Jiří Menzel
nar. 23.02.1938
Praha, Československo
zem. 05.09.2020
(82 let)
Praha, Praha, Hlavní město Praha, Česko
Zajímavosti (185)
Bohumil Hrabal
- Režisér nejúspěšnějších adaptací jeho děl, Jiří Menzel, vzpomínal ve své autobiografii "Rozmarná léta" na jejich první osobní setkání (předcházející povídkovému filmu Perličky na dně, 1965) takto: "Překvapilo mne, jak pan Hrabal vypadá. Podle textů jsem ho odhadoval na člověka z naší generace, ale on byl o mnoho starší. Tehdy byl dvakrát tak starý, než jsem byl já. Seděl vzpřímeně, kouřil a cigaretu přikládal k ústům s elegantním zakroužením ruky. Později, když jsem poznal jeho maminku, viděl jsem, že to mávnutí loktem a gesto širokého oblouku, ve kterém šla cigareta od úst, odkoukal od ní. Se svou atletickou postavou a jemnými vráskami v obličeji mi připadal jako vysloužilý fotbalový internacionál. Hezkou souměrnou tváří připomínal herce z francouzských filmů." (NIRO)
Bohumil Hrabal
- Režisér Jiří Menzel vzpomínal na chvíle po jejich prvním setkání v hotelu Palace (týkající se připravovaného natáčení povídkového filmu Perličky na dně, 1965): "Dodal jsem si odvahy, dohonil pana Hrabala, abych ho oslovil, a cestou Jindřišskou ulicí na Václavák se ho neobratně zeptal na to tajemství, které mi vrtalo hlavou od mé první čtenářské zkušenosti s jeho texty. U žádného jiného autora jsem nezažil tak intenzivní setkání s lidskými neštěstími, vypravované přitom bez děsu, s humorem i soucitem zároveň. Zeptal jsem se ho, jak je možné vidět tragické okamžiky člověka, a přitom se bez cynismu usmívat. Můžu teď jen stručně a nešikovně zopakovat, co mi tenkrát na té Jindřišské ulici řekl, ale obsah jeho mozku mi setrval v mozku natrvalo: Smrt a neštěstí patří k životu nedílně, stejně jako všechno ostatní, a má se tedy brát stejně jako jiné stránky života se samozřejmým náhledem, bez zbytečné tragiky a pokud možno z té veselejší stránky." (NIRO)
Evald Schorm
- Dle Jiřího Menzela v něm "dřímaly běsy": "Myslím, že nejlépe se Evald potká z jeho filmů. Vždycdky se v nich úporně snaží něco říct, ale nikdy to nedořekne, protože to nejde. Jeho dokumenty jsou skvělé, ale v hraných filmech jako by chtěl ještě něco víc. Není v nich lehkost a samozřejmost, jako by naznačoval: 'Co říkám, je důležité.' To mě na něm vždycky trošku štvalo. Byl vždycky tak trošku mentor." (NIRO)
Evald Schorm
- Jiří Menzel vzpomínal, že "když se s někým znáte dlouho, poznáte i utajené stránky jeho povahy. Evald je uměl skrývat, ale někdy z něk vyvřela hořkost. Myslím, že měl hrozně těžké dětství a mládí. Nikdy o tom nemluvil přímo, avšak když přišla řeč na venkov, vylítlo z něj, že nejhorší je selský stav, zemědělci. Jako syn kulaka zažil patrně nenávist ze strany nemajetných venkovanů. Evaldovým rodičům všedhno vzali, žili v bídě, na škole ho pak živila manželka Blanka. Zatímco jsme s Věrou šli na oběd, který tehdy stál 2,60 Kčs, Evald zůstal ve škole a vybalil si chleba s hořčicí a okurkou. Vždycky v sobotu odpoledne po škole nám začal víkend, a Evald jezdil za rodiči pracovat někam na Táborsko a stejně tak se dřel i o prázdninách." (NIRO)
Eva Menzelová
- Je dcerou režiséra Jiřího Menzela a Olgy Menzelové. (sator)
Jan Hřebejk
- Svého času býval některými diváky "obviňován", že obsazuje stále tytéž herce. V čase vzniku filmu Kráska v nesnázích (2006) - a rok po premiéře Horem Pádem (2004) - k tomu řekl: "Tahle výtka se dala uplatnit na jediný film - na Pupendo. Ačkoliv jsme Pupendo pro nakonec obsazenou čtveřici nepsali a upřímně hledali někoho jiného než Polívku, Holubovou a Duška, které jsme už měli v Pelíškách, nakonec jsme si řekli, proč se takhle trápit, když oni nám to zahrají přesně tak, jak chceme. Proč nedat roli Márovy ženy Holubce, když ji mám rád a ona se na to hodí? Myslím, že všichni odvedli skvělou práci a o žádném z nich nemůžeš říct, že by opakoval něco z Pelíšků. V tomhle existuje určitý paradox. Část publika chce své oblíbené herce, část publika se cítí být stejnými tvářemi obtěžována. Nemyslím, že je dobře vyhýbat se dobrým hercům jenom proto, že už u mě hráli, vždyť Menzel taky pořád točil s lidma z Činoherního klubu. Já bych třeba moc rád dělal s Bolkem a mrzí mě, že v Horem Pádem ani v Krásce jsem pro něj žádnou roli neměl, a doufám, že to dalším filmem napravím. Já se za něj nechci schovávat, ale opravdu dobrých herců u nás zase tolik není, v některých kategoriích dokonce pociťuju jejich akutní nedostatek. Takových herců, kteří by dokázali být zároveň komiky a zároveň charakterními herci a zároveň fungovat ve filmu a zároveň dobře komunikovat se štábem, zase tolik není. I když špatnou komunikaci jsem občas schopen překousnout." (NIRO)
Jan S. Kolár
- Režisér Jiří Menzel vzpomínal, jak za svých mladých let chodíval v rámci své práce pro Československou televizi pro archivní plakáty a fotografie "do Klimentské ulice, do domu hned vedle FAMU. V přízemí byl archiv plakátů a fotosek ze starých filmů. Byli tam dva staří laskaví pánové. Špatně chodili, špatně dýchali. Jeden z nich se jmenoval Jan Stanislav Kollár, byl to kdysi významný český režisér, tvůrce prvního českého velkofilmu Svatý Václav, natočeného s přímou podporou státu. Tedy jakýsi Vávrův předchůdce. Šoural se tam mezi regály a nosil mi fotosky ze starých filmů. Často jsem si na něm později, už jako filmař, vzpomněl: jaký asi bude můj důchod?" (NIRO)
Jaromír Šofr
- Režisér Jiří Menzel, který s ním natočil většinu svých filmů, ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal: "Během prvních týdnů na škole poslali posluchače filmové fakulty na bramborovou brigádu do nějakého státního statku. Podle míry odvahy se studenti jeden po druhém vytráceli a tajně se vraceli zpátky do Prahy. Po několika dnech jsem odtud utekl i já a ve vlaku jsem se potkal s dalším uprchlíkem, posluchačem druhého ročníku kamery Jaromírem Šofrem. (...) Začali jsme si povídat a náramně jsme si kápli do noty v tom, co chceme dělat, čím by pro nás mohl film být. (...) Pracujeme spolu a hádáme se už víc než půlku století. Celých těch padesát let si ho vážím a mám ho rád! S výjimkou týdnů, kdy spolu točíme. Je to tvrdohlavec, puntíčkář, soustředěný jen na svůj úkol. Co dělají ostatní profese, je mimo okruh jeho zájmu. Sebeslavnější herecká osobnost je pro něj jen 'objektem v zorném poli'. Svou pečlivostí uváděl někdy producenty i štáby k zuřivosti. Mě nejvíc! Stalo se dokonce, že když jsem chtěl použít záběr, se kterým jsem nebyl spokojen, neváhal, vloupal se do střižny a záběr mi ukradl. Nicméně jeho úsilí o dokonalý obraz v souladu s obsahem natáčeného filmu se mi vždy nakonec vyplatilo. Jaromír není jen technik za kamerou. Je navíc kultivovaný umělec, i když to slovo nerad používám. Obsah své duše projektuje do svých obrazů a do hudby. Koncertuje na saxofon - pouze klasiku. Jeho kultivovanost mu umožňuje najít tu nejlepší výtvarnou stránku pro každý film. Za atmosféru Postřižin, Rozmarného léta i ostatních filmů děkuju jeho promyšlenému způsobu svícení." (NIRO)
Jaromír Šofr
- Je mimo jiné dvorním kameramanem režiséra Jiřího Menzela. Podílel se (v letech 1966–2013) na 13 jeho kinofilmech, totiž všech kromě Zločinu v šantánu (1968) a Slavností sněženek (1983). Naopak se nepodílel na povídkových filmech, v nichž je Menzel jen jedním z autorů, a na jeho filmech televizních, dokumentárních a studentských a na záznamech Menzelem režírovaných divadelních her. Nicméně už roku 1959 stál za kamerou Menzelem režírovaného krátkého studentského filmu Domy z panelů (1959), což je vůbec první Menzelův i Šofrův film. (Adam Bernau)
Jiří Sirotek
- Stal se slavným po celém světě způsobem, o který nejspíš nestál. Na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1998 před zraky diváků ho z projekčního sálu vypráskal prutem režisér a člen festivalové poroty Jiří Menzel. Záběry se dostaly do celého světa. Jen zasvěcení věděli, o co konkrétně šlo. Menzel se chystal točit film Obsluhoval jsem anglického krále (2006) a Sirotek byl producentem chystaného filmu. Jiří Menzel následně svůj krok vysvětlil takto: „Filmová práva na stejnojmenný román jsem od spisovatele Bohumila Hrabala pro Sirotka získal já, on mu za ně zaplatil 50 000 Kč, ale za 4,5 milionu korun je prodal televizi Nova, a protože soud na tom neshledal nic nezákonného, rozhodl jsem se neetické chování potrestat sám.“ Jiří Sirotek se po incidentu obrátil na policii a po režisérovi požadoval omluvu. Jiří Menzel byl poté obviněn z výtržnictví a zaplatil správní pokutu 20 000 korun. (sator)
Jiří Voskovec
- Režisér Jiří Menzel vzpomínal, že když cestoval po Spojených státech v rámci propagace Ostře sledovaných vlaků (1966), vyžádal si volný večer, aby mohl navštívit představení muzikálu "Kabaret, v němž účinkoval právě i Jiří Voskovec: "Hrál něžného zelináře a byl, na rozdíl od jiných hvězd kolem něj, dojemný a lidský. Samozřejmě jsem mu zavolal a on mne ozval do hotelu Algonquin na svačinku. Byl to meloun se šunkou. Od té doby meloun se šunkou dávám na jeho počest, kdykoli to jen jde." (NIRO)
Josef Menzel
- Byl český novinář, překladatel a spisovatel dětských knih a scenárista. Je otcem režiséra Jiřího Menzela. Za války publikoval pod pseudonymem Jan Vik. Bydlel na adrese V olšinách 1328/61 ve Strašnicích. (sator)
Martin Frič
- Jiný vynikající český režisér, Jiří Menzel, ve své autobiografii "Rozmarná léta" komentoval: "Uctíval jsem Vláčila a Jasného, vedle umělců typu Vávry nebo Kršky byl pro mne Frič jen filmař pro lidové vrstvy. Ten snobismus mne naštěstí brzy přešel. Jen co jsem něco pochytil o filmovém řemesle, začal jsem si Friče vážit. Když srovnáváte filmy jeho vrstevníků - Lamače, Slavínského, Broma, Cikána a dalších -, vidíte, oč byl Frič inteligentněší a filmařsky zručnější. Když sledujete Oldřicha Nového, Huga Haase nebo Adinu Mandlovou v jiných filmech, obdivujete, oč jsou herci ve Fričových filmech lepší. Šarm Haase bez Friče, například ve filmech Slavínského, byl poloviční. Vedle vzdělaného Otakara Vávry byl Mac Frič v českém filmu opravdový profesionál, měl přirozený instinkt a kultivovanost, která mu nedovolovala točit komedie plytké. Byl to Bohem políbený člověk." (NIRO)
Milan Kundera
- Jeho student Jiří Menzel ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal, že "když jsem o mnoho let později pracoval v Dubrovníku, neudělala na jugoslávské studentky herectví dojem moje cena Americké akademie, ale skutečnost, že jsem byl žákem Milana Kundery. Milan nepřednášel, ale vyprávěl o architektuře. To byly i pro mne, velkého čtenáře, ale pouhého absolventa jedenáctiletky, velké objevy. Přečetl jsem toho hodně, ale abych mohl porovnat Jiráska s Walterem Scottem, Vrchlického s Baudelairem, to mi rozsvítil v hlavě až Milan Kundera. Vyprávěl pomalu, mluvil jakoby líně, v krátkých a výstižných větách. Zajímavě zkoušel. Vzal nás do kavárny, posadili jsme se kolem stolu a povídali si. Nejen o literatuře. Nakonec nás Milan požádal o indexy a každému napsal známku. Prvnímu dal jedničku, druhému jedna mínus, třetímu zas jedničku a tak nás všechny elegantním způsobem ohodnotil. Obdivoval jsem ho a záviděl mu i jinak. Byl to pro mne vzor muže, který uměl žít. Vidím ho jako dnes, jak se loudal pomalým krokem po Národní třídě. Vysoký, štíhlý, pohledný mužský." (NIRO)
Miloslav Štibich
- Nejčastější režijní připomínka od režiséra Jiřího Menzela, se kterým se potkával nejen při práci na filmech, ale především v divadle, zněla: „Nedělej obličeje.“ Je tím myšleno, aby hrál zevnitř, aby se tvářil přirozeně v souladu sama se sebou. Tato připomínka tak zaujala režiséra Ladislava Smoljaka, že ji požíval velmi často při své práci. (sator)
Otakar Vávra
- Jeho student Jiří Menzel ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal na svou cestu do USA v souvislosti s filmem Ostře sledované vlaky (1966). V den jeho třicátých narozenin tehdy Cech amerických režisérů (Director's Guild of America) uspořádal oběd, na kterém "se mnou kolem stolu seděly režisérské hvězdy, výkvět amerického filmu. Delbert Mann, Billy Wilder, King Vidor, Arthur Penn, Mike Nichols, Fred Zinnemann, nevím, jestli si je všechny dobře pamatuju. Můj průvodce mi je představoval a já byl na rozpacích, protože jsem sice znal některá jména, ale vůbec jsem neznal jejich filmy. U nás se promítal jenom Mannův film Marty, jinak byly americké filmy v kinech vidět zřídka a na FAMU jsme se o amerických filmech taky moc neučili. (...) Všichni mi upřímně dávali najevo, že se jim náš film líbil. Byl jsem pro ně exot a po Kadárově filmu byli zvědaví na tu malou evropskou republiku, kde se rodí dobré filmy. Cítil jsem hrdost na to, že jsem Čechoslovák. Říkali mi, že jsem jistě poučený z amerických filmů, a mysleli to jako pochvalu. Říkali mi, že Vlaky mají scénář vystavěný podle vzorů nejlepších filmů Johna Forda, ale já jsem od Forda kromě jediného filmu, Přepadení, nic neznal. Poděkoval jsem za tu pochvalu, ale v duchu jsem si říkal: Ford neford, měli byste, blbci, vědět, že to všechno mne naučil můj pan profesor Vávra." (NIRO)
Otakar Vávra
- Režisér Jiří Menzel vzpomínal, že "pan profesor Vávra nás učil, že film za mnohé dluží literatuře. A že literatura vybízí k tomu, aby člověk při jejích adaptacích hledal nové filmové výrazové prostředky, uměl slovo nahradit obrazem, najít obrazový ekvivalent psaného. Učil nás, že nestačí vzít jen povrch, jednoduchý děj, ale vždy musí filmař proniknout do duše literáta, poznat kořeny jeho tvorby, zjistit, proč to autor psal právě takhle. Rozumět příběhu i postavám, pokusit se ho přes veškerou obtížnost vyložit tak, jako poctivý překladatel tlumočí knihu do jiného jazyka, s úctou k autorovi a jeho předloze. Rozesmutní mne, když se některý můj kulturou nezasažený kolega zmocní knížky, před kterou já jsem měl ostych a bál se ji filmem zkazit, barbarsky z ní vycucá vtipy a zajímavé situace, ale nechá nepovšimnut styl a duch předlohy. Udělá z inteligentní knížky hloupej film." (NIRO)
Philippe Noiret
- Při natáčení Příliš hlučné samoty (1994) na otázku ohledně Československé nové vlny 60. let odpověděl: "Chodil jsem v té době poměrně hodně do kina, a když přišly filmy Passera, Formana a Menzela, byla to zkrátka událost! A to nejen pro obecenstvo, ale také pro lidi od filmu. Bylo to prostě něco úplně nového. Nebylo to jen ve způsobu, jakým ty filmy byly natočeny, ale v tom obsahu, v humoru, ironii, v zesměšnění a neskonalé něžnosti. Tón těch filmů se blížil tónu italských filmů, ale byl svrchovaně svébytný, čímž mocně zapůsobil." (NIRO)
Roger Ebert
- Český režisér Jiří Menzel vzpomínal na jejich setkání v časech, kdy už byl Ebert vážně nemocný: "Měl rakovinu hrtanu, nemohl mluvit a se svým okolím komunikoval jen prostřednictvím malého notýsku, do kterého psal, co nemohl říci. Uvítal mne rozzářeným úsměvem. Udivilo mne, že se ke mně hlásí, a zeptal jsem se ho, jestli ví, kdo jsem. Něco zapsal do notýsku a strčil mi to pod nos: 'Floating Film Festival'. Potěšilo mne, že si mne pamatoval. Před šestnácti lety jsme se potkali na festivalu v Karibském moři a on mi tehdy řekl něco, co mi na mnoho dalších dnů i let povzbuzovalo sebevědomí. Řekl mi tenkrát, že díky svému povolání filmového kritika musel týdně vidět desítky filmů. Zhlédl stovky filmů ročně, během života tisíce filmů recenzoval. Ale že jeden zážitek mu nikdy nevymizí z hlavy, a to ten, který měl z Ostře sledovaných vlaků. Zeptal jsem se ho po letech, jestli ten jeho výrok pořád platí. Horlivě zakýval hlavou, že ano." (NIRO)
Rudolf Hrušínský
- Režisér Jiří Menzel, který jej obsadil hned do několika nezapomenutelných filmů, o počátcích jejich profesního i osobního přátelství později napsal: "Měl jsem ho rád od dětství. Hrál v českých filmech většinou floutky a záporné role buržoazních synků. Už tím mi byl sympatický. Rozmarné léto jsem si bez Rudolfa nedovedl představit a donesl jsem mu scénář do jeho vilky v Nuslích. Vzal ho mezi dveřmi do ruky a nic mi neřekl. Pak jsem se za ním rozjel na chatu do Plané nad Lužnicí. Byl tam sám, seděl nad splávkem, mlčel a koukal do vody. Sedl jsem si vedle něj, mlčel a koukal taky. Nechtěl jsem ho rušit. Za celé dopoledne jsme si řekli tak asi dvacet slov. Na otázku, jestli scénář četl, jen pokýval hlavou. Jestli se mu scénář líbí, jsem se už zeptat neodvážil. Vzal jsem sebou do Plané cívkový magnetofon a pouštěl mu Nata Kinga Colea. Coleův medový hlas se hodil do toho slunného odpolene, klidné hladiny řeky a palouku na protějším břehu. Když dozněl jeho Star Dust, Rudolf se nadechl a dlouhe a něžně vydechl: 'Ještě!' To bylo jedno z těch dvaceti slov." Toho dne pan Hrušínský neulovil nic, jen si užíval klidu, a pak "vstal, složil rybářské nádobíčko, svým suchým způsobem sdělil rybám, kterou část jeho těla můžou políbit, a se mnou se rozloučil. Pak mi řekli, že se Rudolf šel podívat do kina na Vlaky a vzkazuje mi, že se mnou bude rád točit." A k jejich vztahu o mnoho let později Menzel ještě dodal: "Nedá mi to, ale musím se pochlubit. V jednom časopise pro mládež se zeptali Rudolfa, co říká Chaplinovu výroku, že filmař by měl v očistci vidět všechny svoje filmy. Rudolfova odpověď je pro mne nad všechny medaile: 'Těším se na filmy Jirky Menzela.'" (NIRO)
Související novinky
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
22.07.2021
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)
Zemřela Libuše Šafránková
09.06.2021
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)
Zemřel Jiří Menzel
07.09.2020
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
Květa Fialová 1929 - 2017
26.09.2017
Po dlouhé nemoci zemřela ve věku 88 let herečka Květa Fialová. Narodila se v české kolonii u slovenského Fiľakova do rodiny plukovníka letectva. Spolu se sestrou Blankou navštěvovala katolickou školu… (více)
Zlín opět ožije festivalem pro děti a mládež
06.05.2017
57. ročník Zlín Film Festivalu odstartuje již v pátek 26. května a potrvá do 3. června. Kromě bohatého filmového programu nabídne opět i celou řadu doprovodných aktivit. Dramaturgové programového… (více)
Režisér
| Filmy | |
|---|---|
| 2013 |
Donšajni |
| 2006 |
Obsluhoval jsem anglického krále |
| 2002 |
Dalších deset minut II. |
| 1993 |
Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina |
| 1991 |
Žebrácká opera |
| 1989 |
Konec starých časů |
| 1985 |
Vesničko má středisková |
Čokoládoví čmuchalové |
|
| 1983 |
Slavnosti sněženek |
| 1982 |
Krasosmutnění (TV film) |
| 1980 |
Postřižiny |
| 1978 |
Báječní muži s klikou |
| 1976 |
Na samotě u lesa |
| 1974 |
Kdo hledá zlaté dno |
| 1969 |
Skřivánci na niti |
| 1968 |
Zločin v šantánu |
| 1967 |
Rozmarné léto |
| 1966 |
Ostře sledované vlaky |
| 1965 |
Perličky na dně |
Zločin v dívčí škole |
|
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2011 |
Inventura Febia (seriál) |
Zvláštní světy Hrabala a Fukse (E45) |
|
| 2010 |
Vaše moře, naše moře (TV film) |
| 1993 |
GEN - Galerie elity národa (seriál) |
| 1983 |
Capitali culturali d'Europa (seriál) |
| 1974 |
Proměny krajiny |
| 1965 |
Koncert 65 |
| 1961 |
FAMU Žurnál: První občasník (studentský film) |
| 1959 |
Domy z panelů (studentský film) |
| Pořady | |
|---|---|
| 1969 |
Plakala panna, plakala |
| Divadelní záznam | |
|---|---|
| 2020 |
Brouk v hlavě |
| 2002 |
Noc v synagoze |
Pré |
|
| 1998 |
Jacobowski a plukovník |
| 1990 |
Audience |
| 1982 |
Dr. Johann Faust, Praha II., Karlovo nám. 40 |
| 1981 |
Tři v tom |
| 1971 |
Mandragora |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1963 |
Umřel nám pan Foerster (studentský film) |
Scenárista
| Filmy | |
|---|---|
| 2013 |
Donšajni |
| 2006 |
Obsluhoval jsem anglického krále |
| 2002 |
Dalších deset minut II. |
| 1991 |
Žebrácká opera |
| 1989 |
Konec starých časů |
| 1983 |
Slavnosti sněženek |
| 1980 |
Postřižiny |
| 1978 |
Báječní muži s klikou |
| 1974 |
Kdo hledá zlaté dno |
| 1969 |
Skřivánci na niti |
| 1968 |
Zločin v šantánu |
| 1967 |
Rozmarné léto |
| 1966 |
Ostře sledované vlaky |
| 1965 |
Perličky na dně |
Zločin v dívčí škole |
|
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2011 |
Inventura Febia (seriál) |
Zvláštní světy Hrabala a Fukse (E45) |
|
| 1993 |
GEN - Galerie elity národa (seriál) |
| 1974 |
Proměny krajiny |
| 1965 |
Koncert 65 |
| 1959 |
Domy z panelů (studentský film) |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1963 |
Umřel nám pan Foerster (studentský film) |
Herec
| Seriály | ||
|---|---|---|
| 2014 |
Až po uši |
|
Epizoda 5 (S01E05) |
||
| 2009 |
Vyprávěj |
|
Velká očekávání (S01E08) |
||
1. Máj (S01E04) |
||
| 2003 |
Útěk do Budína |
|
Epizoda 5 (E05) |
||
| 1997 |
Hospoda |
|
Pes (S02E26) |
||
Veselka (S02E25) |
||
Kukátko (S02E24) |
||
| více epizod (21) | ||
Pražský písničkář |
||
Vše pro republiku (E03) |
||
Rozpad monarchie (E02) |
||
Láska a ideály (E01) |
||
| 1996 |
Draculův švagr |
|
Hospoda |
||
Schůze (S01E26) |
||
Dlužník (S01E25) |
||
Bomba (S01E24) |
||
| více epizod (19) | ||
| 1991 |
Pražský student |
|
| Divadelní záznam | |
|---|---|
| 2020 |
Brouk v hlavě |
| 1998 |
Jacobowski a plukovník |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1965 |
Motýl (studentský film) |
| 1964 |
Dobrá rada je nad zlato |
Hory hory |
|
Účinkující
| Pořady | |
|---|---|
| 2017 |
Příběhy filmů |
Slavná filmová místa |
|
| 2016 |
Zlaté časy - a.z. |
| 2014 |
Česká hlava 2014 |
| 2011 |
Všechno nejlepší |
| 2010 |
Komici na jedničku |
Rozmarná léta českého filmu |
|
Show Jana Krause |
|
| 2008 |
Hvězdný reportér |
| 2007 |
Takí sme boli |
| 2006 |
Před půlnocí |
| 2005 |
Pocta Jiřímu Voskovcovi |
Pocta V+W |
|
Rozmarné léto s Rudolfem Hrušínským |
|
| 2003 |
Volejte Novu |
| 2002 |
Tváře českého filmu |
| 2000 |
Benefice |
Krásný ztráty |
|
| 1999 |
Banánové rybičky |
My rádi jíme |
|
| 1998 |
Na plovárně |
Nikdo není dokonalý |
|
XXL |
|
| 1997 |
Ve vedlejší roli Spejbl a Hurvínek |
| 1995 |
Tak neváhej a toč – speciál! |
| 1994 |
Televizní noviny |
Český bodyguard |
|
| 1992 |
Kufr |
Legendy taneční hudby |
|
| 1988 |
Veselé příhody z natáčení |
| 1974 |
Ráčte vstúpiť |
| 1968 |
The 40th Annual Academy Awards |
Související novinky
Kino na hranici: hvězdy na těšínském nebi
22.07.2021
Letos se v obou Těšínech budou slavit prázdniny s filmem. Na přelomu července a srpna se po pandemické přestávce diváci setkají naživo v rámci filmové přehlídky „Kino na hranici”. Co je čeká? „Loňský… (více)
Zemřela Libuše Šafránková
09.06.2021
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)
Zemřel Jiří Menzel
07.09.2020
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
Květa Fialová 1929 - 2017
26.09.2017
Po dlouhé nemoci zemřela ve věku 88 let herečka Květa Fialová. Narodila se v české kolonii u slovenského Fiľakova do rodiny plukovníka letectva. Spolu se sestrou Blankou navštěvovala katolickou školu… (více)
Zlín opět ožije festivalem pro děti a mládež
06.05.2017
57. ročník Zlín Film Festivalu odstartuje již v pátek 26. května a potrvá do 3. června. Kromě bohatého filmového programu nabídne opět i celou řadu doprovodných aktivit. Dramaturgové programového… (více)
Fanklub
(3 391)- lebowski režisér
- Dragoni režisér
- Sarkastic režisér
- Brouk režisér
- sportovec režisér
- sud režisér
- viperblade režisér
- Ded@M@tes režisér
- Ej Hlemýžď režisér
- Amarcord_1 režisér
- DJ_bart režisér
- _Berunka_ režisér
- Bigrambo režisér
- Aky režisér
- mchnk režisér
- Posheidon režisér
- johnys režisér
- Legas režisér
- eileen režisér
- okounice režisér