Režie:
Věra JordánováScénář:
Dušan PirníkKamera:
Ivo PopekHudba:
Petr UlrychHrají:
Martin Zounar, Linda Rybová, Jiří Schmitzer, František Řehák, Jan Filip, Anna Cónová, Marie Logojdová, Miroslav Rataj, Jiří Čapka, Jan Fišar, Jan Odl (více)Obsahy(1)
Martin Zounar je velikým jedlíkem, který se nebojí královského vojska, čertů ani práce. Chudí manželé marně čekají na dítě. Zoufalý muž požádá o pomoc samotné peklo a čerti mu vyhoví: za devět měsíců se manželům narodí syn Nesyta. Když vyroste, vydá se do světa. Práce se nebojí a nabízí pomoc, kde může, ale všechny odrazuje svou nenajedeností. Nakonec vstoupí do služeb samotného čerta... V pohádce Boženy Němcové má Nesyta pro strach uděláno. Nebojí se královského vojska, čertů ani práce. A jak se má k dílu, má se i k jídlu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Zounar občas tak nesnesitelně přehrává,že je na zabití a hudba "hlavní motiv" je ve filmu slyšet cca 30x,takže ke konci filmu začíná lézt na nervy.Ale i tak oproti dnešním novým českým pohádkám,jde o stravitelný film,kterému hodně pomáhají exteriéry i interiéry z Rožnovského skanzenu. ()
Při pohledu na Martina Zounara by se chtělo říci, že on touhle rolí začínal a když si tak řekl, že mu vlastně strašně chutná, tak proč by "nepapal" dál. A dnes je to na něm vidět, že mu chutná opravdu dost. Každopádně O Nesytovi je pohádka, která rozhodně zapadne. ()
Mě se tahle televizní pohádka líbí. Jednoduchý příběh v kombinaci s přesně padnoucím Martinem Zounarem. Navíc se mi líbí i fakt, že tohle je jedna z naprostého minima pohádek, kdy se hlavní hrdina ve světě ničemu nenaučí ani nevybojuje, ale naopak sám dokáže naučit pracovitosti a pomoci ostatním. ()
Klasická pohádka v televizním hávu, s úděsně přehrávajícím Zounarem. ()
Horší S čerty nejsou žerty, ale docela mě to bavilo. ()
NAivní, příjemná a vtipná česká pohádka, se vším(skoro), co k pohádce patří. ()
Nic moc. S našimi mnohem staršími pohádkami to neobstojí. Člověk by to hned strhal. Na druhou stranu, ve srovnání s novějšími českými pohádkami je to paráda. Takže něco mezi. ()
Celkem vtipné a pro caparty poučné. Ne zrovna příjemný pohled na věčně se tlemícího Martina Zounara bohatě vynahrazuje krásná Linda Rybová. Rozhodně jedna z lepších pohádek porevoluční tvorby. ()
Jak k jídlu, tak k dílu. přísloví, které neplatí. V podstatě zásadní poučení z pohádky : Pokud budeš nenažranej, budeš hodně makat a upíšeš se i ďáblu budeš se mít dobře. Nějak mě pohádka neuchvátila ... ()
Nesympatický Marin Zounar s příšerným fotbalistickým účesem, který postavě Nesyty neodpovídal ani tělesnými proporcemi. Nesympatická nemrtvá Linda Rybová v roli princezny. Jediný, kdo nad tu zoufalost alespoň trochu vyčuhuje je Jiří Schmitzer jako král. ()
Kdyby tam jenom nehrál Zounar... Schmitzer jako král byl super! :) ()
Martin Zounar vyfásne v pekle Luciperův kabát, kde v každé kapce najde nějaký ten krejcárek nebo zlaťáček. Anžto Čerchmant je liška podšitá, bude Zounar vypadat jako vágus dokud kabát nesundá. Takže nasyslí hafo peněz a koupí si princeznu. Všecko už známe z "S čerty nejsou žerty". Tady je to podáno v nudné, dlouhé a nezáživné formě. Hvědzu si zaslouží jen Linda Rybová, bo jí to sluší. ()
,,Buchty, koláče, domácí syrečky, škvarky a koblížky!“ Nesyta je trochu guilty pleasure movie. Zounar jako rázovitý hlavní hrdina, co sežere, na co přijde, nemá chybu. Linda Rybová je roztomilá, no co po ní chtít víc. Jen ten Schmitzer je naprosto nevhodně obsazen jako král. Příběh připomíná S čerty nejsou žerty v televizním podání. Nicméně naivita a jednoduchost děje i charakterů je návyková. Vesničany většinou hrají hrozná polena, co brutálně přehrávají. Je pak radost sledovat staršího pána, jak žebrá u Nesyty o zlaťák, jako kdyby se o to snažilo dítě ve školce. Zmínit musím také chytlavou melodii, která hraje úplně všude téměř celou pohádku. Ke konci jí tak budete milovat nebo nenávidět, možná ale obojí. ()
Není vyloženě špatná. Jen je mi nesympatická a s našimi staršími pohádkami se nemůže rovnat. ()
Příjemná pohádka, která sice úplně nenadchne, ale hlavně neurazí, má jasný a čitelný příběh vycházející z klasiky, slušnou hudbu Petra Ulrycha a pěkné karpatské exteriéry. Klad oproti jiným je např. také v tom, že i malé role hrají, ne jen pobývají na obrazovce. Zounara nemusím a pravdou je, že mnohdy přehrává, což ale vynahrazuje pohledná Rybka. ()
Tak toto je velmi milé pohádkové překvapení. Hned na počátku potěší exteriéry, které k natočení pohádek doslova vybízejí. Mladý Martin Zounar byl ještě štíhlý a jeho bříško možná začalo narůstat právě po tého pohádce. O Nesytovi je jedna z variací pohádek o čertech nebo též Otesánek. Jenže už na začátku příběh trochu postrádá logiku. Když rodiče žádají o syna peklo, čekal bych, že si na oplátku pekelníci přijdou pro Nesytu. Toho ale musí všude odmítnout pro jeho věčně hladový žaludek a až teprve pak mu peklo nabídne službu. Také Nesyta odhalí moc kabátu sám a vlastně jen díky své nevycválanosti, když čertovi prohrabává kapsy. Při svém návratu pak pohádka odkazuje na charakter lidí. Ti se ho sice bojí pro pár šmuh na tváři, určitě by si maskéři měli dát víc záležet, ale na druhé straně za ním chodí velmi ochotně, když vysolí prachy na dřevo. Tedy přesně jako v životě, máte-li peníze, máte i přátele, do té chvíle na vzhledu nezáleží. A totéž platí pro marnivou princeznu. Král sice nemá na plat pro své zaměstnance, ale společně s princeznou myslí jen na to, kde sehnat prachy na její nové šaty. A zatímco běžní obyvatelé vsi jsou dotováni pouze, když se nějak přičiní, což je jistě správné, vojáci se mohou válet v ležení a nic nedělat, což Nesytovi bohatě stačí. I Linda Rybová se zrovna moc nezeškaredí jen několika šmouhama na tváři. Přesto mezi velkým počtem televizních pohádek je to jedna z těch milých, které si rád připomenu. ()
Ačkoliv je scénář zčásti okopírovaný z pohádky S čerty nejsou žerty, tak většina díla je naštěstí originální. Věrohodné provedení s tou pravou pohádkovou atmosférou, výborný výkon Martina Zounara, hezké scény s jedením a pracováním Nesyty, žádné zbytečné efekty ve stylu pohádek dnešní doby. Pro mě určitě jedna z nejpovedenějších posametových pohádek. ()
Za ten soundtrack 1 hvězda a za tu príma jizvu na Zounarově líbezném ksichtu 2. ()
Jeden hudební motiv táhnoucí se celým filmem, mě budil ze spaní ještě měsíc po shlédnutí. A ještě k tomu Zounar.... no prostě "herec", kterého přímo a nebojím se použít expresivnější výraz....nemám rád :). ()
Pohádku jsem nesledoval, to moje dražší polovička, ale zaujalo mě, jak Petr Ulrych dává v hudbě prostor fagotu - to není právě nejčastější sólový nástroj. ()