Batman se vrací

Takové to když se s odstupem takřka tří dekád kouknete na film, který na vás udělal dojem v raných nácti letech, a zjistíte, jak je překvapivě bizarní, vyšinutý, zvrhlý, nadržený, unikátní a nádherný. V dnešní éře důkladně plánovaných blockbusterů, které se sice marketingově tváří jako ohromně novátorské či originální, ale při tom jsou úzkostlivě kontrolované v zájmu korporátní image, působí Burtonův druhý Batman jako skvostně antisystémový počin. Nejen, že Burton ignoruje komiksový kánon obsedantně střežený fanoušky, na které zcela vědomě kašle. Zaštítěn štědrým rozpočtem a tvůrčí kontrolou spřádá romanticky chorou a slizce krásnou antitezi různých amerických mýtů od politického systému přes superhrdiny až po Vánoce. "Batman se vrací" je jako sněžítko obrácené vzhůru nohama, jehož dno odhaluje skrývané ošklivé nitro kýčovité idyly na jeho nyní odvrácené straně. S až operní rozmáchlostí Burtnon diriguje fantasmagoricky stylizované výjevy, v nichž se snoubí gotická monumentálnost s vychýleností expresionismu. V tomto světě pak nechává řádit cirkusácké zjevy, od nichž se zdejší hrdinové i padouši liší jen v tom, že z různých důvodů nemohou dávat průchod svým niterným tužbám. Spandex byl vystřídán latexem, přičemž masky a kostýmy tu nevyznívají jako silácká brnění, nýbrž fetišistické oblečky, které marně zkouší před vnějším světem skrýt dětská traumata i dospělácké perverze, obsese a sny o nespoutané moci. Burtonův batmanovský biják ale při tom všem není nabubřele temný a vážný jako ty z nového tisíciletí. V jeho groteskní vizi je ponurost stejně zásadní jako klasická komiksová nevážnost až slapstickových rozměrů. Stejně jako zdejší svět, také jeho logika, násilí i sami antihrdinové jsou poťouchlí, teatrální, dětinsky zlovolní, ale také plní zármutku, bolesti a naivní touhy po něčem lepším. Nakonec stejně jako všechny správné vánoční bijáky i tento pojednává o rodině, sounáležitosti a spočinutí v náruči blízkých. Jen s tím rozdílem, že zdejší hrdinové o tom mohou pouze snít. (27.12.2022)

Batman Returns je čiré psycho. Dodnes nepochopím, že to Warneři nestopli hned po první klapce. Pamatujete si kampaň v McDonaldech, aby se pak na vás vyřítili zdeptaný milionář a paní, která připomínala vysloužilou prostitutku ujíždějící si na latexu? A to nemluvím o geniálně politováníhodném magorovi, co vyrůstal na Pingu večerníčcích... Tim Burton dokázal nemožné - natočit v rámci batmanovského universa autorský snímek, který se nesleduje snadno, o to víc se zařeže do paměti. (23.02.2012)

Hezčí, temnější a promyšlenější než jednička. Lepší záporáci, efekty a celková podoba filmu dotažena k dokonalosti comicsových rozměrů. Opět skvělou hudba miláčka pohádkově mrazivých písní Dannyho Elfmana. Tim Burton svojí režijí staví Batmana navrcholek pyramidy možností a pochybují o jeho překonání co se týče podobenství s comicsem a atmosférou comicsu. (19.06.2004)

Burton zašel mohem dál v atmosféře a Batman Returns tak dostal ještě mrazivější feeling. Hodně taky dělá Tučnák Dannyho DeVita - jeho smrt a phřeb uspořádaný bratry tučnáky jsem z hlavy nemohl dostat hodně dlouho. Ale nebyl by to Burton, aby tam nebylo nějaké ALE. Tentokrát musím prstem ukázat na přílišnou rozmělněnost příběhu a nikam nevedoucí motivy vztahů mezi hlavními postavami (na co je v tom filmu krucinál Catwoman?). (30.09.2007)

Vskutku comicsový, dekadentně špinavý Batman, jen co je pravda. Počítám, že kdyby Burton udělal ještě trojku, tak po jejím zhlédnutí sáhne divák současně na provaz, žiletku a pistoli. Nádherně úchylné, souboj Kočičí ženy s Batmanem v s/m kostýmkách vražedně výbušný a Tučňák soupeřící s Maxem Schreckem o to, kdo bude zlejší ( já vím, 2.stupeň od zlý je horší, ale to mi sem moc nesedne...). Jen bolestně mi chybí fyzická přítomnost Siouxsie+The Banshees, které se Burtonovi k vystoupení ve filmu nepodařilo přesvědčit. A tak jen za zvuku jejich písně Face To Face sledujeme hrůzné poznání odmaskovaného Batmana a Kočičí ženy... (27.10.2010)