F. L. Věk

Režisér Filip má svůj osobitý styl - zdlouhavý,unylý,neakční,občas až nudný. Seriál F.L.Věk je toho nejlepším důkazem. Scénář Otty Zelenky je,možná či právě díky tomuto unylému stylu,málo dynamický a ani plejáda kvalitních herců nedokáže pod vedením pana Filipa probudit seriál z jeho unylé ospalosti.Korunu všemu pak nasadili tvůrci seriálu hojnými a často velmi dlouhými hudebními,pěveckými a divadelními vstupy,které značně narušují plynulost děje a jsou pro diváka,který prahne po příběhu a akci,značně otravné.Dalším velmi rušivým elementem,jinak velmi povedené výpravy včetně jednotlivých rekvizit,je líčení očí pražských dam,konkrétně sester Butteauových ve stylu šedesátých let 20.století.Půlmetrové umělé řasy zalité do tučných černých očních linek určitě nepatří do doby konce 18.století.Paula (Jana Brejchová) vypadá v některých záběrech spíše jako sexbomba a la Brigitte Bardot než jako měšt´anská dcerka z konce 18.století...Pár povedených scén si ráda časem připomenu,ale u kompletního seriálu se už nudit nemíním. (09.07.2017)

Všiml si taky někdo, že černobílé filmy nejdou pod hodnocení 70%... člověk by se nad tím měl zamyslet. Tenkrát, když se řeklo herečka tak to znamenalo dámu, která dobře vypadá, umí hrát a zpívat a dokonce i tančit. Tenkrát byli diváci asi o hodně náročnější, než je tomu dnes... Je až neuvěřitelné, že každé rajdě nebo blbečkovi, která/ý se náhodou někde mihne a která/ý neumí ani pořádně mluvit natož hrát, říkáme herečka nebo herec. A přesně o tomhle tenhle film je, tady je Radoslav Brzobohatý opravdu Pan herec a nejen on... Nejbrilantnější herecká etuda :o)) (03.01.2010)

Jeden z nejlépe natočených seriálů, navíc z historického období hledání české identity. Excelentní zejména Radoslav Brzobohatý, který podle mě tímto natočil svůj nejlepší počin herecké kariéry. Neuvěřitelně rozsáhlé, co do informací a překvapí i veliké využívání dobových kostýmů. Kdo chce nakouknout pod pokličku základů češství, musí to vidět. (10.07.2012)

Dnes čtenářsky mrtvým autorem strašívali dříve neposlušné studenty. Neprávem; Alois Jirásek ve svých vrcholných spisovatelských výkonech, podložených vlastním odborným vzděláním, dosahuje úrovní minimálně středoevropských. Osvědčený tým tehdejší Československé televize k tomuto základu přidal vlastní tvůrčí přínos, odrážející radostné pohnutí a po 21. srpnu 1968 naopak zklamání a bolest z událostí Pražského jara. Poslední díl tohoto na dobu svého vzniku velkého projektu je vědomě komponován jako přímý nesouhlas s korupcí i kolaborantstvím husákovské a bilakovské prosovětské kolaborace a zrady. Úsvit prvních počátků znovuobrozeného národa je cenný svým pohledem na ty, kteří sice velké myšlenky a všelidské ideály nevytvářejí a ani vytvářet nechtějí, bez nichž však, bez jejich vůle, pochopení, zanícení, étosu nikdy nemohou vstoupit do společenské reality. Malá pozitivní práce! Pojem tolikrát políčkovaný, a přece nenahraditelný! S úctou se znamená a vše to na vědomost dávat ráčí vždy Váš spěšnoved Sýkora (24.08.2007)

Viděno z dnešního pohledu vůbec nechápu, jak se české televizi podařilo natočit něco takového a to ještě ve velmi pohnuté době, kdy vlastenectví nebylo bráno jako přednost. Při televizní premiéře jsem nevěřícně zírala na tento koncert naší herecké špičky, který doplňovala skvostná výprava a skvělá hudba. I teď po 40 letech od natočení tohoto seriálu na mne stejně jako kdysi z jeho klidu a harmonie dýchlo kouzlo starých časů. Tak si tu sedím a nechávám kolem sebe zvolna plynout příběh, v němž skupinka českých vlastenců kdysi dávno bojovala za národní cíle. Můj upřímný obdiv patří Františku Filipovi, který tak bravurním způsobem dokázal dostat na filmový pás obsáhlý román Aloise Jiráska. Myslím, že v naší seriálové produkci nemá konkurenci i když musím dodat, že pan Kramerius, pan Thám i pan Věk by se divili, jak dneska dáváme tomu „češtinovi“ zabrat. (26.07.2011)