M*A*S*H

Seriál už mám prokoukanej skrz na skrz a tak jsem se rozhodl věnovat i původnímu filmu od Roberta Altmana. Jenže ouha. Ze zvyklostí ze seriálu mě film neuvěřitelně zklamal. A stal se pro mě diváckým mučením. Po celý film jsem se pobavil snad jen třikrát nebo čtyřikrát. Filmové postavy jsou jaksi umělé a nedokázal jsem jim přijít na chuť. Ze seriálu jsem byl zvyklý proplouvat od vtipu ke vtipu, jenže film má pomalé tempo a ztrácí na svém homoru. Ještě, že si náladu můžu zvednout seriálem. (19.10.2008)

"Frank Burns je hrozba. Pokaždý, když mu umře pacient, řekne, že je to vůle Boží, nebo vina někoho jinýho." Válečné šílenství se dá docela dobře zvládnout, když má voják slabost pro hvězdy a pruhy, sadistické sklony nebo smysl pro humor. A právě na humoru při uvádění pacientů do stavu, ve kterém je může nepřítel znovu zabít, je postaven MASH 4077. Já jsem tedy asi jako všichni viděl nejprve seriál, takže musím smutně konstatovat, že není Pierce jako Pierce, Frank jako Kuní ksicht, Margaret jako Hrma a snad jen Radar je tak trochu jako Radar. Tahle korejská válka je zkrátka mnohem realističtější než ta seriálová sranda, ale já zábavu určitě potřebuju k životu víc než válečnou realitu. (07.02.2017)

Co říct? I když je M.A.S.H. rozhodně kvalitním filmem, rozhodně nedosahuje kvalit pozdějšího seriálu a díky jeho úspěchu byl taky téměř vymazán z paměti všech, kdo měli šanci ho někdy shlédnout. Příznivci seriálu budou možná taky poněkud zklamáni trochu jiným uchopením hlavních postav, které jim vtiskli herci jako Sutherland, Gould a nebo Duvall. ***Věděli jste, že: Robertu Altmanovi připadla řežie filmu až poté, co odmítli Stanley Kubrick, Sidney Lumet, William Friedkin a mnozí další.// Eliot Gould a Donald Sutherland získali běhen natáčení přesvědčení, že Altman je blázen a že by měl být umístněn do ústavu. Konflikt zašel tak daleko, že si oba herci byli stěžovat ve studiu a údajně se marně snažili prosadit, aby Altman dostal padáka.// Nápad propojit scény hlášením z táborového rozhlasu vzniknul až poté, co Altman přinesl do střižny nesourodý shluk zdánlivě nesestříhatelných skevencí se spoustou krve a obscénního humoru.// Jelikož Altman patřil k velkým odpůrcům války ve Vietnamu, dělal vše proto, aby publikum zmátnul a přivedl je k názoru, že jde o Vietnam. Ze scénáře tak byly odstraněny všechny narážky na Koreu, a dokonce se záměrně manipulovalo s reáliemi. Například když Hawkeye doprovází Ho-Jona do Soulu k odvodu, vidíme kolem spoustu lidí v trojúhelníkovitých kloboucích, které jsou typicky vietnamské a v Koreji se nepoužívají, ostatně podobně jako jméno Ho-Jon.// Slavná píseň z úvodu titulků "Suicide is Pain" měla být původně použita pouze ve scéně zubařovy sebevraždy a Altman ji považoval za tak nedůležitou, že napsání textu svěřil svému čtrnáctiletému synovi Michaelovi. Ten chtěl jako provizi za svou práci kytaru, byl však místo toho Altmanem donucen podepsat smlouvu s tentiémami jako každý jiný a nakonec na filmu vydělal mnohem víc peněz než jeho otec.*** (15.03.2007)

Divná věc... MASH je v podstatě bláznivou, značně zběsilou komedií, která svou komikou nemá daleko například k "Bažantům" nebo "Sedmé rotě", ale přitom je natočena s takovým perfekcionismem a pochopením reálií, jako by se jednalo o "vážně míněný" válečný film. Svým "podvratným" vyzněním velmi silně připomíná především Hlavu XXII, byť není tolik existenciální. Zároveň lze říci, že jakkoli je mladší stejnojmenný seriál formálně dosti odlišný, ve filmu je ukryto téměř vše, co se pak v seriálu jednotlivě "pitvá po epizodách". Z tohoto hlediska rozhodně hodnotím film výše než seriál, jakkoli i seriál je výborný, ale chtě nechtě, je pouhým odvarem filmu. Brilantní je filmový MASH herecky, režijně, neuvěřitelně živou a autenticky působící kamerou i pozoruhodnou zvukovou režií. Nevím jak vám, ale mě tenhle koktejl divácky až neuvěřitelně vyhovuje. Celkový dojem: 85% (14.12.2011)

Zvláštní atmosféra.. Film, odehrávající se v Korei v době Korejské války a přitom se tam o válce vlastně nikdy nikdo ani nezmíní. Ano - pořád jsou na operačním stole rozmasakrovaný vojáci, ale ani slovo o válce. To ještě víc zobecňuje protiválečný nádech filmu a výsměch armádě, což lze tudíž aplikovat na jakoukoliv válku. Ať už autor knižní předlohy je nebo není zastáncem války v Korei, je podsatné, že se vysmívá vojenské hierarchii a militantům. Celou dobu jsem se přihlouple usmíval žertíkům hlavních hrdinů. Fotbal ale dostal (pro mě) nepochopitelně dost prostoru. Závěrečné titulky jsou lahůdka:) PS: Se seriálem se to ani nepokoušim srovnat, to prostě nejde. Společné to má máloco..jména postav, místo a čas. Toť vše. Mám rád obojí - nezávisle na sobě. (07.04.2008)