Tarzan

Když jsem zhlédla intro na YouTube, bylo to jako návrat do dětství, kdy jsem ještě neviděla, že Tarzan vypadá jako pornoherec, každá záporná postava je přeprsklá karikatura, zvířata jsou jak vypuštěná z dětské zoo a ta opice je k smrti odporná (nesnáším opice všeho druhu, nenávidím rádoby chytré a roztomilé opice a zatmívá se mi před očima z opic v oblečcích - aspoň že ten neměla). Guilty pleasure mého dětství, spolu s Knight Riderem a Ztraceným světem. (13.01.2011)

Jako malej jsem to dost sledoval. Už tenkrát jsem z toho měl divný pocit. Jelikož jsem měl vždy rád povídky o Tarzanovi, četl ho atd., vydržel jsem u toho poměrně dlouho. Leč byla to slabota. Oproti románovému Tarzanovi, byl tento hezoun poněkud civilní a bezzubej. Jen si tak žil ve své chýši někde na stromě, občas přišel zachránit Jane. Po pár dílech stále dokola mě to už pěkně štvalo. Prostě na nic. Nejvtipnější byly vypilované rozhovory mezi Rogerem (vedle Tarzana byl za troubu), Tarzanem a Jane. Většinou založený na tom, že Rogerovi se porouchal auťák a musel do města pro šroubovák, aby ho Tarzan mohl zachránit z rukou zlé bandy pytláků. Taky mě štvala věčná přítomnost šimpanze Chita, kterej by se hodil spíš do závěru Televizních novin než ke gorilýmu mládenci. Vidět to dneska……Velebnosti, jdu blejt. (24.08.2011)

Vskutku nenáročná kanadsko-mexicko-francúzska (ehm) koprodukcia. Zaujímavý nápad umiestniť Burroughsovu legendu do súčasnosti nemá v praxi žiadne uplatnenie, akurát čo sa občas mihne lietadlo alebo džíp. Zlepšilo by sa to, keby sa dej odohrával v starej, zahmlenej džungli s tajomnými indiánskymi kmeňmi a podrazáckymi cudzincami, páchnucimi lacným chľastom, lenže z tohto seriálu razí nízkorozpočtovosť v každej druhej scéne. Našťastie každý diel trval len "sitkomových" 30 minút. Vtedy, keď Tarzan štartoval na našich obrazovkách, sme ho však negatívne nevnímali. Naopak, bol to megahit, ktorý sme zbožňovali, od zaručene (ne?)komickej opičky Čity a namakaného Wolfa Larsona cez valeriagolinovskú Francúzku Lydie Denier až po sympaťáckeho černocha Malicka Bowensa. Niečo na spôsob obdobne VEĽMI nenáročného Pod africkým nebom (alebo Strateného sveta s Willom Snoweom). (29.10.2005)

Klasika mého dětství, kterou jsem ve školní družině první nebo druhý třídy, společně s ostatními stejně postiženými opomily se zatajeným dechem sledoval. Vychovatelky se málem psychicky zhorutily když jsme napodobovali Tarzanův řev z tohodle seriálu. A na rozdíl od většiny zde hodnotících se nebojím přiznat že mě to bavilo (ten seriál-)). (17.01.2011)

Já vím, že by to byl dneska čistý odpad, ale náhodou jsem narazil na youtube na tu znělku, vzpomněl jsem si, jak jsem ten seriál miloval a že jsem ho tu zapomněl zhodnotit. Byla to ta doba začátků Novy, kdy jsme na ní skoro každý koukali úplně na všechno a Tarzan...toho jsem prostě nesměl prošvihnout. Ta znělka mi prozradila, že je to blbost, ale zároveň mi připomněla všechny ty téměř zapomenuté scény, to čekání, kdy se zase Tarzan zhoupne na liáně (něco jako v Knight Riderovi čekání na Kita). A možná zde a v seriálu Volání divočiny, by se daly dohledat prvopočátky mého poněkud podivného vztahu ke zvířatům...a ne, zatím s nimi ještě nesouložím. (31.08.2008)