Zpráva o Europě

Mám skvělou osobní i místní znalost 65-ti měsíců Jupitera, kterou jsem získal při mezigalaktickém běhu v beztížném stavu hlavou dolů. Proto si myslím, že bych při další letu na Europu byl ideálním členem posádky, ale přesto bych případnou nabídku byl nucen odmítnout. Zatím totiž nedokáži najednou zrealizovat dvě komplementárně spojené podmínky k přežití: 1) Nikdy neopouštět kosmickou loď, 2) Nikdy nezůstávat uvnitř kosmické lodi. Až tento drobný problém doladím, tak se do nějakého toho vesmíru mrknu a budu doufat, že tam bude méně nudy, kamerových cvičení a blikajících obrazů než v tomto nadějně se tvářícím snímku. (02.02.2014)

Líbí se mi, že se poslední dobou tvůrci sci-fi filmů nebojí přicházet se stále novými nápady. Zpráva o Europě sice nezboří hranice originalitou, ale i tak v sobě skrývá plno myšlenek, nad kterými je radno zapřemýšlet. Do toho připočtěte skvělou mezinárodní skvadru herců, kvalitní, i když levné zpracování a máte na světě malý film o, jednou možná, dost zásadních událostech lidstva. (10.01.2016)

Některé pozdější komplikace se mohou zdát malinko chtěné a rychlé, a celkově by přišlo vhod 10-15 minut navíc, abychom se více sžili s posádkou. To ale nic nemění na tom, že Europa Report je nejlepším sci-fi filmem svého druhu od Sunshine a jedním z nejlepších kousků žánru found footage. Klaustrofobické, realistické, vypjaté a narativně velmi dobře poskládané tak, aby divák nechtěl odtrhnout oči. (01.07.2013)

Hm, mix filmů 2001: vesmírná odysea (připomenul ho - kromě vizualizace - i jistě záměrný odkaz v podobě valčíku) a Vetřelec postrádá jakoukoliv inovaci obou snímků. Efekty jsou sice věrohodné, leč nijak omračující. Asi největším neštěstím je kamera - kombinace ručky a lodních záznamových kamer mi opravdu nesedla. Proč se proboha netočí normální kamerou! Jestliže Vetřelec využil těchto kamer chytře, jen pro zdůraznění skutečnosti, pak Europa Report se vydal cestou všech těch čarodějnic, monster a vhs.... Zpočátku nudné komorní drama bez zajímavých dialogů se až ke konci přehoupne v boj o přežití. Jenže tvůrci zachází celou dobu s postavami tak, že je vám jejich osud lhostejný. Říkal jsem si dobře, nechť tam všichni pojdou, mně je to fuk. Každý holt není Sigourney Weaverová, když už tedy kopírovali Vetřelce až k samotnému konci. A poslední šokující snímek? No, to jsem se tedy opravdu...s odpuštěním neposral. Nakonec ani ona záhada ničím světoborným není a mě mrzí, že z toho vyšel zcela průměrný snímek, který nakonec nepředvedl ani intelektuální orgie, ani megaakci. Napůl cesty ve všech směrech.... (13.10.2013)

Hodina žvanění v kokotpitu mezi podivnými přístroji, co dělají "pyp", a telefonování s Hjústnem, dvacet devět minut čurákování na měsíci Jupiteru a polemik, jestli je led dostatečně ledový, a minuta loutkového hlavonožce s led diodama na chapadlech. Ale furt lepší než kolonoskopie nebo tři hodiny s pomatenou plechovou hubou v Kubrikově smrtelné "klasice", kde místo na Jupiter doletíte akorát tak do prdele, protože po cestě chcípnete nudou. (27.07.2013)