Kruh

Největší sranda je, že nejvíc mě děsily ty jakoby vymáčený oči a tvář hlavní hrdinky (a to nemluvím o té mrtvole vyleznuvší ze studny). Tohle nepovažuji za horor, tím míň dobrej. Spíš jen trapnej a pokoušející se vypadat jako kůl, ale moc se to tomu nedaří. Tu hvězdičku za přesměrování remakeovýho zaměření na asijský země a pryč z Francie si však zaslouží. (14.02.2006)

Bolo to 20 rokov dozadu, keď som sa ako tretiak na ZŠ prvýkrát dopočul o existencii tohto diela. Toho spektra príležitostí odkazovania na popkultúru nebolo tak veľa, minimálne z môjho uhla pohľadu & veku a lokálnych možností toho času. Väčšina referencovala maximálne hudbu, videohry boli na minime (z logických dôvodov, aj keď paradoxne zároveň silnou súčasťou) a filmy boli taktiež dosť pozadu, nakoľko si mohol schrúmať akurát to, čo išlo v TV (tiež pár rokov po a s DVD zbierkami tu bol tak jeden, dvaja spolužiaci), lebo pretože 7-8-9 ročné batoľa asi nepôjde do kina na Nezvratný osud, všakže? Tých filmov, na ktoré veľmi presne spomínam, že oplývali pomerne veľkou silou hovoreného slova, boli okrem Nezvratného osudu najmä séria Scary Movie, Saw, Väzeň z Azkabanu, Requiem či 3:15 zomrieš. A, samozrejme, nočná mora všetkých školopovinných detí v ranných nultých rokoch – Kruh. Ten si spomedzi nich vydobyl priam až legendárny, kultový status. Každý o počine neustále rozprával ako o najhoršej, najstrašidelnejšej veci, ktorá sa dá vidieť. A teraz, aj retrospektívne a aj po pozretí, usudzujem, že Kruh z nich vtedy reálne nikto asi nevidel :D, čo takým veľkým prekvapením zrejme nebude. Sila tohto "varovania" vo mne ale pretrvávala roky a odhodlať sa naň bolo úspešné až teraz, čo koniec-koncov ľutujem. Filmársky vskutku pôsobivé a precízne, s dokonalou kamerou, adekvátne ráznym zvukom a hudobným podfarbením, prekrásnou Naomi Watts, absolútne nádherným dych-berúcim vizuálnym štýlom vďaka tmavo-modro-zelenému filtru (bez gradingu v postpro), bravúrne zvolenými lokáciami (z farmy Morganových som hotový doteraz), skvostnou gradáciou (i keď finále trochu slabšie), nespoliehaním sa na ľakačky (ale budovaním napätia skôr skrz desivú obraznosť) a nesmierne vťahujúcim príbehom (nespomínam, kedy naposledy ma niečo tak skalopevne uchopilo do sedačky s túžbou vedieť a odkrývať viac a viac). Dal som práve rovno maratón so zvyšnými štyrmi filmami (plus kraťas) a pociťujem ľútosť, že som čaro Kruhu na vlastnej koži spoznal až o vyše dve dekády neskôr a nie práve v období, kedy mu najviac pasuje – early 2000s. Trestuhodné premrhanie... (x) (x / x) (x) (x) (25.04.2024)

Na horory, jakožto společně se sci-fi mým nejoblíbenějším žánrem, jsem vždycky o něco přísnější v hodnocení ( i když parodoxně právě u sci-fi jsem většinou značně benevolentní). Americký Kruh narozdíl od japonského verze je mnohem srozumitelnější a koukatelnější, což spolu nese ale i břemeno menší mysterióznosti a strachu. Samotný hlavní námět není nijak světoborný, je na pomezí nadpřirozena a halucinace, což ale dává určitý malý pocit uvěřitelnosti. Napětí je chvílemi slušné. Strachu odolávám v podstatě vždy, takže jediný moment, kdy mě trochu mrazilo, bylo ve scéně "servání tapety" ve stodole. Při té bídě, patří Kruh mezi nejpovedenější horory v tomto tisiciletí. Ringu je, i při mírné odlišnosti, v podstatě na stejné úrovni, uznávám jej více, líbil se mi méně. Mam obrovskou chuť dát za tři, 4 s odřenýma očima... (29.01.2006)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Tak jako... Horor to neni v žádným případě. Nebál sem se ani jednou, ani jednou sem se nelek... Herci standartní, ale ty záběry. Krásné, dlouhé záběry, kdy kamera jede nad vodou (bohužel připomínají kubrickovo Osvícení) a hudba, která ovšem zní trošku jako z Psycha, a Shyamalanových znamení... Nic nového pod sluncem, a několik okamžiků dobrý film neudělá. (30.01.2006)