Možná přijde i kouzelník

Kaiser, Lábus a Korn tu rozjíždí celkem zábavnou zábavu, což nebývalo a dnes už vůbec není zvykem. Myslím tím televizní zábavu. Vyhýbají se celkem často estrádním výstupům, což je víc než dobře a některé jejich scénky jsou kultovní dodnes. Trochu mi tahle trojka místy i připomněla Monty Pythony, ale jenom tak kousíček. (29.12.2007)

Tyhle estrády patřily za komára k vrcholu televizní zábavy, ale dnes už jsou považovány za pokleslý způsob humoru. Stačí se kouknout o Silvestru na nějakou novodobou verzi a uvidíte, jak moc je to už dnes přežité. Plně to hoví mé teorii, že humor se generaci od generace mění a co bylo směšné tehdy, není již směšné dnes (vyjma géniů - Charlie Chaplin, Vlasta Burian aj. - ale génius je vždycky nadčasový). Estrádní křepčení v Kouzelníkovi bylo samo o sobě dost pokleslé už tehdy, mnohdy připomínalo neblaze proslulý Ein Kessel Buntes, ale z nedostatku skutečně kvalitní zábavy to tehdá byla jako největší pecka. A možná taky proto, že se tam občas objevil skutečně nadaný komik (třeba Jiří Wimmer). Anebo proto, že jsme národ buranů a pořád máme radost, že do vsi zavítal cirkus, kde se budou šašci kopat do zadku. Čas trhnul oponou a není jistě pouhá náhoda, že Kaiser s Lábusem se už po roce 89 jako komici neuchytili a Jiří Korn začal provozovat ta nepojmenovatelná zvěrstva, aby se uživil. (04.08.2011)

KOUZELNÍK se stal ve své době pozitivní variantou vůči tradici ztělesněné jmény Vladimíra Dvořáka, Zdeňka Podskalského (jeho režie by neměla mýlit) a nástupem generace kdysi liberecké Ypsilonky. Ohlasy na pořad přesvědčují o tom, že špičkové písně doby (s charakteristikou úrovně tanečních čísel souhlasím) zřejmě neprolomily generační horizont svého časového publika. Vtipy, skeče, gagy však zůstávají, některé zřejmě i zlidověly. Pokud jako pamětník dostanu chuť tento kvalitní seriál kritizovat, vybavím si různé show polistopadové doby a svou potřebu v tom okamžiku ztrácím. Nelze totiž srovnávat nesrovnatelné právě tak jako nemá smysl ronit slzy nad fatálním úpadkem a převažujícím neprofesionálním primitivismem lidové zábavy v polistopadovém období. (27.01.2008)

Další jednogenerační záležitost. Nebo snad vtipné jen pro určitý věk nebo povahu? Jasně si pamatuju, jak jsme se u toho za starých časů smáli ("napuosto noumální," zkouška dějepisu atd.), ale dneska mi podstatná většina scének přijde dost prvoplánových, slabých a někdy až trapných a zbytečně vulgárních a nevydržím se na ně koukat. Co se stalo? (11.08.2009)

s odstupem jsem viděl dva díly...Silvestr 85 a Vánoce 86...druhý je o něco slabší, má pomalejší tempo a trochu víc tlačí na pilu při klasických hudebních číslech...ale ten první............když člověk vidí v různých archívních pořadech osekané samostatné skeče, tak se možná baví, ale je připravený o celek, kontext...ten pořad se vymykal právě tou komplexností pojetí, celkovou anarchičností zapojenou nejen do dílčích scének, které byly oddělené od "vážných" hudebních vystoupení, ale do širšího rámce...humor průrustal do celkové výstavby pořadu, od základního scénáře, po střihovou skladbu...na velké ploše se tu často uplnatňoval princip gagu ( baba opakovaně hledá Fafejtu) nebo absurdně úsečných výstupů ( Otakar Brousek a poudačka o šroubku...) seřazených za sebe bez většího dramaturgického smyslu ( proto je to taková prdel :))...na svojí dobu neuvěřitelně živý, odvážný a dodnes v kontextu tuzemského televizního vysílání s máločím srovnatelný... (18.11.2011)