Úsměv Mony Lisy

Že byli a jsou Amíci prudérní puritáni víme. Že je to solidní námět pro film je také jasné. Ale už asi nikomu nedošlo, že to má být spíš seriózní drama zabývající se touto stále aktuální otázkou nebo také kontroverzní snímek snažící se nastavit zrcadlo společnosti. Rozhodně je tento film odsouzen do vod šedivé průměrnosti, když se rozplizne do "romantické komedie", kde chybí komičnost a romantiky je tu jako šafránu. Ani Julia Roberts tomu příliš nepomůže a tak jediné, co potěší, zůstávají mladí herci (zejména Maggie Gyllenhaal a Julia Stiles, v malé roličce i Topher Grace), jejichž přítomnost je vítaným osvěžením, protože své postavy poměrně dobře zvládají. (05.08.2005)

Svobodomyslný učitel s nejasnou minulostí, záporným vztahem k autoritám a naopak kladným vztahem ke svému oboru, který svou životní i profesní filosofií naprosto zásadně ovlivní některé studenty. Mona Lise Smile je feministickou variací Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Oba filmy mají společné i téma nalezení vlastní osobnosti a role v budoucím životě – zatímco u mladíků ze Společnosti mrtvých básníků jde o to co a jak budou po skončení univerzity dělat, studentky z Mona Lisa Smile řeší existenční problém možnosti postavit se před tuto volbu. Rigidní americkou poválečnou společností vštěpovaná role manželky a domácí puťky (monogamie a rodina nade vše) se jeví jako jediná možná „volba“. Univerzita je elitní plemenářský závod, který produkuje vzdělané ženušky – přesně takové které si vybírá úspěšně graduovaný student ze Společnosti mrtvých básníků. Výtvarné umění má být klíčem k nalezení sebe sama – skrz nekanonickou interpretaci klasických děl se hrdinky učí samostatnému myšlení, které nelze spoutat konvencemi. Zatímco ve Společnosti mrtvých básníků byla poezie opravdu živým a funkčním nástrojem sebenalezení, je v Mona Lisa Smile výtvarné umění pouze znouzectností – jedinou fungující scénou je odhalení obrazu Pollocka, který působí ve strnulém protředí filmu opravdu jako zjevení. (11.10.2006)

Konzervativní padesátá léta v Americe a jejich dopad na výchovu dívek na školách - tak nějak bych parafrázoval tenhle film..... O padesátých letech jsem nedávno viděl tolik vychvalované "Daleko do nebe" a kupodivu se mi tenhle líbil daleko víc. Možná proto, že Julii odjakživa miluju (hvězdička navíc :) a taky muzika (kdo by hned od prvních tónů nepoznal stejnou skladatelskou ruku jako v "Moštárně").... Chybí sice trošku hlubší prokreslení postav, ale vyvažuje to výborný casting.... O vzahu učitele a žáků už byly určitě natočeny lepší filmy, ale tenhle mě - k mému překvapení - ani trochu neurazil (a to fakt nejsem ženská !)..... 70% (30.06.2004)

Od filmu s tolika výtečnými herci bych čekala něco víc. Měl své jisté kouzlo, byl zajímavý, ale ne až natolik zajímavý, že by mě naprosto pohltil a po jeho skončení jsem měla pocit, jako bych o něco přicházela, dokud jsem snímek neviděla. Asi teprve druhý film, ve kterém mi není Julia Robert nesympatická. Takový průměrný film, který ani neurazí, ani nenadchne. P.S.: To jak tyhle borky ovládaly datování, místa nálezu a názvy děl, bych teda taky chtěla umět, jelikož při tom neskutečném počtu a rozpětí výtvarných děl, jaké dneska na světě je, mi spadla čelist. Výtvarné umění studuju a teda řekla bych Vám tak půlku těch přesných datací. (22.01.2012)

Sice feministky nemám rád, ale tenhle film ani moc o feminismu není (jak napsala Lucyane, je spíše o hledání sebe sama). Kromě pohodové atmosféry a milého příběhu (ikdyž ne moc orginálního) je největší síla v hereckých výkonech; Julia po celou dobu výborná, Kirsten si velice dobře poradila se zápornou rolí a za příjemné překvapení považuju Maggie Gyllenhaal. Pohodý snímek, který doporučuju třeba na víkendový večer, hodnotím 4*. (09.02.2009)