Batman se vrací

Takové to když se s odstupem takřka tří dekád kouknete na film, který na vás udělal dojem v raných nácti letech, a zjistíte, jak je překvapivě bizarní, vyšinutý, zvrhlý, nadržený, unikátní a nádherný. V dnešní éře důkladně plánovaných blockbusterů, které se sice marketingově tváří jako ohromně novátorské či originální, ale při tom jsou úzkostlivě kontrolované v zájmu korporátní image, působí Burtonův druhý Batman jako skvostně antisystémový počin. Nejen, že Burton ignoruje komiksový kánon obsedantně střežený fanoušky, na které zcela vědomě kašle. Zaštítěn štědrým rozpočtem a tvůrčí kontrolou spřádá romanticky chorou a slizce krásnou antitezi různých amerických mýtů od politického systému přes superhrdiny až po Vánoce. "Batman se vrací" je jako sněžítko obrácené vzhůru nohama, jehož dno odhaluje skrývané ošklivé nitro kýčovité idyly na jeho nyní odvrácené straně. S až operní rozmáchlostí Burtnon diriguje fantasmagoricky stylizované výjevy, v nichž se snoubí gotická monumentálnost s vychýleností expresionismu. V tomto světě pak nechává řádit cirkusácké zjevy, od nichž se zdejší hrdinové i padouši liší jen v tom, že z různých důvodů nemohou dávat průchod svým niterným tužbám. Spandex byl vystřídán latexem, přičemž masky a kostýmy tu nevyznívají jako silácká brnění, nýbrž fetišistické oblečky, které marně zkouší před vnějším světem skrýt dětská traumata i dospělácké perverze, obsese a sny o nespoutané moci. Burtonův batmanovský biják ale při tom všem není nabubřele temný a vážný jako ty z nového tisíciletí. V jeho groteskní vizi je ponurost stejně zásadní jako klasická komiksová nevážnost až slapstickových rozměrů. Stejně jako zdejší svět, také jeho logika, násilí i sami antihrdinové jsou poťouchlí, teatrální, dětinsky zlovolní, ale také plní zármutku, bolesti a naivní touhy po něčem lepším. Nakonec stejně jako všechny správné vánoční bijáky i tento pojednává o rodině, sounáležitosti a spočinutí v náruči blízkých. Jen s tím rozdílem, že zdejší hrdinové o tom mohou pouze snít. (27.12.2022)

Tučňák nemá rád vánoce a proto ,,město" musí vyslat signál..... Od začátku je jasný, že tohle pokračování bude daleko honosnější. A jestli byl zvuk v jedničce dobrej, tak tady je perfektní! Mnohem víc vyniká temná hudba, tvořící kulisu k obrázkům, jenž dělají Burtona fantastickým a Gotham ponurým městem. M. Pfeiffer dostává dost prostoru, aby film obohatila o další postavu a D.De Vito drží svým ,,hnusáckým" tučňákem se všemi krok. (01.03.2006)

Velice slušné pokračování, které už sice není tak propracované, ale záporáci Walken a DeVito hrají velice snaživě (na rozdíl od svých následovníků). O Keatonovi jsem se zmínil v komentáři k 1. dílu, Pfeifferová je sice kočka (a taky Kočičí žena), ale tady zrovna přesvědčivě nevypadá, nicméně je to stále dobrá zábava a Tim Burton byl asi jediný, kdo uměl svým dílům Batmana vdechnout tu správnou komiksovou atmosféru. (22.07.2002)

Hezčí, temnější a promyšlenější než jednička. Lepší záporáci, efekty a celková podoba filmu dotažena k dokonalosti comicsových rozměrů. Opět skvělou hudba miláčka pohádkově mrazivých písní Dannyho Elfmana. Tim Burton svojí režijí staví Batmana navrcholek pyramidy možností a pochybují o jeho překonání co se týče podobenství s comicsem a atmosférou comicsu. (19.06.2004)

Pokračování mě bavilo o něco víc než první Burtonův Batman a to nejen díky "probuzené" hudbě Dannyho Elfmana, která byla slyšet hned od začátku a neutichala po celou dobu, zatímco v předešlém díle, tam jeho hudba nebyla tak znát jako tady, ale také díky o něco lepší atmosféře a zajimavějším záběrům. (20.09.2012)