by se říct. Krom postavy Ludvíka Bavorského zaujímá poměrně velký prostor císařovna Sissi, která je zde vykreslena mnohem realističtěji než v rakouské trilogii z 50. let. Vyzrálá žena tu vystupuje rafinovaně a mnoem více odpovídá historické postavě císařovny Alžběty. Král působí ve svém šílenství přesvědčivě. Visconi se sice drží historických údajů, ale mnohem víc vykresluje náladu doby a tím nabízí dokonalou kostýmní podívanou. Rozdělení do dvou dílu mnohem lépe pomáhá udržet pozornost než při sledování celého filmu naráz - alespoň pro mě. Díky tomu jsem mohla mnohem víc docenit úžasnou kameru s nasvícením dbajícím i detailů. Na detailně propracované scény jsem zvyklá především u Bergmana a Kubricka, Visconti má vlastní pojetí, ale neméně působivé. Některé scény mi asi navždy utkví v paměti. Nasvícená tvář lékaře polovinou ve světe a druhou ve stínu, muži v černém s rozevřenými deštníky v hustém dešti, labutě v jezírku ... Ludvík Bavorský je vybraný kousek pro fajnšmerky historických filmů. (07.11.2016)