Donnie Darko

Podobné hry s osudem, podvědomím a neznámem v sobě skrýají dvě úskalí: dá se za ně krásně schovat jedno velké nic (popřípadě domýšlet úplně čímkoli) a zážitek z nich výrazně ovlivňuje váš vztah k oněm věcem a vlastně i k sobě samému. Víc než kdy jindy záleží, jestli s filmem (tvůrcem) komunikujete na stejné frekvenci. Proto jsem po přečtení nejrůznějších reakcí velmi rád, že se mi do ruky dostala hned režisérská verze a já mohl film vnímat daleko víc jako psychologický příběh, zajímavě ozvláštněnou hru s osudem a ne jako děravou mozaiku, kterou bych asi tentokrát neměl chuť nijak doplňovat. (01.07.2007)

Donnie Darko se mi hodnotí hodně špatně. Trvalo mi hodně dlouhou dobu, než jsem dokázal do snímku proniknout a naplno si jej uživat. Jakožto kultovní snímek samozřejmě netrpí absencí geniálních scén, ale na druhou stranu se rozjíždí velmi pozvolna. Jake Gyllenhaal hlavního hrdinu zahrál naprosto dokonale, ve filmu se mu nikdo nevyrovná. Cením si dokonce i Frankova kostýmu, který vypadá jakoby jej tvůrci ukradli z nějakého nízkorozpočtového béčkového hororu, což mu dodává na hrůzné autenticitě a dotváří tak atmosféru a celkové vyznění snímku. Hodnotil bych jako slabší průměr, ale kvůli jedné velmi povedené scéně si Donnie zaslouží plnohodnotné průměrné ocenění. Pokud někoho zajímá, kterou scénu mám na mysli, tak vězte, že je to ta s Patrickem Swayzem, ve které přednáší ve škole a Donnie tam všem do obličejů vykřičí pravdu. To je jedna z nejskvostějších scén, jakou jsem měl kdy možnost vidět. Z celkového pohledu mám z Richarda Kellyho nepříjemný pocit jakéhosi pseudorežiséra, který sahá mnohem výše, než by měl. [TOP 19/11 86%] (30.09.2006)

Když vedle Donnieho postavím Southland Tales, nestačím se divit, do jakých sra_ek Kelly kvůli svému nabubřelému egu zabředl. Oproti té pseudofilozofické ptákovině o všem (a přitom o ničem) je tohle vážně geniální záležitost. Sama o sobě mě ale zase tolik nefascinuje. Gyllenhaal je jednička, scénář s přibývajícím časem příjemně překvapuje až šokuje a Kelly režíruje jako ostřílený mág, avšak ačkoliv jsem se tzv. nechal vtáhnout po nějakých deseti minutách, pomyslný "kultovní" háček do mě Donnie nezasekl, byť se snažil ze všech sil. Možná na druhý pokus... za den, měsíc, rok... kdo ví. Konec světa se přece neblíží. ;) (19.05.2009)

Možná je to mnou, tím, že mi utekl začátek, a občas jsem stěží rozuměla, ale nějak nevím, co je na tom tak úžasného. Určitě je to originální, psycho momenty jsou zajímavé, Donnie jako vzdorný mladík vtipný a zároveň k pláči, ale já na tom bohužel nic moc nevidím. Někdo tu zmínil, že je Donnie Darko filmem, který divák možná stráví lépe až po dalším shlédnutím, takže mu dám určitě ještě někdy šanci. Teď jsem však zmatená a nejsem si jistá,co si o tom myslet. (09.01.2012)

Dlouho mi tenhle „kult“ unikal, ale jednoznačně nejsem v divácké obci, která Donnieho Darka bezezbytku vynáší do nebes. Kult si představuju jinak, jednoznačnější pojetí je pro mě docela zásadní aspekt. Interpretací jest zřejmě celá řada, já sice nezastírám, že v době natáčení teprve šestadvacetiletý režisér Richard Kelly napumpoval tuhle látku úchvatnou atmosférou, ale na druhou stranu není Donnie Darko tím, co bych rád viděl znovu.. Problémový introvert Donnie trpí podivnými stavy, srovnatelnými s paranoiou, a tak není úplně od věci, že mu imaginární týpek s králičí maskou oznámí přesný datum konce světa. No, ocenit lze určitě roztodivné postavy tohohle ospalého města kdesi ve Virginii, které do vyprávění mají co říct a zejména pak herecké výkony (sourozenci Gyllenhaalovi, Jena Malone, netradičně obsazená Drew Barrymore nebo Patrick Swayze), ale jako celek mě místy zbytečně natahovaný film do kolen rozhodně nedostal!! (29.07.2009)