Pomaľované vtáča
The Painted Bird
Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Recenze (680)
Zůstalo to bohužel celé tak nějak mezi... technické zpracování a především kamera jsou skvělé, tam se filmu nedá nic vytknout. Problém mám asi trochu s osobou pana Marhoula, což bude zapálený a schopný člověk, manager, ale měl by zůstat třeba jen u "produkce", protože bohužel není moc dobrý režisér a hlavně ani vypravěč (scénárista). Jeho filmy pak zůstávají vcelku povrchní a plytké a to i když si vybere kvalitní předlohu nebo zajímavé téma. Bohužel v Nabarveném ptáčeti bylo plno explicitně násilných scén, které na mě ale vůbec nepůsobily jak asi dle pána autora měly a byly spíše nechtěně komické a trochu až sebeparodické (příklad mlynáře a vydloubaných očí... to bylo trochu jak od Švankmajera). Navíc je celý film strašně roztříštěný a stává se z něj tak jen přehlídka scén(ek) samoúčelného násilí, které po nějakém čase začnou dokonce člověka nudit a vůbec ne šokovat. Bohužel, potenciál tu byl určitě daleko větší a asi právě "díky" příliš vysokým ambicím pana Marhoula (produkce, scénář i režie) je z toho "jen" průměrný ARTový film. Nicméně má veškeré mé uznání, že takový film/projekt dal dohromady a s takovým hereckým obsazením. Jen si i na tu uměleckou část měl najmout někoho kdo opravdu umí a má pro to cit. A mohli jsme tu mít opravdu skvělý film. Takhle prostě :oT ()
Chápu, že to mělo být z války, takže asi nic veselého. Ale… Scénárista by potřeboval vyšetřit !!! Nejdříve místní vyšinuté děvce za trest strčí skleněnou láhev mezi nohy a následně do ní kopnou, aby se rozbila. Poté se kluka ujme nějaký pedofil. Další zneužití kluka udělá nadržená ženská, která neuspokojená (jazyk jí nestačil a kluk je mladý na erekci) obcuje s kozlem. Když k tomu přidám třeba vydloubnuté oči soka a další fatality, tak mám opravdu pochybnost o tom, kdo tohle vymyslel. :-) Samozdřejmě, že je tam často sex, zabíjení, mlácení dospělých i dětí. Když to sečtu a odečtu, tak herecké výkony jsou super. Délka filmu je opravdu moc. Mluvené scény minimální. Ale uchylárny tedy až moc. Už tam chyběla jen nekrofílie. ()
Udělané je to pěkně jen to trochu působí jako sled samoúčelných morbidností a násilností. ()
Téměř dokonalé zrcadlo odporné české společnosti. Níž než 4* dávají jen ti burani, co se v tom vidí a nedokáží se s tím smířit. ()
Barevné ptáče, cože? Marhoul tak moc prahnul po nějaké té ceně, až natočil tuto nenabarvenou sračku, která se může líbit jen těm největším filozofům zaregistrovaným na ČSFD. Že se čeští akademici (celí vzrušení (po)hlavně z vizuálu) zbláznili, o tom svědčí fakt, že Vašíkovi udělili trojí pomazání, např. i za "Mimořádný počin v oblasti audiovize". Vláčila moc nemusím, ale kdyby viděl, jak se Vašík snaží o kopírování jeho stylu, tak by ho určitě v hrobě lopatou obraceli. Ano, dávám odpad jako protiváhu těm intelektualistům, kteří mají toto veledílo v oblíbených. Aneb trochu negace (jen tak z legrace) "Radek99": Pane Marhoule, díky! Díky za to, že jste nás nevrátil na mapu světové kinematografie. Jako už tolikrát, jsme my Češi nenatočili světový film. Opravdu díky za těch 11 let příprav, filmová adaptace nelegendárního Kosinského románu se vám nepovedla nad očekávání, nestálo to za to. Takový neoriginální mix, trocha ze Spielbergova Schindlerova seznamu, Tarkovského (čili oIIo - pozn. redakce) Ivanova dětství, filmů Pavla Pawlikowského (jehož Ida mě unudila xmrti aneb další oIIo), Tarrova Turínského koně (kterého jsem radši nesledoval na základě erudovaného verbalova komentáře)...jen nejde o snímek spirituální, ani se spiritualitou pracující, ale o snímek ryze protiválečný a hlavně je to sračka na entou. A to, co provádí s kamerou pan Smutný, je nedechberoucí! Mám vlastně jen dvě výhrady - dost přemrštěnou stopáž a ty otřesné české postsynchrony, jinak je to nevycizelovaný klenot! A škoda, že film nebyl ještě syrovější a naturalističtější v duchu své literární předlohy, ten humbuk kolem jeho údajné brutality je umělý a nepochopitelný... Co je nepochopitelné, je tvůj obdiv k takovýmto shitům. Není snad pro někoho zajímavější článek: Jak uvařit těstoviny: 8 chyb které děláme nejčastěji, nebo třeba takový Doom Eternal? ()
Nehodnotím, neviděl jsem většinu filmu. Souvisle jsem dal prvních 35 minut. Tolik zla v tak krátkém čase ... stačilo. Rychlým přetáčením jsem zjistil, že jsem dobře udělal. Tenhle film celý nedám. Pak jsem se podíval ještě na 20 závěrečných minut a pro představu stačí. Kvalitní filmová práce, skvělý výkon hlavního představitele, ale velmi kruté a plné ryzího a upřímného zla. Kdo na to má žaludek, prosím ... Já nenalézám důvod k plnému shlédnutí. ()
I přes příšernou stopáž jsem si k hlavnímu hrdinovi žádný vztah vybudovat „nestihla“. Přišel mi, jak kdyby to všechno, co se kolem něj děje, sledoval na plátně stejně, jako já. Postavy v krátkých epizodkách se střídají tak často, že si k nim taktéž vztah vybudovat nelze. K nočním záběrům aby si jeden vzal křišťálovou kouli, bez ní těžko zjistit, co se vlastně děje. Tenhle film tak považuji jen sbírku brutality a ta jedna hvězdička je z lítosti… ()
Příběh malého židovského chlapce, který po smrti své tety putuje nehostinnou krajinou východní Evropy, zmítané válkou a na vlastní kůži poznává zlo, nepřátelství, nenávist a násilí, které přináší válka, ale také pověry a předsudky obyčejných lidí... Po vizuální stránce dokonalá práce, kterou adekvátně doplňují minimalistická hudba a dialogy. Absolutně zasloužený Český Lev pro kameramana Vladimíra Smutného, pro Jana Vlasáka za scénografii a také za masky a kostýmy. Příběhově je to ale příliš ploché, stereotypní, nerozvinuté. Vidíme spíš jen jednotlivé ohraničené pasáže, které plynou jedna za druhou a - přestože mají svou emociální sílu, celkový příběh příliš neposouvají. Za mne vizuálně 90 %, ale celkově "jen" 65 %. ()
Kromě Jdi a dívej se doporučuji srovnat se španělským filmem Pod širým nebem. ()
Ubohá kopie Sovětského filmu "Jdi a dívej se" ()
No. Tomuto jsem neporozuměl. ()
Tak tohle je fakt totální výsměch. Tolik historických nepřesností jsem snad neviděl ani v nějakých parodiích. Hraje si to na art a válečné drama, ale není to ani jedno. Totální ztráta času. ()
Zbytečný, nicneříkající, pustý a hloupý sadismus, a využívání se v hnusu. ()
hnus a navíc černobílej :( ()
Trpký príbeh chlapca ktorý jednoducho nemá šťastie na dobrých ľudí. A drvivá väčšina, ktorých stretne nenávidí všetko čo je iné ako sú oni, čo mu predvedie vtáčkar keď vypustí nafarbeného vtáka do kŕdľa. Ženy pokiaľ nie sú rovnaké ako ostatní tak sú obete alebo nymfomanky. Nečakane hviezdne obsadenie. ()
Když se nad tím zamýšlím, přijde mi, že je to vlastně taková drsnější Babička Boženy Němcové - dlouhé, nudné, monumentální dílo, u kterého vůbec není důlěžitý děj nebo myšlenka, ale jde mu o zachycení těžkého života na východoevropském věnkově. A mě je jasné, že autor si nechtěl nic přikrašlovat, nicméně mám pocit, jakoby ten film byl esencí toho nejhoršího, co se tam v té době bylo. Prvoplánová snaha šokovat explicitou jako vyšitá. Aby jste docílili toho diváckého šoku, tak samozřejmě dává smysl takový příběh snímat realistickou kamerou, bez jakékoliv hudby, jenže si tím zase značně omezujete možnosti, jakými můžete působit na divákovi emoce... a ano, ono by to asi i bez té hudby a dialogů fungovalo, ale né na stopáži téměř tří hodin. Protože já se omlouvám, ale i přes veškerou zkratkovitost a eliptyčnost, tomu v mnoha případech padá řetěz, protože asi tak po první půlhodině pochopíte o čem to celé bude a pak už jen čekáte, jakou drobnou změnu v zavedeném vzorci autor udělá. Trochu zakřiknutě a nevyužitě pak ve filmu působí herecké hvězdy jako Stellan Skarsgård, které se tam většinou mihnou jen v malé epizodní roličce a které tam beztak jsou jenom pro to, aby si režisér mohl honit ego, jaké to má ve filmu skvělé obsazení (to je možná dost podobný důvod proč třeba v Žižkovi hraje Michael Caine). Z mého pohledu by to mohl být opravdu výborný film. Ale to by se z toho musela ještě tak půlka vystříhat. ()
Panoptikální obludárium permanentně ožralého slovanského etnika, kde si každý tu svou úchylku najde a jehož chování je místy až parodické. V hlavní roli lehce katatonický chlapec pohybující se z místa na místo bez postřehnutelného psychologického vývoje k němuž necítíte - nic. Všechny "hlubší" myšlenky tak prvoplánové, že vlastně není o čem přemýšlet. Ale uteklo to a mělo to pěknou kameru. Takže dvě. Zklamání. ()
Puvodni plán byl s partou jít na nějaký stupidní horor, jenže z toho nakonec sešlo, tak jsme se rozhodli pro tohle. Nikdo z nás nevěděl co čekat, tušili jsme, že to bude ani ne že depresivní (což bylo samozřejmě), ale spíše lidské po te odporné stránce. A tak i bylo. Když jsme vyšli z kina nikdo nemluvil...každy mlčel a já většinou ukecaný člověk jsem si jen promítal v hlavě co jsem to viděl...ten pocit z toho filmu je to čisté sevření břicha a srdce, které každý známe ze strašných a hnusných situací v životě, kdy si uvědomujeme, že tohleto je opravdu život a ten mráz po zádech jen důkaz probuzení lidskosti v nás. Snad nikdy jsem z filmu neměl pocit, že je ve mně prázdno a jakoby kousiček duše uvízl mezí řádky filmu. Jestli tohleto byla myšlenka Václava Marhoula, aby divák dostal tenhle feel tak gratuluji...povedlo se. Je to film který se nedé druhemu ani převyprávět, ani popsat. Je to klišé to říkat, ale tuhletu adaptaci člověk musí vidět a jenom rozebrat sám se sebou v hlavě, podobně jako jakoukoliv nelidskost v dějinách.... ()
Propagace filmu > výsledek. Nabarvené ptáče má bohužel nehorázně přepálenou stopáž. Pustit 45 minutovou ukázku z filmu na základní škole při hodině dějepisu, by mohlo fungovat jako dobrá ukázka z dob za Druhé svět. války, ale sledovat skoro 3 hodiny prakticky pořád to samé bez jakéhokoliv story arcu je prostě moc. Kdybych v půlce filmu na hodinu z kina odešel, vůbec o nic bych nepřišel. Klučina by byl sice na jiném místě a u jiného exota, ale příběh by byl pořád tam kde jsem ho nechal bez jakéhokoliv posunu. Styl vyprávění se zkrátka nepovedl. Emoce jsem cítil asi jen v prvních dvaceti minutách, poté jsou scény podávány tak nějak suše. Naštěstí je film po vizuální stránce zajímavý natolik abyste tam těch 169 minut vydrželi. Přesto mě některé reakce k tolik vyzdvihované řemeslné práci přijdou přehnané. Ony černobílé záběry na mlčící postavy mě zkrátka nepřipadají jako nějaké terno, a místy do očí a uší bijící postsynchrony tomu taky moc nepřidaly. Spása české kinematografie se zkrátka nekoná. Přesto všechno mám nutkání tento film respektovat, i když vlastně ani pořádně nevím proč. ()
PRVNÍ SLOVO, CO MĚ NAPADÁ? Řemeslo. Jednoznačně. Potom dvě podobná slova: syrovost a surovost. O Nabarveném ptáčeti se toho napsalo hodně, a právě tahle slova vytvořila určité očekávání, místy přerůstající ve zbytečné obavy. Snímek není totiž zdaleka tak nezvladatelný, jak se nám snažily první ohlasy namluvit a skoro si říkám, jestli to nebylo jen promyšlené PR nebo způsob, jak si vyselektovat z diváků ty, co o podobné snímky skutečně stojí. Z promítání v Městské knihovně neodešel nikdo, aspoň myslím. Moc jsem po lidech popravdě nekoukal. Stejně jako oni jsem tři hodiny mlčky koukal na plátno a vstřebával všechno, co nám Marhoul lopatami servíruje. A není toho málo. A nemlčel jsem jenom já, mlčelo i plátno. Marhoul dialogy nerozdává na potkání. V devíti jednotlivých kapitolách filmu se údajně dohromady mluví jen 9 minut a nejvíc toho říká právě ticho. Technika, na kterou jakoby dnešní filmaři zapomínali: Ticho, které hraje. Marhoul pro své dílo zvolil (logicky) černobílý film. Ale není to jen absence barev, která diváku připomíná staré klasiky. Je to i práce s kamerou, která je často velmi statická, libuje si v detailech, úsporném střihu a až fotografické kompozici každého záběru. Co se týče avizované brutality, nemyslím si, že právě tohle slovo popisuje správně, co se místy na plátně odehrává. Ano, je tu sice všudypřítomné (fyzické i psychické) mrzačení, zabíjení, dokonce se objeví i pedofilie a bestialita, ale režisér naprosto správně nechává většinu těch hrůz na divákově fantazii. Ukazuje jen to, co je nezbytně nutné. Nevyžívá se v krvi, ani se nesnaží samoúčelně šokovat. Nabarvené ptáče není film pro každého. Není to polopaticky natočený Hollywoodský biják. Je to komplexní materiál o hrůzách naší nedávné historie, proměnách lidí tváří v tvář tomu nejhoršímu v nás a o tom, že někde tam na konci, možná bude záblesk naděje. Přesto - nebo možná právě proto - si myslím, že by ho měl každý vidět. Jednou. To bohatě postačí. 9/10 ()
Související novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (více)
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (více)
Byly rozdány 33. Evropské filmové ceny
Dnes večer byly prostřednictvím online přenosu z Berlína uděleny Evropské filmové ceny (EFA) v rámci svého 33. ročníku. Nejvýraznějším výhercem se stal dánský snímek Thomase Vinterberga Chlast, jenž… (více)
Dny evropského filmu startují již za pár dní
Dny evropského filmu (DEF), které se zaměřují výhradně na současný evropský film, letos představí 40 filmů z téměř 30 evropských zemí. Hlavní část programu DEF proběhne od 16. do 23. června v Praze,… (více)
Reklama