Panika v Needle Parku

Tenhle film je naprostým opakem toho, co svým divákům předvedl Aronofsky ve svém slavném snímku Rekviem za sen. Tam, kde je Aronofsky pozérský a ždímá z diváků emoce, kde se dá, za pomoci laciných triků videoklipařů (ano, nemůžu si pomoct, mám k jeho stylu zakořeněný odpor:-) ), tam je Panika v Needle Parku civilní, autentická, naprosto přirozená, téměř dokumentární a ve své jednoduchosti a střízlivosti nesmírně účinná. Postupný rozpad osobnosti, otupování citu a redukování své existence na shánění a požití další dávky zachycuje pomocí přesně vybraných detailů a ukazuje, že svět feťáků je ubohý a točí se v bludném kruhu, ze kterého není východiska. Zároveň je to snímek o velké lásce a uměleckých ambicích, které se utopily na lžičce se zakalenou tekutinou a v injekční stříkačce. Pro mě jeden z nejlepších a nejpůsobivějších filmů z feťáckého prostředí. Celkový dojem: 95 %. (01.06.2011)

Tenhle film má jedno výrazné plus v moři mnoha mínusů - Al Pacina, který, velmi jednoduše řečeno, prostě hrát umí. Je to trochu škoda pro jeho hereckou partnerku Kitty Win, protože ačkoliv její výkon nebyl špatný, je Al Pacinem výrazně zastíněna. Prostředí feťáků se podařilo zachytit bez zbytečně brutálních výjevů, přesto však velmi přesvědčivě. A ty mínusy? Bohužel jsem se u toho velkou část stopáže nudila. Když jsem přemýšlela proč, došla jsem k závěru, že to nejspíš bylo příběhem, který místo věcí, které by mě zajímaly, řeší něco zcela jiného. Velká pozornost je zaměřena na vztah dvou hlavních postav, ovšem dynamika vývoje tohoto vztahu mi vyloženě nesedla - spousta věcí se děje strašně skokově, čemuž navíc vůbec nepomáhá to, že příběh je místy až zbytečně komplikovaný. Lépe to vysvětlit neumím, ale snad se s tím nějak poperete :). (21.05.2012)

Patrně jsem poněkud zpanikařila, když jsem myslela, že je nezbytně nutné toto feťácké drama vidět... možná sedět v kině sedmdesátých let, vyjdu s popelavou tváří, ale tady, teď a po bezpočtu romantických sond do stojatých smažkovských vod, jsem daleka zděšení. Spíš než cokoli jiného mě pobavilo, co se fetka Bobby naběhá a nashání - jako nějaká viktoriánská hospodyňka :-) a taky se mi líbily skřípavé zvuky New Yorku, žádné vztahové překvapení se však nekonalo - když se jeden veze, druhý nemůže jít pěšky, leda opačným směrem... zkrátka, nastavené zrcadlo časem osleplo a tuto skutečnost nemůže zvrátit ani Al Pacino, i přesto, že mu v očích ještě nesídlila ta nadherecká namachrovanost. (28.07.2014)

Al Pacino je ten nejkrásnější feťák, jakého jsem kdy viděla:) Jak už tu někdo psal, ani feťák by to nedokázal zahrát lépe. Aneb zde, v Panice v Needle Parku, započal svou cestu jeden z nejgeniálnějších herců filmové historie. Kitty Winn je sympatická, i když v některých scénách bych jí nejradši vlepila. Krásná scéna na ulici, když jí Al vezme hlavu do dlaní, podívá se jí do očí a zeptá se, kdy si vzala poprvé. (21.01.2012)

Drogy jsou špatné, áno? Fajn, tak tohle není ani zdaleka taková sláva, jak by se mohlo zdát podle zdejších nadšených reakcí. Ano, Al Pacino dokazuje, že byl vždycky skvělý herec, a příběh skutečně je depresivní, ale nemá žádný spád, žádný tah na branku. Dokumentární styl se spíš podsouvá, když se to zrovna režisérovi hodí. Naopak se spíš vyžívá v jakémsi zvláštním postupu - Zničehonic posunout děj o hodně dopředu. Příklad: Bobby se vydá na svůj první kšeft - střih - sprchuje se ve vězení. Poprvé mě tohle trochu zaskočilo, ale spíš mile překvapilo, později už mě to otravovalo. Návštěva věznice totiž pak vypadá ve stylu, že člověk na pár dní odejde a pak se vrátí. Hotovo. Vypadají a chovají se úplně stejně a silně závislí si tam ty drogy asi nějak ošéfovali, tohle se neřeší. Řeší se spíš hlavní pár, který je už ale od začátku na slušném dně, takže žádný velký dramatický sešup se taky nekoná. Upřímně řečeno mám z filmu pocit, že se snaží být jen za každou cenu hrozně autentický a šokovat... to ale zůstává někde na půl cesty. Špatné pocity budete mít spíš ze samotného tématu, zpracování v jejich vyvolávání nijak extra nepomáhá. (6/10) (17.09.2009)