Jak se budí princezny

Krásná a sympatická Růženka, sympatické scénáristické nápady, které jdou daleko za standardní pohádkové zápletky (posilování ega prince následníka), pohádková atmosféra a samozřejmě Menšík. Navíc budování vztahu princezna - mladší princ je tu vyloženě lahůdkové (většinou se to v pohádkách odbude dvěma třemi pohledy do očí, tady má láska opravdu vývoj). Možná to má Jan Hrušínský na konci až moc jednoduché, ale ten největší krok stejně udělal hned na začátku cesty za záchranou, když se rozhodl jednat podle sebe a ne podle toho, "co se čeká". Mimochodem má tahle pohádku jednu z nejkrásnějších romantických scén, když se ústřední pár na dálku doplňuje v hudbě - beze slov a přitom to je úžasné porozumění. (24.12.2014)

Tahle „klasika“ mě hodně dlouho míjela. Viděl jsem ji až teď v dospělosti a můj dětský pohled a nostalgie mě v hodnocení neovlivňují. Možná proto, je to jen za průměrné tři hvězdy. Jiné zpracování klasické pohádky beru. Je vždy fajn, když se tvůrci pokusí přinést něco nového. Tahle verze na mě ale působila spíše vlažně. Dobré obsazení nějak nemělo co hrát. Zaujala mě postava sluhy Matěje v podání tradičně skvělého Vladimíra Menšíka a postava rozmazleného prince Jiřího v podání ideálně toporného Jana Krause, kdy to chvilkama zavání až parodií. :-) Zbytek osazenstva spíše průměr a Jan Hrušínský jako princ Jaroslav? Ten byl jako leklá ryba. Suma sumárum občas úsměvná situace v tradičním a jen lehce pozměněném příběhu. (30.03.2022)

Velice milá pohádka, kterou by bylo radno připojit na stejnou úroveň jako ty z 50. let. Plejáda skvělých herců, výborná režie i scénář, jehož jádro sice spočívá v klasickém příběhu o Šípkové Růžence, ale je napsán s řadou dobrých nápadů, mimochodem Jan Kraus jako by hrál sám sebe... A princezna Růženka měla tvářičku možná milejší, než všechny její předchůdkyně... Libuši Švormové přímo sekla role odstrčené sestry - kouzelnice... A pak hudba Karla Svobody, jeho "Jdi za štěstím" je právě z této pohádky... (14.05.2016)

Bývaly doby, kdy se mi tato pohádka zase tak moc nelíbila a trochu jsem se u ní nudil. Ale s přibývajícími roky ji mám čím dál raději. Kromě hezky zpracovaného příběhu o Šípkové Růžence musím zmínit také nádhernou Svobodovu hudbu, jemný humor (i krapet nechtěný v případě hry na loutnu) a komické postavy jako sluhu Matěje, který se chudák nikdy pořádně nenajedl, "udatného" prince Jiřího (skvělý Kraus!), který v mládí prožil snad všechny těžké nemoci včetně kašle a rýmy, a nesmím samozřejmě opomenout jeho bratra Jaroslava, který mi dříve připomínal zvadlou blumu, ale stále víc oceňuju, že je to lidský princ, který má strach! (boření klišé, že musí jít takřka vždy o neohroženého hrdinu) a přitom poháněný láskou překonává všechny obtíže. Slabší, avšak plný počet hvězd. „Práce? To je možná víc než odvaha!“ (18.12.2007)

Další klasická pohádka o tom, jaká neštěstí se mohou stát, když si zvolíte ke sňatku toho druhého sourozence. Ale díky postavám Matěje (vynikající Vladimír Menšík) a prince Jiřího (nádherně narcistický Jan Kraus) je velmi vtipná. Král Dalimil (Jiří Sovák) si místo mocichtivé Melanie (výborná Libuše Švormová) vzal za ženu její mladší sestru Elišku (Milena Dvorská). Prokletím to má odněst jejich dcerka Růženka (mladicky půvabná Marie Horáková s hlasem Nadi Konvalinkové). Tu když chtějí bezpečně schovat sňatkem se samolibým princem Jiřím, který byl v mládí tak sužován rýmičkama a kašlíčkem, jím pohrdne a zamiluje se do jeho bratra Jaroslava (Jan Hrušínský). Jaroslav trápí svého sluhu Matěje nejčastěji hladem, protože ho neustále nutí nonstop provádět nějaké nesmyslné úkoly. Nakonec se Jaroslav s Matějovou pomocí vydají Růženku a tím celé jejich království zachránit. Jaroslav se naučí sešplhávat po laně, plavat a pozná co je práce, neboť práce je možná víc než odvaha. Zkrátka velmi vtipná až ironizující klasická pohádka. (09.02.2010)