Společnost mrtvých básníků

Príjemne plynúca komorná dráma zo školského prostredia, kde bol pozitívny prístup k vzdelaniu tou najlepšou možnou alternatívou do života. Robin Williams je prototyp spontánneho a dobrosrdečného učiteľa, po akom neraz celé generácie túžia a predsa jeho svojské metódy výučby, schopné vyvolať u žiakov úprimný obdiv k sentimentálnym básnikom, sa neprávom stávajú tŕňom v oku mnohých neprajníkov. Záverečná scéna ma donútila pridať piatu hviezdu a povzdychnúť si nad nevyhnutnými, no predsa bolestnými tragédiami. (24.07.2010)

Mezi nejsilnější momenty v průběhu jinak až moc poklidně plynoucího snímku patří bezesporu ony neobyčejné hodiny vyučování, vedené Robinem Williamsem. Tyto filmové okamžiky jsou zcela jedinečné a cítil jsem se u nich nadmíru spokojený, schopný docenit bezvadný příběh a perfektní režii. Další příběhy školáků sice neměly takovou sílu udržet moji pusu zavřenou od zívání (plejáda mladých herců potěší nejedno zkušené filmové oko), ale i tak je Společnost mrtvých básníků na první pohled profesionálním a lze říci i důležitým kusem americké kinematografie. Obří zásluhu na tom má zejména posledních dvacet minut, a závěrečná scéna samotná. To slzičky jen tekly. (30.12.2009)

Scénář: Tom Schulman .. Neberte dětem jejich sny nebo zbudou ze Společenstev jen mrtvý básníci… Peter Weir je takový pomalý, osobitý vypravěč a jeho filmy na mne mají obsahově i formálním podáním spíše kladný dopad, který i protentokrát přinesl poctivý divácký zážitek. Touto rolí si Robin Williams utvořil svoji škatulku přátelských profesorů nad věcí. (09.10.2007)

Snímek, který dlouho nedostanu z hlavy, výjimečný film, který mě hluboce zasáhl! Robin Williams a jeho geniální výkon, doplněný skvělými výkony všech studentů bez výjimky. Už od prvních minut jsem vycítil, že se nedívám na obyčejný film a že je právem v TOP200 na CSFD i když bych si ho prozatím dokázal přestavit i více nahoře. V poslední scéně jsem měl doslova husí kůži po celém těle. Výjimečný filmový zážitek. Samozřejmě musím pochválit i výbornou hudbu. 10/10* (23.10.2008)

"Nechci, až budu umírat, zjistit, že jsem vlastně nežil." Můj obdiv mají všichni pedagogové, kteří statečně rozervali nepřetrhnutelné řetězy osnov a neváhali přizpůsobit styl výuky tomu, aby ji studentstvo nepovažovalo za promarněný čas. Profesor Keating takový je, takže bych měl být spokojen, ale tady jde o vnímání světa formou básní, s čímž mám problém. Já totiž, při možnosti výběru mezi fyzickou dřinou a četbou poezie, nikdy nesáhnu po knize. Fyzické vyčerpání je pro mne zkrátka smysluplnější než nafintěná nuda a té jsem si při sledování tohoto snímku užil docela dost. (29.08.2011)