Šedá zóna

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

Filmový počin zaujímavý a určite právom patrí do zlatého fondu vojnovej kinematografie o koncentračných táboroch, i keď nedosahuje kvalít tých najlepších kusov. 4* však dávam za poslednú polhodinu, pretože nad zvyšok v podstate priamočiareho, jednoduchého i keď pôsobivého remesla ju povyšuje myšlienka - fascinujúca obrátená optika, keď vo vyvražďovacej mašinérii, kde denne zomierajú tisíce ľudí, je odrazu jedna duša navyše... Táto kauza bezmenného maďarského dievčaťa dáva filmu punc originality na pozadí takmer dokumentaristickej snahy o zachytenie atmosféry "privilegovanej štvrte" v Birkenau. Pokiaľ ide o tú vernosť, nemôžem si pomôcť, ale vždy mám pocit, že Američania nikdy nedokážu zachytiť realitu holokaustu tak ako európski filmári (výnimka je Schindlerov zoznam), čo extra platí pre televízne produkcie. Uprising ma pobúril hlúpymi detailami, ktoré ničili celý dojem a také Diablove čísla boli už úplne primitívne. --- Len na okraj: film som pozerala s dabingom a na záver som si všimla čudný preklad písaného epilógu - "v Auschwitzi sa vystriedalo trinásť sonderkománd, dvanásť sa vzbúrilo" - čo je nielen nelogické, ale aj dosť divné, keď ste práve dopozerali film venovaný tomu *dvanástemu* sonderkomandu, v ktorom sa jasne hovorilo, ako sa sonderkomandá striedali a k tomu vidíte v texte napísané *twelfth*. Veď to nemá logiku. Vtedy mi napadlo, či aj inde neboli pokazené preklady, mala som nejasný pocit, že niektoré vety v dialógoch mi celkom nedávali zmysel. (19.04.2011)

Málokdy je válečný film jen depresivní. Depresivní je totiž slovo, nad kterým vojáci kolikrát nestihnou přemýšlet. Jenže když se film odehrává v koncentračním táboře, je vše okamžitě naopak a ještě hůř než se dá čekat. V Šedé zóně, která se víceméně odehrává dle částečných skutečných událostí není nic radostného. Na koncentračních táborech nemůže být nic radostného. Například v Hartově válce se vojáci snaží trochu s nadsázkou uvolnit napětí. V tomto filmu to nelze. Vše je totiž tak depresivní, že se to s ním táhne od začátku až do konce. Zde nenaleznete nic pozitivního, protože se snaží co nejblíže zpodobnit atmosféru koncentračního táboru, jako se pokoušel málokterý film. Na to jaký měl nízký rozpočet se mu to podařilo. Sice to není bůhví jaký zázrak. Ale na zpodobnění něčeho, co tenkrát překvapilo nejednoho Spojence, je toto všechno naprosto postačující. --- Člověk se může sám zabít. Je to jeho jediná volba. (14.10.2007)

Pomerne siahodlhé dialógy a hádky zdržujú a zdržujú. Najviac tým trpí začiatok filmu, kedy sa ani neoslovujú menami, takže som netušil, kto je kto. Šedej zóne proste niečo chýbalo. Nie som schopný presnejšie špecifikovať čo. Veľmi slušné herecké výkony, prekvapivo dobré obsadenie a až na pár výnimiek viacmenej presvedčivé kulisy. Film sa dosť vliekol (už to je vždy výstrahou) a hlavne vo mne nič nezanechal. Určite je to škoda, pretože ide o vďačnú tému. Škoda, že sa ale tvorcom nepodarilo túto určite silnú tému spracovať lepšie. Film sa síce snaží pravdivo vykresliť brutalitu v pracovných táboroch, ale celá táto snaha vyznieva akoby do prázdna. Cez to si myslím, že záujemcovia o históriu 2.svetovej vojny si tento snímok ujsť nenechajú. (08.10.2019)

Názorně didakticky zpracovaný obrázek koncentračního tábora pro Američany. 1) Po celý film mě provázel podivný pocit jakési nepatřičnosti. Rozhovory, které vede šéf koncentráku s židy, mi přišly hodně mimo mísu._____ 2) Na druhé straně očividné nelogické chování esesáků i vězňů lze snadno přičíst na vrub extrémním situacím, kterým byly obě strany vystaveny. Míra otupění musela být velká nejen u vězňů, ale i u jejich věznitelů._____ 3) Jinak mi ovšem film přišel docela zajímavý včetně těch zvláštních dialogů._____ 4) Nabízí se srovnání se Saulovým synem. Oba filmy mají stejný námět, ovšem v kvalitě a přesvědčivosti zážitku je mezi nimi propastný rozdíl._____ 5) Podkladem filmu jsou paměti dr. Miklose Nyiszliho, kterého Mengele určil za hlavního patologa v Osvětimi. Krematoria II a III (ve filmu I a II) byla vystavěna v 90% velikosti kousek od Sofie._____ 6) Dobrý postřeh: Trevor*. (09.05.2019)